Janiny duchovní stránky

 Vnější a vnitřní svět

Aneb "Podoba Obrazu Božího" 

Jana Holčová

    Pokud žijete normálním běžným životem, ve světě, kdy okolo Vás není nikdo věřící, jste určitě zvědaví, co to znamená být duchovním člověkem. Co to znamená vydat se na duchovní cestu a co to je být věřící anebo dříve se říkalo „pohanem“, tedy nevěřícím. Otázek je spoustu, začneme od začátku. Opravím omyl existující mnoho tisíciletí: nikdo není věřící a nikdo není pohan. Všichni jsme lidské bytosti, které věří, problém je, že nevíte, že věříte nebo nevěříte Bohu, když věříte nebo nevěříte sami sobě. V případě nevíry v sebe, jste skutečně nevěřící, čemuž mi duchovní říkáme: nevědomí. Církve v průběhu historie doslova lidem „zamotaly hlavu“ tak, že přestali paradoxně věřit sami sobě a stali se modláři. Modlář přitom znamená věřit nějakým modlám, tedy něčemu, či někomu, mimo sebe sama.

    Existuje vnější svět a vnitřní svět – jsou to dvě strany jedné mince, anebo dva protipóly jednoho celku, všeho stvořeného, tedy: země, krystalů, rostlin, zvířat a lidí. Vnější svět je světem hmotným, který je světem „viditelným“ pro nás lidi, je to svět stvořený z atomů, molekul, vytvářející hmotné a nehmotné formy našeho světa. Je to svět obsahující biologické, chemické, fyzikální a další vědecké zákonitosti, které jsou většinou prozkoumány vědou, a jak jsme se mohli mnohokrát v životě přesvědčit, fungují.

    To pro nikoho není nic nového, tomu každý věří a je to správná víra. Když spadneme, nepadáme nahoru, nýbrž dolů na zem – Newtonův zákon. Když se led zahřívá, začne se měnit jeho konzistence z pevného stavu – ledu, na vodu – tekutou formu a zahřívá-li se dále, na formu plynou – páru, která se následně odpařuje, chemická reakce.

    Vědci prozkoumali mnoho zákonitostí nejrůznějších oborů a stále se bádá na úrovni hmoty. Moderní se stal vědecký obor, který zatím není všemi vědci akceptován, a to „kvantová fyzika“, která hledá a bádá na úrovni složení struktury atomu a zabývá se jeho dalším dělením. Kvantová fyzika se snaží stále dál a dál dělit atom, aby došli ke vzorci složení Vesmíru, Mikrovesmíru až dojdou na konec veškerého bytí - k Bohu. Tím chtějí dokázat stvoření vesmíru a hmotného světa.

    A dokonce laboratoře sídlící ve Švýcarském CERnu, jsou tomuto cíli velmi blízko. Je to obrovský posun v rámci vědy vůbec a hlavně na úrovni duchovního pokroku. Což bude pro mnohé překvapení. Jde o to, že vědečtí pracovníci již pochopili, že Bůh je za úrovní hmoty a všech jejich nejmenších částic dělícího se atomu. A tak jsme se dostali do „světa vnitřního“ z vědeckého úhlu pohledu. Do věčné, nekonečné Nicoty, Ničeho, Nikoho, Singulatury, která je pouhým VĚDĚNÍM, KDO JE (VÍM, KDO JSEM).

    Došli jsme tedy k vědění, že Bůh je uvnitř Vás, je Vaší vnitřní realitou. Je vnitřní strukturou atomu Vašeho těla v podobě Ducha Božího. Nyní už záleží na tom, jak to „kvantoví fyzici“ dokážou a jak se dokážou domluvit se skutečně duchovními Mistry a dají dohromady vnější a vnitřní části jednoho Božího celku. Protože toto je skutečná realita, že VNITŘNÍ DUCHOVNÍ SVĚT (nebe) A VNĚJŠÍ HMOTNÝ SVĚT (země) PATŘÍ K SOBĚ a nelze je rozdělit, jak to dělají lidé v dnešní době. A dělají to tak, že věří tomu, že nevěří v Boha – čímž dávají najevo, že nevěří sami sobě. Až každý pochopí, že Bůh je v našem vnitřním světě, v našem středu a začnou věřit sami sobě, pak nastane zlom, neboť tímto objevem, bude definitivně potvrzena Boží realita Nicoty a Mikrovesmíru. Pak všichni pochopí, že správná víra znamená: věřit „SAMI SOBĚ“. Nevěřit nikomu a ani vnějšímu klamu a iluzi naší mysli, ale jen a jen sami sobě, svému nejvyššímu Já – Duchu Božímu.

    A jak jste právě zjistili, Bůh není nikde mimo nás lidi, ale je pod každou molekulou a každým atomem a ještě jeho menšími a nejmenšími antičásticemi hmotného světa. Je v nitru, ve středu každého z Vás, všech lidí a všeho stvořeného. Je to samotný základ bytí a života, ve vědomí každého člověka, a tento fakt je také zvěstován duchovním učením NOVÉ DOBY.

