Duchovní promluvy II.

Podoba Obrazu Božího

Každý z Vás jste jedním CELKEM, kterému říkáme trojjediná podoba Obrazu Božího, neboť Vy jste byli stvořeni dle „Obrazu Božího“ a tudíž jste to VY, kdo jste BOZI. V Bibli je psáno 1,26: „I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl našim obrazem podle naší podoby.“Kdo četl moji první knihu, ví, že tato podoba představuje pyramidu v energetické podobě frekvencí, vibrací a délky vln představující hmotnou, duševní a duchovní úroveň. Což znamená, že tento Váš CELEK je trojjedinou podobou Obrazu Božího skládající se z těla, duše a ducha.

    A jistě je Vám známo, že Bůh stvořil všechno, tedy celý pozemský svět i svět nebeský, je Stvořitelem a dal Vám dar, být „STVOŘITELI“, TOHO SVÉHO SVĚTA, jak vnitřního, tak vnějšího. Učinil Vás „pány nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ (Bible První Mojžíšova 1,26) To znamená, že Vy jste na nejvyšší vývojové příčce evoluce, jedině Vy jste si vědomi sami sebe a svého Božství, když ovšem dojdete na tento nejvyšší post evoluce vědomí: do nadvědomí. Jak jistě víte a vidíte, zatím tam došlo pár jedinců, což ovšem neznamená, že byste to Vy sami nedokázali také. V současnosti je k tomu příhodná doba, která tomu velice napomáhá.

    Jedině Vy sami jste STVOŘITELI, je to fakt, který není zatím lidmi akceptován. Boží podstatou je Vaše duše a záměr stvoření je ve Vašem duchu. Váš duch si zvolil tyto karmy, aby si prožil, co chce a potřebuje ke svému znovuobnovení. Obojí je jenom STAVEM VAŠEHO BYTÍ, který jste si buď sami stvořili v duchu, anebo tvoříte z duše. Je to Vaše slovo, které je tvůrčí, také myšlenka, ale ta většinou vychází z mysli a ega, takže mysl není přirozeností. Stále dokola Vám budu vysvětlovat, abyste pochopili, že jste to VY, KDO SI TVOŘÍTE SAMI SEBE I VŠE OKOLO SEBE, protože Vám Bůh dal tuto moc i sílu, ale také svobodnou vůli, s níž si můžete vybrat, co sami chcete. Chcete spát a být nevědomí? Ano, spinkejte a prožívejte si utrpení. Chcete být bdělí a být Božími dětmi – Bohy? Ano, buďte a užívejte si toto bytí už na zemi plnými doušky!

    Bohužel stále věříte, že Bůh je někde mimo Vás, nějaký dědula na nebesích, nebo co, nevím, který ovládá a řídí Váš život. Ono Vám to i vyhovuje, protože aspoň máte na koho nadávat, když se Vám stane něco nepříjemného. Ono také vinit sám sebe, je opravdu nepříjemné a nepřípustné. „Vy přeci nemůžete být Bohy a nemáte takovou moc, že?“ Je to způsobeno „nevědomostí“ zákonitostí duchovního učení, které v dnešní době je většinou zapomenuto a v kostele Vám to takto nevysvětlí. Jste Bohy, ale padlími, neboť jste si uzavřeli svého ducha a nemáte většinou ani duši, protože si ji netvoříte. A proč si ji netvoříte, protože nevíte: KDO JSTE a nejste si toho vědomi na nejvyšší úrovni Boží podstaty.        

    Podvědomě si myslíte, že jste tělo a mysl a tomu věnujete největší pozornost a péči. Přitom veškeré nemoci a utrpení vznikají právě v mysli a ve skutečnosti, že nemáte duši, nejste v lásce a netvoříte si ji. Vše se odehrává na úrovni mysli a myšlení, ega a hlavně podvědomí, takže nemůže jít o Boží podstatu, když nevíte: kdo jste, nejste v nadvědomí. Mysl věci duševního a duchovního rázu nedokáže vůbec pobrat, je to uvědomění, které je úplně mimo tuto logickou realitu, jíž nedokážete mnohdy opustit, protože se bojíte o svoje bezpečí, o materiální zajištění, o to abyste neztratili hlavně svoje ego a druhé lidi, kteří jsou s Vámi. Máte strach něco změnit, protože jdete do neznáma, do něčeho nového, Vámi neprobádaného. Nevěříte.

    A protože víra je tu důležitá, i když jde o naučení se víře, je třeba aspoň naslouchat a přijímat, a i když nevěříte, nechejte na sebe působit duchovní, láskyplná slova a vstřebávejte je. Přebírejte, z čeho máte dobrý pocit a z čeho nikoli. Přijde to úplně samo, protože přirozenost máte v sobě a cítíte pravdu, pokud Vám v tom mysl nebrání svojí omezeností, odporem, naučenými vzorci myšlení a návyky. Nakonec pochopíte, že věřit Bohu, znamená věřit sobě, že tím Bohem jste, a že být Bohem znamená tvořit si sami sebe a vše okolo sebe k obrazu svému, ve jménu lásky, míru, spokojenosti, soucitu, odpuštění a nenásilí.

    Je důležité být v harmonii s duší, která chce tvořit vše dobré a chce vidět vše dobré, protože tím JE – je to její stav bytí. Jakmile přijmete v mysli, že jste vším, tudíž jste v rovnováze, dostáváte se do harmonie mezi tělem a duší. Ať jste, čím jste, jste tím v lásce, ať děláte, cokoli, jste tím v lásce a tvoříte to s láskou, ať máte cokoliv, máte to a přijímáte s vděčností a láskou a s láskyplným záměrem ducha, který se očistí láskou a otevírá se vyšším vědomým úrovním.

Strach

Strach je základní emoce, z níž vychází všechny ostatní. Většina lidí říká, že to je emoce negativní, ale není tomu tak vždy. Vysvětlím Vám aspoň něco málo o emocích. Základním předpokladem je vědět, že bytí se projevuje, a život existuje, pouze v přítomném okamžiku Vašeho tady a teď. A v tomto přítomném okamžiku máte žít, a to tak, že si ho máte „UVĚDOMOVAT“ jak ve vnějším (mysl – ego), tak i ve vnitřním (duševním) světě. Pokud si neuvědomujete sami sebe v přítomném okamžiku, žijete minulostí, anebo budoucností, míjíte život. Jste nevědomí a žijete jen ze starých programových vzorců mysli, které Vám stále dokola přinášejí stejné myšlenky, pocity, a emoce, situace a prožitky. Pokud se chcete dostat z kolotoče, v němž jste uvízli, je třeba si uvědomit, že pokud nezměníte sami sebe, svoje myšlení, pravdy a víru, nezmění se nic.

    Ke stavu uvědomování si sama sebe patří sebeláska, mít se rádi a skrze sebe mít rádi druhé, odpouštět sobě a druhým a být BDĚLÍ. To znamená být si vědomi co se děje ve Vašem životě v přítomném okamžiku vně i vevnitř. Být si vědomi svých myšlenek a jejich pochodů, pocitů a emocí. Asi si říkáte, že to není nic těžkého, opak je pravdou. Většina lidí potlačuje svoji sebelásku, pocity a rovněž i emoce a nedokážou je ani pojmenovat, ani neví, že je mají, protože je potlačují. Nechtějí je přijmout, nechtějí se jimi zabývat, nechtějí je vidět, slyšet, cítit, tak se naučili být „bezemočními roboty“. Ale protože máme dualitu, tak se to může projevovat i naopak. Někteří lidé jsou zase příliš emocionální a není možné s nimi jednat, či být, aniž by neplivali okolo sebe svoje emoční jedy a nerozčilovali se na všechny a všechno, většinou kromě sebe, neboť oni si myslí, že jenom oni jsou perfektní. Na vině je „strach“. Jedině beze strachu jste v rovnováze a harmonii a dokážete jednat a tvořit svůj život v přítomnosti, z lásky a pravdy. A je jedno, co si vyberete, jestli lásku, nebo nenávist, obojí je dobře, jakmile si život tvoříte sami na základě víry v Boha a lásku.

    Každá myšlenka, Vaše pravda a víra v obojí, která je PROTI VÁM A LÁSCE K SOBĚ, je nepříjemná, bolí a přináší jen špatné situace, prožitky a nakonec i velmi nepříjemné pocity a emoce. Ale protože jste od útlého věku učeni a vyzýváni, že máte mít rádi druhé, nikoli sebe, že máte být produktivní, máte být dokonalí, máte být takoví, jací si Vás představují ti druzí, nikoli, jací jste, tak se i světu ukazujete, takovými se snažíte být, to děláte. To ovšem není Vaše přirozená podstata bytí.

    Strach, hluboce zabudovaný ve Vašem podvědomí, Vás drží v zajetí, abyste nebyli sami sebou, ale nutí Vás, abyste co nejvíce odpovídali představám druhých, aby Vás chválili, aby Vás vyzvedávali jako dobré, nejlepší, abyste dosahovali co nejlepších a nejvyšších úspěchů v práci, ve vnějším světě. Abyste byli bohatí, měli co nejvíce věcí, jezdili na báječné dovolené, abyste se mohli blýsknout dokonalým bydlením, dokonalým zařízením atd. Tím získáváte pocit, že nejste od druhých odděleni, ale platíte za to vysokou daň: jste neustále drženi od své přirozenosti. Nejste sami sebou a nedovolíte si být tím, kým jste, protože se neustále někomu přizpůsobujete a chcete vyrovnat, aby Vás někdo nepomluvil, neodsoudil, nekritizoval, neodmítl. Neustále se kontrolujete, abyste nepřečuhovali, nebyli lepší, jak ti druzí, anebo horší, anebo se druhým více přibližovali ve své uzavřenosti.

    Podléháte strachu, který Vám nedovolí žít v uvolnění, klidu, spokojenosti, lásce, pravdě, soucitu a nenásilí. Strachu, být sami sebou, mít se rádi, mít rádi druhé a navazovat láskyplné a funkční vztahy, plnit si svoje sny, a to jenom kvůli tomu, abyste nebyli odlišní, jiní, anebo nebyli vyloučeni z nějaké společnosti, či od jednotlivců, protože se bojíte být sami, samostatní a sami sebou. A v nevědomí si toho nejste ani trochu vědomí a budete stále tvrdit, že jste v pohodě, že jste normální a strach nemáte. Tomu jste uvěřili a proto je to součást Vaší víry, která je pevná a není možné ji změnit, dokud to ze svobodné vůle nebudete chtít VY sami napravit. Problémem je ovšem už to, že si málokdo vůbec připustí, že by v jeho životě bylo něco chybného, nefunkčního, v nepořádku, že by třeba ještě něco nevěděl, anebo si nebyl vědom, co se týká víry v Boha a víry všeobecně. Přijetí tohoto faktu je prvním krokem k nápravě a vykročení na duševní a duchovní cestu sebepoznání a evolučního vývoje vědomí.

    Strach přitom není vždy špatný, pro toho, kdo je už v rovnováze je strach dobrým, výstražným znamením, že je něco v nepořádku a žádá si to očištění, změnu, nápravu. Jakmile to spravíte, strach zmizí. Takže z toho je jasné, kolik věcí jste ve svém nitru nebyli schopni očistit, změnit a napravit, protože v tomto případě strach naroste do obrovských rozměrů a ničí Vám životy. I když tomu nemusíte věřit, protože jste se ho naučili tak potlačovat, že si tohoto faktu nejste vědomí a ani tomu nechcete uvěřit. A ten, kdo si to připustí, se vydá na duchovní cestu sebepoznání, aby se od něj osvobodil a dal do rovnováhy, protože chce naplno a smysluplně žít.

Proč se tolik lidí v dnešní době rozvádí?

Je to věčné téma, které ovšem není možné pochopit jinak než duchovní analýzou, dle zákonitostí bytí a života. Ten, kdo se snaží pochopit vztahy a sebe skrze mysl, ten se nikam nedostane, leda tak opět k mysli a ke svému egu, ke starým myšlenkám, pravdám a názorům, kterým bezmezně věříte a neustále je používáte, aniž byste si uvědomili, že právě ony stojí za veškerým neštěstím, nespokojeností, utrpením a rozpadlými vztahy.

    Co to znamená? Důvodů je mnoho, začnu od začátku u svatby. Většina páru uzavírá sňatek z nesprávných důvodů, aniž by si uvědomila, že důsledky se dříve, či později po svatbě projeví. Ale projeví se, a přijdou hádky, nedorozumění, dohadování: kdo má pravdu a kdo ji nemá, až to vygraduje k rozvodu manželství. Jaké jsou nesprávné důvody? Jsem zamilovaná (pro zamilovanost nevidím, neslyším, necítím). Nechci být sama! Jsem na partnera zvyklá! Líbí se mi jeho tělo a sex s ním! Partner mě zajistí a zabezpečí finančně, budu zaopatřená (mezitím mohu mít milence). Partner se o vše postará, já nemusím pro rodinu dělat zase mnoho. A tak bychom mohli pokračovat.

    Málokdo si uvědomuje, že je možné utvořit opravdu funkční vztah jedině tehdy, když máte opravdový a láskyplný vztah sami k sobě. Víte, co od života chcete. Víte, že se máte rádi, a tím pádem můžete skrze sebe mít rádi i partnera i ostatní. To předpokládá odblokování nesprávných myšlenek, kterým věříte, týkajících se vztahů, které v sobě má dneska každý, kdo nejde duchovní cestou. Jelikož za milióny let bytí ducha jich nasbíral každý mnoho. Nejhorší ovšem je, že těmto myšlenkám, názorům a pravdám věříte, berete je za svoje „pravdy“, nikoli za klam a iluze mysli. Nevíte: KDO JSTE a tak si přitahujete partnery, kteří Vás zrcadlí, abyste se našli a pochopili, jaké aspekty sebe sama odmítáte přijmout do rovnováhy a celistvosti.

    To je pochopitelné, protože tyto pravdy vám předávali rodiče, kteří jim také věřili a ti je přijali zase od svých rodičů, kteří jim také věřili, a tímto způsobem, se šíří klam a iluze mysli. Ano, každý má svoji „pravdu“, uvědomte si ovšem, že je jenom Vaše! Váš partner má svoji „pravdu“ a ta je jenom jeho. A jakmile začnete společně žít, teprve pochopíte, jak jste velmi rozdílní. A v čem to spočívá? Právě v těchto rozdílných pravdách. Existují tři druhy „PRAVDY“: Vaše, Vašeho partnera a ta Univerzální. A v tom je celý problém, uznáváte-li subjektivní pravdu – tedy jenom tu Vaší – přichází problém, jelikož každý si chce prosadit tu svoji. Jak z toho ven? Na duchovní cestě se učíme přijímat univerzální pravdy – Boží víru v dobro v každém z nás.

    Boží podstata víry spočívá ve víře v sebe sama, ve svojí duši, která je láskou a láska je PRAVDA, SOUCIT A ODPUŠTĚNÍ, vyúsťující v dobro. A skrze sebe, teprve můžete věřit i druhým, tedy svým partnerům, jinak to není možné.

    A zde se nabízí další příčina zkrachovalých vztahů, a to „neupřímnost, neodpuštění a přílišný, anebo žádný soucit“ k sobě samým a skrze sebe k druhým, tedy i partnerovi. Mnozí sami sobě něco nalhávají, vytvářejí si omluvné alibi, potlačují pravdu a vymýšlejí různé fantazie o tom, kdo jsou, proč dělají to, co dělají, proč to nemohou udělat jinak. A hlavně si namlouvají a věří, že za všechno MOHOU TI DRUZÍ, NIKOLI ONI SAMI. A právě tyto lži, klam a iluze jsou příčinami všeho, nejen partnerských krachů, krizí a nehod. Nejsou schopni si přiznat, že všechno, CO SE JIM NELÍBÍ, JE VLASTNĚ JEJICH VLASTNÍ PROBLÉM. Je to BLOKÁDA, které je nutné se zbavit, a to tím (v prvním kroku), že si vždy v přítomném okamžiku uvědomíte PRAVDU o dané situaci. Tedy pravdu „univerzální“: „Ano, můj partner mě rozzlobil tím, že je příliš sobecký, ale problém mám já, protože jsem také sobecká, ale nechci si to přiznat“. On mi připomíná (zrcadlí), abych tento aspekt přijala, čímž problém za nějaký čas zmizí.

    Dokud budete potlačovat, že Vy nejste „VŠÍM“, tedy i sobci i nesobci, dobří i zlí, do té doby, budete v nerovnováze a věčně nespokojení s druhými, protože na ně přenášíte svoje vlastní blokády, potlačování, nepřijetí pravdy. Promítáte do druhých svoje vlastní očekávání, svoje ambice, svoje přání a pak jste zklamaní, že oni nesplňují Vaše vlastní požadavky. Přijetím sebe samých, odpuštěním sobě samým i druhým, přijetím, mnohdy i kruté pravdy o sobě, a tím odblokováním blokád minulosti, vyzvednete pravdu jako svoji realitu, které věříte a můžete se rozhodnout, jestli si ji ponecháte, anebo změníte.

    Pokud věříte, že za všechny Vaše peripetie mohou ti druzí, spinkejte dál, neuvěříte ani, že si za to můžete sami. Jedině ten, kdo přijme, že má svůj život ve svých vlastních rukou a je za ně plně zodpovědný a může si ho utvářet sám, jedině ten, začne měnit sebe a nikoli druhé. Uvědomí si, že nemá měnit svět, ale jenom sám sebe. Uvědomí si, že pokud si nepřizná pravdu, nemůže změnit ani sebe, protože neví, co vlastně změnit má, a jak to má změnit. A jediný správný směr je sebepoznání ve jménu pravdy a víry, protože láska je pravda a pravda je láska, a to všechno je Bůh, Vaše Boží podstata. A co vysíláte, se Vám vrací a zrcadlí v druhých.

Co to znamená dát si do pořádku mysl?

Anebo uklidit si mysl?