    Opačně by se dalo říci, že všechno stvořené bylo stvořeno tak, že z Nicoty, z pouhého vědění, kdo Bůh je, ze tmy a Božího snu, ze světla byly stvořeny: atomy a molekuly, celá hmotná forma Vašeho těla i všech fyzických forem všeho stvořeného, a to včetně vědění, vědomí a u lidí i uvědomění si své identity. A všechna stvoření obsahují tyto složky, včetně Boha, tedy včetně nekonečné a věčné Nicoty, Nikoho, vědění o tom, kdo on je – kdo VY JSTE. Máte v sobě Boží Trojjedinost: nebe, jako Vaší duši, zemi jako Vaše hmotné tělo a Ducha Božího jako Boha – prazdroj vědění TOHO, KDO JE.

    A právě proto je zákonitostí, že vnější a vnitřní svět patří vždy k sobě a tvoří jeden rovnovážný celek – celistvost. Takže nelze říci, že jsme jenom hmotnými bytostmi, my jsme i duševními a duchovními bytostmi. Vnější svět je protiklad světa vnitřního, je jeho druhou stranou, přičemž ani jedna nesmí být odmítnutá, či nerespektovaná. Obojí tvoří jeden celek v rovnováze a harmonii. Ovšem v naší společnosti přetrvává stále jen ten vnější svět, kdy se lidé „ztotožňují“ s hmotou, fyzickým tělem a zákonitostmi světa, aniž by přijali druhou stranu do harmonie a rovnováhy: s vnitřním světem – kde se nalézá duševní a duchovní svět, což je láska k sobě samému a Bůh, tedy vědění a uvědomění si svého vědomí Kdo jsem.

    Bůh je jen název pro Celek i jeho jednu podobu: Vaši prapodstatu, nitro, centrum, pro Vaše pravé Já, v duchu Božím, kde je pravé bytí, které pozoruje Vaše bytí - nebytí v rámci věků i to, jak si je plníte a prostřednictvím toho se vyvíjí, či upadá. Ano, chápete správně, Bozi jste VY. Každý z Vás je součástí jednoho celku: Boha v Jeho třech podobách, které říkáme Boží Trojjedinost.

    Jste Obrazem Božím stvořeného ze tří podob: Ducha Božího, duše a hmotného těla.

1. Duch Boží: představuje „vědění kdo jsem“, představuje Nicotu a tmu, v níž je Boží sen a tvořivá Moc Mikrovesmíru jako jedna podoba Celku. Také všechno stvořené, co JE a co se děje simultánně – tedy vše najednou. Není zde čas ani prostor. Tato moc: řídit a ovládat tvořivé procesy svým snem (představou), je mocí řídit a ovládat Vaše vlastní bytí – je to Vaše „nejvyšší Já v dimenzi Nulté“. Toto Vaše vnitřní, nejvyšší Já, Vaše nitro, které je bezpolaritní. Je to centrum, střed,  Prazdroj nejvyššího bytí, v uvědomění si svého nadvědomí. Zde se již neidentifikujete s vnějším světem, v němž ale stále jste. Duchovní Mistři říkají: „že zde jste doma“. Je to stav, kterému říkáme osvícení, či probuzení, Království nebeské, pokud se očistíte a stvoříte do této podoby. Je to nejvyšší stav uvědomělého vědomí tvořící vrchol „duchovně evolučního vývoje“. Každý člověk má své nejvyšší Já, každý člověk je v Duchu Božím, tedy v Boží přítomnosti. Co ale už každý neví, je vědění: kým on doopravdy je, protože zapomněl v Duchu, že tím je. A nejdříve zapomíná právě na této úrovni bytí. Takže informace v něm jsou latentní. A právě proto lidé přestali věřit v sebe sama a stvořili si svoje Bohy, falešné modly, protože na Ducha jako svého Boha zapomněli.
2. Další druhou částí Vaší vnitřní podoby je Vaše duše. Ta představuje Vaši sílu SLOVA a světlo bytí a života: je to symbolické „vnitřní nebe“ a světlo vědomé lásky k sobě samému a všemu stvořenému, v polaritách Vašeho bytí: Já jsem – já nejsem. Duše je druhá část, tedy Vaše druhá vnitřní podoba Obrazu Božího – představující Vaše vědomí si sebe sama. Duše je světlo, obsaženo ve tmě Ducha. Duše je to, co si v každé inkarnaci tvoříte znovu a sami sebepřijetím a sebeláskou, stylem života.
3. Třetí část a třetí podoba vnějšího Obrazu Božího je: Vašeho hmotné tělo.    Všechny tři části tvoří Vaši vlastní podobu Obrazu Božího, Vaší osobitost, do níž se rodíte a s níž umíráte. To, co zaniká smrtí, je jen vnější část představující hmotu a její energetické projevy.

    Protože lidi neví a zatím nepřišli na tento fakt, tak tomu většinou nechtějí uvěřit, že Bůh je ve Vás, ve Vašem středu, nitru v centru. Raději věří na nějakého „dědulu na nebesích“, který tu řídí celý svět. Jsou to ti nevědomí lidé, kteří svůj život pouze přežívají. Modlí se v kostelích, k nějakým vzdáleným Bohům, věří „abstraktním Bohům – tzv. modlám“, místo aby věřil každý SÁM SOBĚ. Anebo říkají, že nevěří.

    Nadávají na Boha, protože si nejsou vědomi sami sebe a svých tří podob Obrazu Božího – jsou nevědomí a podléhají starým náboženským doktrínám, že Bůh je někde mimo ně – mimo jejich osobitost, mimo jejich realitu. Chovají se, jako by byli od něj odděleni. Neví, že jsou zodpovědní sami za sebe, proto obviňují za všechny své pocity, neúspěchy, kolapsy a krachy ty druhé.