Když občas někomu řeknu, ať si uklidí v mysli, a on neví, o co tu jde, může se ho to dotknout. Vím, že o tom píšu neustále dokola, ale jak vidím, je to stále málo. Každý člověk má pocit, že takový, jaký je, je v pořádku a ani vlastně žádné duchovno nepotřebuje. Říká, že se cítí pohodlně, všechno šlape, jenom občas si stěžuje na nepohodu, vadí mu to a ono, je nespokojený, ublížený atd. Ano, dneska je bohužel celé lidstvo nemocné a ta nemoc se jmenuje „Mysl - ego“. A ten, kdo nejde duchovní cestou tuto nemoc má také, ať už to ví, nebo nikoli. Tomuto stavu se říká: „Nevědomí“.

    Změnit myšlení je prvotní proces na cestě sebepoznání, kdy si máte uvědomit, že Vašim pánem na zemi nemá být mysl, nýbrž Bůh, Boží podstata, Vaše duše a duch. Bohužel, výchovou a celou historií lidstva, kdy jedni vykořisťovali druhé, ovládali, ničili a zabíjeli, se vyvinul u lidí strach, negativní pocity, emoce, které vedly k tomu, že člověk se uzavřel sám sobě a svému Božímu nebi: duši – lásce a duchu – záměru stvořit sám sebe k obrazu Božímu a zvolil si falešnou alternativu, která mu pomohla přežít: Mysl – ego. Náboženství lidi nabádalo, aby měli rádi druhé, tak se tím řídili, ale že se mají mít rádi i oni, to jim nikdo neřekl, protože to bylo sobecké a nepřípustné. Říkalo všem, že mají poslouchat Boha, který je někde mimo ně, nějaká bytost na nebesích!, která je pozoruje a jak nejsou poslušní, půjdou do pekla. Krmila je tím, co nemohli pochopit, čímž vznikal strach z Boha a také skutečnost, že církev mohla lidi lépe ovládat.

    A tato skutečnost přetrvává v lidských myslích do dneška. Lidé nevědí, co anebo kdo je Bůh, věří starým mýtům o Bohu a nechávají se tyranizovat nejen od druhých, ale hlavně od své mysli, která je omezená tím, co kdy slyšeli a přijali od druhých. Tak vzniklo ego. A tato skutečnost je tu milióny let, jelikož všechny vzpomínky na minulost a své minulé životy, včetně toho současného od dětství, jsou uloženy ve Vašem duchu, v podvědomí a vynořují se do přítomnosti, aby řídily, ovlivňovaly a mnohdy i ničily Váš život.

    To byl následně i důvod, proč se většina lidí odklonila od víry v Boha. Do dneška mnozí dávají Bohu vinu za to, co se jim v životě děje špatného. Protože neví, že Bůh, není „dědula“ na nebesích, který Vás pozoruje, kritizuje a soudí, aby Vás následně poslal do nebe, nebo do pekla. V pekle totiž už jste, je-li Vaší mocnou paní Vaše MYSL, která je omezená tím, čemu ONA věří, co přijala a jak to přijala, a hlavně tím, co nechce přijmout. Protože to je přesně to, co Vás nejvíce omezuje, chybná víra, to, co potlačujete, odmítáte, nesnášíte, nenávidíte, nechcete vidět, slyšet, cítit, tedy jakkoli přijmout. Nepřijetím všeho ve svém nitru jste omezováni jen proto, že Vaše mysl nevěří v Boha, který je neomezený, láskyplný, přátelský, soucitný, odpouštějící a starající se o Vás, ale věříte mysli, tedy omezenému myšlení, kde odmítáte milión věcí, které Vás následně omezují až do pocitu nesvobody, nebezpečí, nejistoty, nerozhodnosti, strachu, pocitů viny, ztráty smyslu života a depresí.

    A pokud budete dávat vinu Bohu, za to, co se ve Vašem životě děje a nepřijmete, že si všechno špatné tvoříte sami, právě vírou v modlu, kterou je Vaše mysl, tak k Bohu a správné víře, bohužel, nedojdete, jen k utrpení, nemoci a nespokojenosti se životem, anebo k falešnému uspokojení. Bozi Stvořitelé jste VY a jedině VY si tvoříte a přitahujete vše podle toho, co chcete, jak myslíte, co jste si přinesli z minulých životů, jako svůj osud. Protože to je Váš dar od Boha, který jste zapomněním začali zneužívat. Dar stvořit sám sebe k Obrazu Božímu, jako Boha Stvořitele i Boha Hospodina, který má hospodařit s Jeho dary. A rovněž jste zapomněli, že jedině VY si tvoříte na základě své svobodné vůle úplně všechno, co jste si kdy přáli a přejete. Vy jste tvůrci a pokud vnímáte, že takto už žít nechcete, je na čase se vydat na duchovní cestu sebepoznání.

    A co z toho následně vyplývá? Důsledek příčiny chybné víry je ten, že nevíte: kdo jste, proč tu jste, odkud pocházíte a kam jdete, což jsou duchovní otázky života. Váš život je omezený, nespokojený, nešťastný, s omezenými chvilkami radosti, spokojenosti, štěstí, které jsou jen krátkodobé a pominou v úzkostech naplno pracující mysli. Můžete si hrát, anebo si namlouvat, že jste šťastni a spokojení, že žijete naplno, ale pokud Vám vládne mysl, je to pouhá myšlenka, klam a iluze Vaší mysli, která zase vymýšlí nesmysly, nežije v realitě. Ano, hodně lidí si to nepřizná, to je v pořádku, chtějí tak žít a svobodně si to zvolili. Každý člověk má svobodnou vůli a má právo žít jak chce. Pokud chce být bezdomovec, je to jeho svobodná vůle, stejně tak, jako je jeho svobodná vůle, chce-li být v životě třeba lékař anebo kněz.

    Pozor ovšem na rozdíl, kdy je člověk nevědomý anebo neinteligentní. Zde rozdíl je. Nevědomým může být i člověk s několika tituly vepředu i vzadu. Tím, že má vyvinutou mysl je předpoklad, že bude chytrý, ale to neznamená, že je moudrý, vědomý si sám sebe, má se rád a věří v Boha, ve svoji Boží podstatu a došel k osvícení. To v žádném případě. Není tu rovnítko mezi inteligentní a duchovně probuzený. Duchovně probuzený může být dokonce i ten bezdomovec – viz Buddha, který má více životní moudrosti než inženýr, doktor, kandidát věd.

    Mysl do života nepatří! Patří do světa, hmotného a materiálního, kdy má rozhodovat o financích, práci, patří tam, kde je nutné se naučit věcem, které potřebujeme k životu. I když i tam nemusí být, pokud je otevřená Boží podstata – intuice. Mysl nemá být Vaším pánem rozhodující o bytí a životě. Vaším pánem života má být Bůh, tedy Boží podstata, ke které máte vzhlížet a poslouchat její jemný hlas, který je zastřen Vaší myslí, pokud Vám velí. Je to INTUICE, které se člověk otevírá právě sebepoznáním a poznáním svojí vlastní Boží podstaty, svého nebe: duše a ducha. A toto je právě cílem duchovního učení, které Vám zprostředkovává informace a vedení na cestě do svého nitra, nebe, ke správné víře k Bohu, který je ve Vás, je, byl a bude tam vždy, jen Vy jste na něj zapomněli, protože jste přijali falešnou víru: ve svoji Mysl, myšlenky, které Vám někdo vnutil, dal, předal, ale nejsou Vaše vlastní.

Existuje osud?

    Byla jsem na přednášce jednoho pána, který přežil klinickou smrt, v níž se setkal s Ježíšem a pochopil, že existuje Bůh. Jeho osud se od té doby změnil a on hledal sám sebe a našel víru v Boha. Nechal se pokřtít a stal se členem jedné církve.

    Většina lidí, kteří prodělají zážitek blízké smrti, pochopí, že neexistuje definitivní smrt, jen odchod z chrámu Božího – hmotného těla, z něhož odchází domů. Na pozemské úrovni jsme pouze jako hosté, abychom si prožili ve hmotě to, co prožíváme jako vědění na úrovni Boží podstaty.

    Co mě ovšem překvapilo je, že onen přednášející prohlásil, že neexistuje „osud“. Ano, chápu, on našel víru a podporu církve, odmítá však víru duchovních nového věku, i když jsem nabyla dojmu, že je tomu tak protože nepotkal opravdového novodobého duchovního Mistra. Tak jsem se rozhodla odpovědět na otázku, zdali existuje osud nebo ne.

    Člověk byl stvořen dle podoby Obrazu Božího, což znamená, že je trojjedinou bytostí, stejně jako jeho podstata Trojjediná podoba Obrazu Božího. Tato podstata je v mikrovesmíru, v paralelním vesmíru, kde Bůh stvořil všechno za 7 dní, jak je psáno v Bibli. A první verše Bible přesně vystihují tuto jeho trojjedinou podstatu: I. podobu Boha – jediného, který vše stvořil, Singulaturu, která je absolutním Bohem a prostupuje vším stvořením jako Inteligentní Boží Bytí – nejvyšší realita mikrovesmíru i vesmíru.

    Následně stvořil II. podobu Boha Stvořitele (Dimenzi Nultou), kde je dán Záměr, jako moc stvoření nebe a země. Je stvořeno vše v záměru, jak a co následně bude tvořeno do absolutního konce Božího stvoření v sedmém dni, dle Bible. Člověku – Bohu Stvořiteli, bude dána tato podoba, jako prazdroj jeho bytí Ducha Božího, aby dokázal stvořit sám sebe, dle své svobodné vůle. Aby si mohl prožívat vše, co si sám, svoji svobodnou volbou vybere z nekonečných možností svého bytí ducha. Neboť – II. Bůh Stvořitel – Duch Boží se stal prazdrojem bytí člověka, kde je naprogramována schopnost stvořit svoje nebe (duchovní část Obrazu Božího) a svoji zemi (hmotnou část – hmotné tělo), když padne až na dno svých možností, schopností a duchovně evolučního vývoje.

     Tato podoba Obrazu Božího – Bůh Stvořitel – Duch Boží, je dána člověku, jako jeho osobní verze, za níž je vždy verze původní. Duch Boží je lidské podvědomí, lidská identita, jste to VY jako podvědomé bytí, které určuje váš osudový záměr. Proč osudový? Protože jste to VY, Vaše reinkarnující se složka podoby Obrazu Božího, která se uzavírá – usíná, anebo otevírá – probouzí duchovně evolučním vývojem. Je to Vaše složka bytí, která si svléká kabát současného hmotného těla a obléká si nový v dalším karmickém vtělení. A pokaždé si nese s sebou svůj „Záměr bytí“ a života stvořit si svoje nebe i zemi – podobu Obrazu Božího v nejvyšší původní Boží podobě. A toto je osudovost či fatálnost.

    Pravdou ovšem je, že narozením duch zapomene a následně je všechno jinak. Váš Bůh Stvořitel netvoří a duch promítá svoji osudovou realitu do života podvědomě a stává se spící složkou života. A Vy máte pocit, že život s vámi smýká ze strany na stranu a že za to může nějaký dědula na nebesích, nebo někde ve vesmíru, který si říká „Bůh“ a viníte ho za nepřízeň osudu. Zlobíte se na něj a nevíte, ve své nevědomosti, že se zlobíte sami na sebe, jelikož vše, co prožíváte, jste si rovněž SAMI STVOŘILI.

    V informačním kanálu ducha – v podvědomí máte nesmírné množství informací z minulých vtělení i ze současné minulosti, které promítáte do svého života, a to mnohdy opakovaně po několik životů, než pochopíte, že si svůj osud máte řídit sami a nenechat ho osudu podvědomé roviny bytí. Toto rozhodnutí Vás má zavést na duchovní cestu sebepoznání a víry v Boha – sebe sama a ve své Božské dary, které jsou Vaší vnitřní přirozeností a Boží podstatou tvůrčích schopností stvořit si své bytí a svůj život k Obrazu Božímu – svému. Protože jsme byli stvořeni k podobě Obrazu Božího a tím je také vědomí a nadvědomí si své Božské podstaty – sebe sama. Teprve očištěním se a otevřením si svého nejvyššího vědomí si uvědomíte:  KDO JSTE, najdete sami sebe – svého Boha ve svém nitru, čímž je překonána osudovost a bytí a život si řídíte Vy sami svoji skutečnou svobodnou, uvědoměle vědomou vůlí a hlavně správnou vírou.

    Proto se děje, to, co vidíte kolem sebe, z Boha Stvořitele – člověka – se stal člověk na nejnižších úrovních vědomí. Klesl z úrovně Boha na úrovně nejnižší lidské trosky na nevědomé úrovni bytí. A proto je v dnešní době tolik lidí hledajících odpovědi na otázky Boží existence, víry a pravdy.

    A podobou III. Boha – je světlo vědomí Boží duše, které je součástí lidské duše. Boží prazdroj je vždy přítomný, ve všech lidech, ovšem opět tu rozhoduje svobodná volba člověka v přítomném okamžiku, který si volí: Kdo chce být, co chce dělat a co chce mít. Zde na nejvyšší otevřené úrovni si je člověk vědom svého bytí, které tvoří Božím slovem lásky. Je to uvědomělé vědomí si všeho dobrého - Božího,co člověk stvoří, včetně sebe. Na nevědomé úrovni, kdy člověk podlehl své mysli egu, je duše uzavřena – nepřítomná a člověk si tvoří na nevědomé úrovni mentální úrovně společně s duchem. Duše je stav bytí, kdy na stálé úrovni jste si vědomi své Boží podstaty, lásky, soucitu, porozumění, pochopení, toleranci, odpuštění, včetně nenásilí.

Projevy lásky

   Také to jistě znáte, potkají se dvě anebo dva a začnou: „Představ si, co se stalo paní S.....  A víš, co udělala? Ta nemá určitě rozum, takové bláznovství, a jak si to vůbec představuje, udělat něco tak hrozného. Proč takové věci dělá? To se mi vůbec nelíbí. A představ si, ten kamarád, co mi pořád pomáhá, tak tomu se stalo to a to..... a také to nevychytal, také to mohl udělat jinak a určitě lépe...

    A tak bychom mohli pokračovat dál. Co je na tom divného? Mluvíte stále o druhých, kritizujete, soudíte, hledáte chyby na druhých, ale nevíte, že nevědomě mluvíte jenom o sobě a o svém životě. Ovšem duchovní lidé vědí, že tomu tak je. Za každou myšlenkou a slovem vyřčeným ohledně druhého je vždy to, co je v nitru každého z Vás. Cokoliv vidíte na druhých, co se Vám nelíbí, co odmítáte, kritizujete, za tím vším vidíte jen a jen sami sebe a svoje blokády nerovnovážnosti a neharmonie v sobě samých.

    Co se Vám nelíbí na sobě, co odmítáte, potlačujete, vše, čím nechcete být, to nevidíte jako špatné u sebe, ale u druhých, přestože to mnohdy děláte i sami. Viníte druhé za svoje omyly a chyby, za svoje nezdary, přestože jste to Vy, kdo si stvořil tento život a tvoří. Jelikož jste to Vy, kdo má svobodnou vůli volit si svoje myšlenky, slova i činy, přes všechno, co do Vás dali ostatní od dětství, jako program mysli a ega.  Nemusíte používat tyto myšlenky a programy stále dokola a řídit se jimi. Nemusíte si nechávat od druhých cokoliv vnutit. Jste svobodní a tato svoboda Vám zaručuje, že si můžete vybrat jakoukoli myšlenku, slovo i čin, který Vám dělá dobře. Pak jdete k vyššímu vědomí si sebe sama, k radosti ze života, ke štěstí a osobní spokojenosti.

    Za svůj život jste zodpovědní jenom Vy. Pokud to ovšem nevíte, tak necháváte svoje myšlenky, aby byly Vašimi pány a ničili Vám život. Protože jedině staré programy mysli, klamů, lží a iluzí vás dostávají dolů a přesvědčují Vás, že vše je špatně, že Vás nikdo nemá rád, že musíte o všechno soutěžit, anebo bojovat za svoje místo na výsluní. Tak to ovšem není, jenom to nevidíte a nejste si toho vědomi, protože nevíte, že všechny pocity si tvoříte Vy sami, na základě toho, co Vám bylo vnuceno, jako pravda. Ale neznamená to, že tuto lež nemůžete najít a změnit zcela vědomě na svojí „pravdu“ vedoucí k lásce a pokoji, uzdravení.

    Pokud přijímáte staré vzorce myšlení a víry v sebe sama, pak nevíte a nevěříte, že Vás druzí mají rádi tak, jak oni sami umí.  Každý přijal od dětství svůj způsob, jak projevit lásku, ovšem osobní očekávání konkrétních projevů následně vede k tomu, že nevidíte jejich vlastní projevy lásky. A tak žijete v klamu a iluzi toho, že pokud Vás druzí mají rádi, musí tyto projevy odpovídat Vašim očekáváním. Vnímáte jejich projevy a podléháte domněnkám, že je to míněno proti Vám. Ale pozor! Nikdo nedělá nic kvůli Vám, každý dělá všechno kvůli sobě a pro sebe. Každý je takový jak se vyvinul, stvořil, jak myslí, mluví, takové jsou i jeho projevy. Jinak to prostě neumí, ať se Vám to líbí, anebo ne. Pokud jste sami sebou a umíte se ocenit a vážíte si sami sebe, znáte svoje priority, vnímáte jejich lásku i v nejmenších náznacích, v každém jejich pohledu či slově, které k Vám hovoří svým vlastním způsobem. Pak se nemusíte bát, že Vás nikdo nemá rád, nemusíte s nikým o lásku soutěžit, ani soupeřit. Pak víte, že jste jedineční a máte rádi i ty druhé, také svým ojedinělým způsobem a nemusíte to rovněž nikomu dokazovat.

Vděčnost

    Všimněte si jednoho velmi důležitého jevu ve společnosti. Jak je většina lidí nespokojená, stěžuje si, že nemají peníze, nemají různé materiální hodnoty, nemají práci, nemají přátele, nemají, co by chtěli, nemají hojnost ani bohatství, jsou to chudáci, kteří jsou krok před tím, než se dostanou na ulici. Největší problém dnešní doby je „nespokojenost“ s materiální stránkou života. A pak si všimněte, aspoň u některých lidí, neříkám, že je to u všech, že mají velké domy, někdy i více domů, mají co jíst, mají co si na sebe obléci, mají všechno, co si lze jen přát, a stejně mají málo a stále si stěžují.

    A kdyby zůstalo jenom u toho stěžování, tak je to v pořádku, ale někteří jsou až tak nespokojení, že si berou životy, chovají se tak, jakoby jim na životě nezáleželo, nemají radost ze života a postrádají i smysl života. A myslí si, že za tím vším vězí nedostatek: peněz, materiálních hodnot, pozornosti od druhých, láska od druhých, omezování druhými, tedy vlastní nesvoboda.

    Nežít, ale přežívat je bohužel dnešním většinovým trendem. Protože tito lidé, mají místo očí „dolary“ a vidí vše přes materiální hodnoty a odmítají přijmout do svého života: „sebelásku, přijetí rovnováhy, harmonie, celistvosti a odpuštění sobě i druhým. Odmítli vidět i druhou stranu života, tu krásnou, láskyplnou, mírumilovnou, soucitnou, nenásilnou a odpouštějící. A vidí vše skrze své černé brýle jako špatné, negativní, hloupé, za čímž je vždy nějaký viník, vně sebe sama.

    Je lehké odsuzovat druhé a vidět jen chyby a nedostatky u druhých, ale myslíte si, že musíte měnit celý svět, abyste byli šťastní a spokojení a našli lásku v sobě samém? Tak si uvědomte, že z pohledu druhého a všech okolo Vás, by to bylo totéž, což znamená, že kvůli němu se musíte změnit Vy. A kampak jsme se to dostali? Opravdu takto to nefunguje, a pokud chcete změnit své okolí, svůj život, změňte sami sebe a své bytí. Tím pomůžete sobě, ale i druhým.

    A své vnímaní změníte i tím, že si uvědomíte, že již máte všechno, co ke spokojenému životu potřebujete, ale nedokázali jste být za to VDĚČNÍ. Vše od začátku berete jako samozřejmost. Ano, je pravda, že mnozí jsou tak vychovaní. Rodiče jim dali všechno, měli vše, co chtěli, dostali to, po čem toužili. A jejich nároky rostli a rostli, až si uvědomili, že jim už NIC NESTAČÍ, a že jim ani to, co mají, nedělá radost. Vlastně ani takto nedokážou přemýšlet. Najednou v sobě mají prázdno. Radost zmizela. Nadšení zmizelo. Láska není, ani druzí mi ji nedávají, a co to je vůbec láska? Mysl Vás přesvědčila, že jste k ničemu, že všechno je na nic? Že nic nemá cenu? Že všechno je úplně zbytečné, protože se budete stále cítit stejně: méněcenní, vinní, rozpolcení, nerozhodní atd.?

    Kdo nedokáže vnímat vděčnost za maličkosti, není vděčný ani za velké věci. Vděčnost je otevírající složka lásky, která Vám dává pocit hojnosti a dostatku, a to nejen na hmotné úrovni, ale i na duchovní úrovni, kde cítíte, prožíváte lásku jako realitu života. Jste zvyklí stále brát a ničeho si nevážíte? Jste nevděční za všechny dary, kterých se Vám dostává? Není Vám pomoci, Vaše ego si s Vámi bude dál zahrávat a nedovolí Vám, abyste byli spokojení, bez starostí, výčitek a bez nepříjemností, které si tvoříte jenom Vy sami. Vděčnost Vás posouvá k lásce a hojnosti. Vděčností si uvědomujete, jak jste bohatí a kolik krásných a milých lidí je okolo Vás. A vděčností a prostým slovem: „Děkuji“, vyjadřujete, že přijímáte vše, co Vám ten druhý dává. Máte z toho radost a uvědomujete si, že Vás má rád, když mu stojíte za to, aby Vám něco dal, a nebere to zcela automaticky jako běžnou záležitost, která se prostě „musí, nebo ji nutná, potřebná“.

    Vnímáte-li vděčnost i za ty nejobyčejnější věci a situace, jako je třeba pozdrav od druhého, sluneční svit, procházka přírodou, rozkvetlý strom, zvířata, za to, že mohu druhému pomoci, být užitečná v těch nejobyčejnějších věcech, pak vnímáte vnitřní radost, pocit krásy, svobody a uvolnění, což je synonymum pro LÁSKU.

Náboženství ano či ne?

V minulých promluvách jsem vysvětlila, kdo a co je Bůh. Vysvětlila jsem, že není žádné on ani ona jako Bůh, že Bůh je pouhé vědění, kdo JE v Nicotě, tudíž vlastně neexistuje, jelikož v Nicotě neexistuje nic, co bychom mohli v našem světě popsat, označit nějakou nálepkou, z hlediska existence vnějšího světa. Není to dokonce ani energie, ta je stvořena až následně z této Nicoty a vědění ve vnějším materiálním světě. Bůh je Nicota, většinou Ho označujeme jako Singulaturu, jediné a nejvyšší, absolutní bytí ve věčnosti a nekonečnosti je všem společné, je to ono bytí, z něhož pocházíme a kam se opět navracíme, když mluvíme o návratu do Nirvány. A tomuto bytí můžeme říkat Bůh, můžeme mu říkat Univerzum, Aláh a můžeme mu dát kolik jmen chceme. Vždy to bude jedno a to samé: jediná prapodstata a prazdroj všeho stvořeného, z něhož všechno stvořené a všichni pocházíme. Prazdroj duchovní moci a síly a stvořitel Boží trojjedinosti: nebe, země a Ducha Božího – jinými slovy duše, hmotného těla a lidského ducha.

    Proč to všechno tak sáhodlouze vysvětluji? Přicházeli Proroci a stále přicházejí, aby promlouvali k lidem Boží Slovo (evangelia), které přijímali ze svého středu – od Boha. Přinášeli duchovní učení „O LÁSCE“ tak, jak těmto slovům sami rozuměli a prožívali, z pohledu své úrovně vědomí a uvědomění sama sebe. Toto učení se následně stalo většinou „náboženstvím“, které se učilo a předávalo dál učením. A zde je ten problém, učením se pouhým slovům, bez vlastního sebepoznání, bez hlubokého porozumění, pochopení a vlastního prožitku, které by vedlo k uvědomění si sebe sama. Je to pouhé dogma, nikoli duchovní cítění a otevírání se svému bytí ve své celistvosti. Tímto způsobem se „náboženství“ začala tříštit a stávala se z nich mnohá odvětví, a i ta byla jen odrazem těch, kteří si vymysleli, jak by to bylo dobré a co by bylo dobré. Z Božího Slova se stávalo slovo lidské, slovo ega – slovo naučené, působící skrze mysl.

    Mnoho náboženství je tak dnes již nefunkční, protože jejich základ je pošlapán a zneuctěn lidskou myslí. A důkazy jsou více jak do očí bijící, jenže ten, kdo je fanaticky nábožensky věřící, věří všemu, aniž by procítil, zdali je konkrétní Boží Slovo slovem lásky. Ježíš by určitě neřekl, když je někdo duchovně otevřený a je léčitelem, zná bylinky, umí uzdravovat lidi, aby tyto lidi upálili. Vždyť on to dělal také. Náboženství si ovšem rozhodlo po svém. Ježíš by nemohl souhlasit s tím, aby se člověk člověku mstil krutě za něco, co je směšné, nebo jen tak, aby mohl zabíjet. K čemu by bylo prazdroji, aby stvořil ženy jako méněcenné bytosti? Mstil by se nám? Ne on není Nic a Ničím, on nám dal svobodnou vůli, abychom my všichni byli tím, kým chceme být. Mnozí Boha odsuzují za to, co udělal. Lidi, proberte se! On neexistuje, on je ve Vás a vše, co se děje okolo Vás, je Váš vlastní výtvor, je to jenom Vaše vůle a nikoho jiného! A pokud si člověk zvolí sám sebe jako „krutovládce“, není to věc Boha, je to věc JEHO ROZHODNUTÍ. Pokud si zvolí válku, je to jen rozhodnutí člověka a skupiny lidí, není to rozhodnutí Boha.

    Myslíte si, že to byl Aláh, kdo nařídil nosit ženám šátky a rozhodl, že mají být méněcennými tvory? Věříte tomu, že stvořil ženu, aby byla pouhým majetkem muže a aby on s ní stejným způsobem zacházel? Věříte dokonce, že tak to chtěl Aláh? Ne! Byl to opět člověk, který vydával svoje slovo za Slovo Boží. Ano, byl to člověk, který měl být a byl na samém začátku Bohem Stvořitelem, protože tvořil své bytí a svůj život, ale upadl do hlubokého nevědomí, ale nadutě si to ovšem myslí dál. Věří, že jedině on má právo, dokonce někdy i ve jménu Boha, rozhodovat o druhých, ale nedělá to sám u sebe.

    Náboženství už dávno nepřináší učení o Boží lásce. To, co je hlásáno, a je dneska velmi viditelné a průhledné, je už jen zlomkem toho, co skutečně přinesli Proroci. Lidi svojí myslí znehodnotili krásná učení do takovýchto nefunkčních rozměrů. Náboženství je dávno přítěží a překážkou k růstu do vyššího vědomí ke skutečnému božství. A já věřím, že to lidi pochopí a začnou skutečně věřit Bohu, který je uvnitř jejich nitra – k sobě samému, k čemuž nepotřebují žádné kostely, faráře, biskupy ani papeže, ale jenom sami sebe a vědění, které je k Bohu dovede. To skutečné, které se nyní objevuje v učení „Nové doby“ po celém světě. Bůh a Ježíš si zaučují svoje duchovní bytosti, které již kráčí duchovním evolučním vývojem, aby ukázali druhým, jak dojít k sobě samým přirozeným způsobem, ke svému božství, do svého nitra. A k tomu nepotřebujete žádné kostely ani mešity, k tomu nepotřebujete ani šátky na hlavách, ani koberečky na modlení a fanatické modlitby v konkrétní hodinu. K tomu nepotřebujete ani jezdit do Mekky, ani nikam jinam. Boha můžete najít i doma v kruhu rodinném, tam, kde zrovna jste, protože on je tam, kde jste VY.

Co, anebo Kdo je Bůh

Stále probíhá diskuze mezi jednotlivci, společnostmi i národy o tom, zdali existuje Bůh, Aláh, či jinak nazývaná nejvyšší autorita. Představte si, že mají pravdu ti, kteří věří, ale mají pravdu i ti, kteří říkají, že Bůh neexistuje. Ano, Bůh není osoba, nějaký dědula na nebesích, který Vás pozoruje, radí Vám, co máte dělat, ani neurčuje Vaší životní cestu. Ve své podstatě takováto osoba opravdu „neexistuje“, prostě není. Tady mají pravdu ti, kteří říkají, že Bůh neexistuje v této podobě. Protože on JE: NIC, NIKDO V NEKONEČNÉ A VĚČNÉ NICOTĚ. Takže jeho podstata je Nicota. Z našeho pozemského pohledu neexistuje, není, ale přitom je. Když řeknu JE, znamená to, že je něčím, co trvá, nikoli někým, kdo existuje na pozemské úrovni, což je rozdíl. A to, co je věčné, nekonečné, všudypřítomné, všemocné a všeprostupné je právě ona Nicota, Nic, která se vyznačuje VĚDĚNÍM, ŽE JE, říkáme ji Singulatura. Toto vědění ovšem není energie. V Nicotě není energie, je zde jen prazdroj bytí a to je Boží Slovo: VÍM, ŽE JSEM.

Došli jsme tedy k závěru, že Bůh neexistuje, ale JE, trvá ve věčnosti Jeho Boží vědění, o tom, že JE ve věčnosti a nekonečnosti a Nicotě. Tato Nicota stvořila veškerý pozemský svět a vesmír, a stvořila i člověka, aby byl Jeho Obrazem dle Jeho podoby. Co to znamená? Stvořila člověka, aby vždy věděl, ŽE JE věčný a nekonečný duch: JSEM. Stvořil ho, aby byl a věděl KDO JE, stejně jako je tomu u něj, ale aby také věděl: KDO NENÍ, protože jedině tak si může prožívat život skrze hmotné tělo v materiálním světě. On je věčné vědění o tom, kdo je, ale není existencí Boha, je jeho podobou a Obrazem Božím. To znamená, že člověk má podobu: hmotného těla, ducha a duše. A protože je Boží podobou podle Božího Obrazu, je člověk sám Bohem, pokud je skutečně na úrovni Boží podoby a Obrazu Božího.

Člověk dostal do vínku Boží „tvořivou duchovní moc a tvořivou duchovní sílu“, pomocí níž si sám tvoří své bytí a život: SVÝM SLOVEM. Podle toho, jak člověk mluví, si utváří své vědomí ve třech podobách: nevědomí, vědomí a nadvědomí. Podle toho, jak hluboko jsou zakořeněna jeho slova a do jak míry vidí dobro v sobě a že jím je, do takové míry si utváří svoji úroveň vědomí a přitahuje si do života všechno na této konkrétní úrovni. Jeho život poté odpovídá této konkrétní úrovni vědomí. Nejdůležitější roli pak hraje v jeho života VÍRA, OVŠEM NE V BOHA, coby modlu, ale v sebe sama, protože v nitru každého člověka je Bůh, stejně tak jako v jeho srdci, které je prazdrojem DUŠE. Víra v sebe sama, je víra v Boha, neboť jedině tak je možné pochopit a přijmout, že všechno okolo, je rovněž stvoření Boží a je stvořeno dle podoby Obrazu Božího. Veškerá příroda byla stvořena Bohem – Singulaturou, je Božím celkem a je třeba ji milovat a ctít, protože jsme stvořeni z jednoho jediného PRAZDROJE. Máme se o ní starat a nikoli ji devastovat, stejně jako se máme starat sami o sebe, protože každý je zodpovědný za svoje vlastní bytí i život. A jedině každý sám může změnit jak sebe, tak může pomoci celku k lepším zítřkům. Také je psáno, že člověk je pánem nad veškerým stvořením, protože je vědoucí a vědomí si sebe sama a má se starat o stvoření, která tuto schopnost nemají. Jedině člověk dostal do vínku TVOŘIVÉ SCHOPNOSTI BOHA STVOŘITELE, JEHO MOC A SÍLU, ovšem na něm je, zdali je použije pro sebe a přírodu, nebo proti sobě a přírodě. Všechno je v jeho svobodné vůli, kterou také dostal darem, a na tom, zdali se rozhodl zapomenout a žít v nevědomí, anebo pouze přežívat duchovním spánkem.

Proč je ve světě tolik násilí?

23. 11. 2015

V dnešní době se nejvíce projevuje nejen dualita lidské mysli, nýbrž i extremismus, všude kam se podíváte. Jen si vzpomeňte, jak jedni jsou protestovat za „migraci“ uprchlíků do Evropy a druzí protestují proti. Tím že protestují, vyjadřují již extrémní touhu vyjádřit svůj dominantní názor a sdělit ho všem. Nemusí to být ovšem lidi, kteří jdou protestovat do ulic, jsou to i lidé, kteří komunikují mezi sebou, třeba v hospodě, nebo na ulici, přičemž rázně podsouvají druhým svůj názor, aniž by uznali, že i ten druhý může mít pravdu. Neexistuje! Pravdu mají jen „oni a nikdo jiný“. Zamyslete se nad tímto komunikačním podsouváním svých pravd druhým lidem. Není to náhodou určitý druh násilí?

    Protože jsme celistvé bytosti, máme ve svém nitru obě dvě polarity těchto aspektů: extremismus i rovnovážnost, násilí i nenásilí. Jsme vybaveni všemi našimi součástmi bytí v obou polaritách, a zákonitost přirozenosti zní, že je nutné je mít v rovnováze a uvědomovat si, že všechny součásti bytí jsou prostředky ke zvyšování vědomí na duchovní cestě, za účelem sebeobrany a ochrany své osobitosti a života. Tam, kde není rovnováha, existuje extremismus – něčeho je příliš, anebo není tam nic. Lidé protestující proti něčemu, vyjadřují extrémní názor na odpor proti uprchlíkům, proti vládě, proti všemu, co se jim nelíbí. Tím vyjadřují svoji nerovnováhu a odpor, který mají sami v sobě, k sobě a tendenci k extremismu ve svém životě. Vyjadřují tendenci starat se o problémy druhých a potlačují starost o svoje vlastní problémy, starosti a duchovní vývoj.

    Jak stále zdůrazňuji, každý by si měl zamést před vlastním prahem a teprve následně soudit druhé, odsuzovat je, kritizovat a nálepkovat. Protože je jasné, že vše, co vidí na druhých je jen a jen jeho problém. Všichni odsuzují násilí, ale sami nemají utvořenou rovnováhu tohoto aspektu. Ruku na srdce, kdo z vás nikdy nikoho nenutil k tomu, aby udělal něco, co on nemá rád, nesnáší, neshoduje se to s jeho názory, či přesvědčeními? Kdo neudělal nebo nedělá to, že postaví druhého před hotovou věc: uděláš to a hotovo! Vymalováno! Nařízení! Rozkaz! Neexistuje mít námitky, či připomínky! Není možná domluva a dohoda!

    Připomenu Vám některé výrazy, třeba u partnerů: „Udělej si tam pořádek! Příští týden vymaluješ byt! Neseď pořád u toho počítače! Nedělej tu kravál! Nekoukej na televizi! Jdi vyplít zahrádku! A tak bychom mohli pokračovat. Kolik partnerů nedělá tuto práci rádo a dělá tyto práce s nechutí a odporem? Není toto vynucování si poslušnosti, také jeden z nuancí „násilí“?

    Nerovnováha způsobí, že všichni manipulátoři si vynucují slepou poslušnost. Ovšem je pravda, že jejich protějšek, aby měl klid, danou práci udělá, i když s odporem, či nechutí, což bychom mohli brát, že on „páchá násilí i sám na sobě“, když se nedokáže bránit a domluvit, být sám sebou. Pokud je nastolena rovnováha, oba dva partneři se dokážou domluvit a být k sobě tolerantní. Potom je vše uděláno tak, aby vždy dané okolnosti vyhovovali oběma stranám, a to bez rozkazu, příkazu a nařízení.

    Násilí může probíhat i na velmi jemné rovině. Těmto jedincům říkám: „Něžní barbaři“. Považte, když vám manžel řekne: „Zlatíčko moje nejdražší, prosím tě, mohla bys mi umýt auto? Nešla byste i přesto, že přitom skřípete zuby, protože se vám bytostně nechce a tuto práci neděláte rády? Přesto je to manipulace a jemné násilí, jak vás k této práci donutit, protože on ví, že když by vám dal příkaz, tak byste striktně odmítli. Každý si najde na druhého nějakou „páku“, kterou následně využívá k manipulaci s druhým. Copak toto není násilí? A copak nepácháte sami na sobě násilí, když mu nedokážete říci NE a vysvětlit, že to neděláte ráda?

    Spoustu rodičů páchá na dětech násilí, když je nutí dělat věci, které ony dělat nechtějí. Málokdo se unavuje zeptat se dítěte, jestli to chce anebo nechce, všichni jen konstatují otřepané: „Je to pro tvoje dobro“. Neříkám, že to někdy není pro jejich dobro, ale i tady je rovnováha a mnohdy jsou děti nuceny k něčemu, co je skutečně přes čáru. I toto je násilí, přestože rodiče jsou starší a silnější, neznamená to, že budou násilně ovládat a podmaňovat si svoje děti, aby dělaly věci proti své vůli. Zničí jim tím celý život.

    Připomínám nejen televizní noviny a jejich negativní zprávy, ale uvědomte si, kolik je dneska filmů s válečnou tématikou, s tématikou, kde se hromadně vraždí, zabíjí, ničí planety, ničí lidstvo, zaniká země a jiné hororové scénáře. Copak si spisovatelé všech těchto braků neuvědomují, že jsou to vize, kterými tvoří negativní energii, čímž si vše přitahují a tvoří i v realitě? Copak už nebylo dost důkazů, že to funguje? Valí se na nás tolik negativity, které v lidech vyvolávají strach, zlobu, beznaděj. Copak i toto není způsob násilí?

    Násilí prostupuje celý váš život, aniž si to uvědomujete, což je nevědomí. A právě proto, že vše děláte nevědomě, tedy říkáte si, že je vše dobré a v pořádku, přitahujete si jako jedinci i jako společnost, díky kolektivnímu nevědomí, všechno, co se kolem vás děje, a to i násilí, extremismus a války v hromadném měřítku. Právě proto se dějí v současnosti (2015) všechny ty teroristické útoky, hrozba války, boje, násilí, extremismus, protože si je přitahujete do svých životů. Vy sami si je tvoříte. A pak někteří vezmou transparent a jdou bojovat: „proti násilí“. Ano, je to tak, bojují proti násilí v sobě samých, což se projevuje vnitřním osobním bojem, za nímž stojí věčná nespokojenost, kritika, vina, strach a páchání násilí na sobě samém. Jsou to ti, kteří také přispěli k tomu, že se právě děje to, co odsuzují a kritizují: násilí, boje a války, které většina lidí má v sobě samých, ve svých srdcích, ve svém nerovnovážném nitru. Mají nemocnou duši a věří své mysli a to je příčina všech nesnází jedinců i celků.

Náboženství je omyl

20. 11. 2015

Uvědomte si všichni, že budou války, bude terorismus, bude novodobé otroctví, budou nemoci a šílenství, dokud většina lidí nenajde tu správnou víru. Uvědomte si, že všechno toto zlo pramení z chybné víry, dokonce i to, že je používaná jako štít pro rozpoutání terorismu a zabíjení lidí. V minulosti již bylo mnoho náboženských válek a všechny měly stejnou příčinu: rozdílná náboženství - chybnou víru.

Náboženství je velký omyl, víra nemá mít podobu náboženství. Víra je velice osobní věc, je to víra v sebe sama, ve své nejvyšší Boží hodnoty, které jsou v každém z nás v podobě Boží Trojjedinosti: těla (Syna), duše (Otce) a ducha (Ducha Božího). Bohužel jsme uvízli v nevědomí a nikdo tuto skutečnosti nerespektuje. Málokdo respektuje fakt, že nejdříve si máme zamést před vlastním prahem, mít se rádi, odpustit sobě a věřit sami sobě a skrze sebe druhým. A uvědomit si kým jsme!

Dneska jen málokdo věří, že Bůh je uvnitř každého z nás, a tak hledá ve vnějším světě svoje modly, kterým pak věří a tato víra se může zvrhnout i ve fanatismus a něco tak hrozného, co dneska vidíme okolo sebe. To prosím není víra, to je fanatismus, to je mechanismus mysli, která si vytvoří návyk na svoje vlastní priority, hodnoty, které preferuje a pokud věří, že jsou pro ni dobré, vnucuje je druhým a to třeba i se zbraní v ruce. A víra není o „mocenské nadvládě mysli“, která se projevuje nadřazeností a mocenským, mstivým, násilnickým chováním některých jedinců, společenství, či národů. Víra je o lásce a jejím přijetí, o přijetí rozdílnosti jedinců, společenství a národů. Je o porozumění, pochopení, toleranci, odpuštění a nenásilném řešení všech situací.

Pokud již jedinec prošel duchovní očistou, porozuměl sám sobě, pochopil sám sebe, toleruje sám sebe, odpustil sám sobě, nebude násilný vůči sobě, nebude to dělat ani druhým jedincům, společenství ani národům. Proto je třeba, aby každý sám očistil sebe, aby nás bylo hodně, abychom mohli tuto společnost uzdravit od zla, násilí, terorismu a válečných konfliktů. Není pravda, že nemůžeme pro uzdravení světa nic udělat, ale můžeme a hodně, a to tím, že se sami vydáme na duchovní cestu sebepoznání, kdy si nejen zkvalitníme a uzdravíme svůj vlastní život, ale pomáháme tím i druhým zvyšováním kolektivního vědomí a nadvědomí. Očišťováním karmy svojí vlastní, měst, společenství, národů pak může být nastolen mír, protože nastane rovnováha polarit, čímž se uzdraví i situace ve vnějším světě a my sami si budeme moci vše řídit vědomě a zodpovědně. Nenecháme se již vláčet karmickými, opakujícími se cykly násilí, válek a ostatních nepříjemností.

Duchové, poltergeisti, démoni versus andělé,

elementální bytosti a dévové.

    Veškerému dění, které se týká těchto nehmotných, energetických bytostí říkáme „paranormální jevy“. Stejně tak, jako jevům, které jsou způsobené přímo naší, lidskou energií, která zhmotněná dokáže rovněž vytvořit různé nepochopitelné jevy, včetně zhmotnění, odhmotnění a podobně. Ať tomu někteří lidé věří, či nevěří, tyto jevy existují a mají vždy své opodstatnění, ale i svůj záměr, či příčinu. Nedějí se jen tak bez příčiny. Za nimi je vždy něco, co je dobré najít a uvědomit si v souvislosti s našimi životy i životy druhých lidí.

    To, co veškerý hmotný svět ovládá je bytí, které následně tvoří energie jednotlivých stvoření. Je to jako program, který teprve oživí počítač, který tu je, ale bez programu není k ničemu dobrý. Stejně tak toto bytí tvoří program, který se následně projevuje energetickými projevy a jevy. Ne každý těmto energetickým projevům věří, jelikož jejich víra je postavena pouze na víře ve hmotu a zákonitosti mysli. Ten, kdo se nedostane dál, za mysl, nemůže pochopit a porozumět všemu, co se zde v našem světě vyskytuje a odehrává v nesmírně velkém rozsahu nejrůznějších jsoucen a jejich bytí.

    To čemu jedni ještě nevěří, to druzí již vnímají i vidí, jsou schopni přijímat, spolupracovat či komunikovat s astrálním světem všech jsoucen univerza. Jsou lidé, kteří tento dar dostali a mohou pomoci i těm, kteří si s nimi neví rady a přitom jim jejich nevědomost může přinést nemalé problémy a utrpení. Jsem ráda, že jsem tento dar dostala a neustále se učím vnímat veškeré naše jsoucno i z pohledů mimo hmotný svět.

    Nejvíce diskutovaní jsou v poslední době „duchové“. Duchové jsou duše zemřelých lidí, je to duch člověka, který je „věčný, nesmrtelný“, který vešel do tzv. „barda“, svého opravdového domova. Zde ve hmotě, jsme jen návštěvníky, kteří si oblékají jako kabát svoje hmotné tělo, které přijímají jako nástroj duchovně evolučního vývoje, včetně se svojí duší – svojí přirozeností. Duch je to, čím jste. Je to vaše nesmrtelné já, které se vyvíjí, anebo upadá a tvoří si svobodně svoje bytí tam i zde na zemi. Když člověk umře, změní se dimenze jeho bytí a on zde zůstává jako energetická substance života, kterému říkáme „duch“. Než odejde duch do Božího světa, učí se od lidí, dále pokračuje v sebepoznání tam, kde tady na zemi skončil.

    Poltergeisti jsou duchové, které propadli zlu, jsou to duše lidí, kteří propadli zlu, zlobě, násilí a páchají i po smrti zlé skutky. Přitahují si je lidé, kteří jsou sami zlí a propadli zlu, ale i ti, kteří jsou příliš dobří, anebo chtějí konat dobro, jelikož toto oni berou jako výzvu k boji. Vyskytují se skutečně tam, kde to zlo, faleš, lež, podvody a různé negativní energie jsou. Ubližují potom tomu člověku, který si ubližovat nechá, anebo je otevřený telepatické komunikaci, aniž to sám ví.

    Démoni jsou výtvory lidí. Jsou to negativní energie, které ve svém hněvu a negativních emotivních projevech lidé vysílají na druhé lidi s úmyslem ublížit mu, což se děje hned v okamžiku vytvoření jejich jedovatých a krutých slov, vyřčených na adresu nenáviděného partnera či nepřítele. Je to negativní energie, která si v podstatě poté žije svým vlastním životem, kdy pokračuje v tom, na co byla naprogramovaná – na ublížení druhému a jeho zničení, odstranění jeho radosti atd. Tito mohou způsobovat i nemoci jak psychické, tak fyzické, včetně smrti. Vidím je jako hutnou černou masu energií, která má zlé oči, má nejrůznější tvary a je přímo zaklenutá do těla člověka.

    Moji klienti je okamžitě cítí, mají okamžité deprese a bolesti, nemohou dýchat, či se pohybovat volně. Záleží na tom, kde se démon přicucne k tělu. Jeho odstranění vyžaduje velké energie a nedoporučuji si s nimi zahrávat. Zažila jsem případy, kdy přesedl i na mě či někoho jiného. Pokud máte podezření na démona, je dobré se okamžitě obrátit na odborníky z řad „okultistů“, či duchovních (nikoli náboženských) Mistrů.

    Pozitivní astrální bytosti nemusím představovat, všichni je znáte a již jsem o andělech dříve psala. Andělé jste i Vy, v některých případech je to Vaše andělská intuice, která s Vámi rozmlouvá, ale jsou i andělské bytosti, které Vás vedou, když je nezbytně nutné. Jsou to bytosti, které nikdy nebyly ve hmotném těle, proto nejsou poskvrněni myslí, či egem. Někteří andělé ovšem byli v těle a došli do vědomé roviny andělů a pomáhají druhým.

    Elementální bytosti, jsou ochránci přírody, květinové víly, elfové a další přírodní energie, které existují, jen je nevidí ten, kdo žije ještě ve vnějším světě hmoty a mysli. Ochraňují přírodu a její energie, ovšem jediné co nemohou ochránit, jsou negativní činnosti lidí, kteří přírodu všemožně ničí a ubližují jí v mnoha směrech. Je mi líto naší krásné planety i jich, protože je vidím jako smutné, zklamané bytosti, které vidí, co my lidé způsobujeme přírodě a tím i sobě. Což my bohužel v některých případech nejsme schopni vidět, protože většinou vidíme jen peníze, materiální hojnost, svůj blahobyt a o nic víc se nestaráme.

    Dévové – jsou energetické astrální bytosti, které jsou velmi vysoké a chrání velké přírodní celky, ale také města, či větší množství lidí atd. Jsou milí a příjemní a jejich úkol je očišťovat energie toho daného celku do přijatelné míry. Ovšem ani oni nejsou všemocní a nezastaví ničitelské dílo člověka, který dokáže v některých případech ničit nezvratně a dokonale. Bohužel, je mi líto přírody, ale i lidí, kteří nevidí, co sami sobě, díky své nezodpovědnosti, způsobují. Proto vedu lidi duchovní cestou, aby si zvýšili svoji úroveň vědomí, a tím se stali zodpovědnými za sebe, a pochopili i zodpovědnost na vyšší úrovni, k planetě Zemi, k přírodě a jejím krásám, které přestanou ničit.

Co to je láska?

V dnešní době téměř nikdo neví, co to je láska. Toto slovo ztratilo svůj původní význam, postupně se vzdalujícím se časem, kdy ho některý z Proroků přinesl, vysvětlil a učil. Všichni Proroci byli učitelé lásky, přinesli krásné učení o tom, co to láska je a kdo jsme my, proč jsme tady, jaký zde máme úkol a kam odcházíme. Jedním z nich byl i Ježíš, bohužel z jeho učení, stejně jako z většiny se stala náboženství, anebo víry, které postrádají již správnou duchovní hloubku.

    Hned na začátku budu dementovat omyl, který je velice zakořeněn v našich myslím: „Láska není vztah, ani sex, není připoutaností ani ulpíváním, není potřebou vlastnit druhého a není nutností mít druhého“. Láska je v našem centru, je to naše nitro, střed, je to náš záměr tvořit si ze svého Božího bytí realitu DOBRA, BOŽÍM SLOVEM. Zde budu citovat z Bible, z První Mojžíšovy knihy: Počátek. V této knize jsou již popsány dimenze stvoření, z níž první dimenzí stvořil Bůh sám sebe jako stvořitele, čímž učinil člověka Bohem Stvořitelem sebe sama. A dal člověku dar slova, aby si zvolil to, jak se chce stvořit a co si chce stvořit, k čemuž mu dal duchovní moc a sílu.

    A Bůh řekl: „Budiž světlo!“ A bylo světlo. I člověk si tvoří sebe sama a svoji realitu svým slovem. A je-li toto slovo Slovem Božím, tedy slovem LÁSKY, DOBRA, díky němuž pak může plně a radostně žít, je celý jeho život prostoupen VĚDOMÍM – světlem - lásky, dobra, dobrými pocity. Světlo je vědomím, které je tvořeno z přítomného zdroje vědění (mysl, duše, Bůh) integrací s naším snem, karmou, či osudem pocházejícího z ducha, PROŽITKEM. A toto světlo představuje elektromagnetické pole jako zdroj vnějšího, hmotného života.  

    Bůh pak viděl, že všechno je dobré a oddělil světlo od tmy. V realitě života to znamená, že pokud vidíme, že všechno je v nás a okolo nás dobré, jsme ve světle LÁSKY, cítíme lásku jako: ticho, klid, mír, spokojenost. Světlo je láska, je vidění dobra, jsou to pocity dobra, na nejvyšší nadvědomé úrovni člověka – Boha Stvořitele. V Bibli je psáno: „Světlo oddělil Bůh od tmy“, od tmy ducha, který je jeho pamětí, jeho snem, jeho mocí, jeho podvědomím, jeho nejkrásnější představou o nejkrásnější (nebo také nejhorší) vizi o sobě samém, o tom kdo jsme. V podstatě tu nejde o oddělení, Boží Nicota prostupuje všechno, všechny a je ve všem přítomna, nelze ji oddělit. Ale lze na ni zapomenout a umožnit tím člověku, stvořit si svoji karmu, tím, že si sám ze své svobodné vůle volí, čím chce být, co chce dělat a co chce mít. Volí si sám, zdali chce být Bohem stvořitelem, anebo člověkem Ničitelem.

    A světlo vědomí je vším: je dobrem i zlem, je láskou i nenávistí a vše je Bohem viděno jako dobré. Ten kdo volí, je člověk, on si sám volí, co je pro něj dobré a co špatné. On si volí, zdali bude Stvořitelem či Ničitelem. On si svobodně volí, zdali bude přijímat anebo potlačovat některé aspekty sebe sama, čímž si v sobě udržuje odpor a strach. On si tvoří svoje dobré pocity lásky, anebo emoce nenávisti, svým vlastním výběrem v přítomném okamžiku.

    Člověk má svobodnou vůli výběru v to, v co bude věřit, co si stvoří jako svoji vlastní realitu v tomto i jiných životech. Smutné je, že většina lidí obviňuje druhé ze svého selhání, ze svojí nespokojenosti, jelikož neví, co to je láska a kde se nalézá. Neví, že cokoliv se v jejich životě děje, je jejich osobní dílo, nikoho jiného, dokonce ani Boha ne, protože ten pro ně chce v podobě jejich nejvyššího bytí, jejich JÁ, jen to nejlepší, což oni odmítají, jelikož zapomněli, že láska je nejvyšší dobro procítěné v prožitku přítomného okamžiku.

Duchovní symbolika

Stále zdůrazňuji, jak důležitá je pro každého „symbolika“. Všímat si věcí, které Vás zaujmou a které bývají někdy i neobvyklé a přesto přirozené. Nebo si všímat toho, co se neustále opakuje, nebo co Vám něco připomíná. Je toho opravdu hodně.

    Příklady: Jednou jsem při terapii seděla s klientkou, když oknem přiletěla obrovská černá noční můra. To snad ani není nutné překládat, všichni ví, čemu se říká, že má někdo noční můry. Nebo jsem šla jednou na terapii k jedné nové klientce a po cestě jsem zaregistrovala převrácené mobilní květináče a mrtvého holuba. Už po cestě jsem si říkala, že tato symbolika nevěští nic dobrého, a měla jsem pravdu. Opravdu vše bylo vzhůru nohama, terapie se nekonala. Klientka po jednom sezení přišla na to, že tomu, co říkám věřit nebude, že za to nebude utrácet své peníze, raději je probendí na dovolené v Chorvatsku. A když jsem přišla, tak mi to také řekla, dost nevybíravými slovy, aniž by mi i zaplatila za to, co jsem si zasloužila z předešlého dne.

    Symboliku sleduji také, když se chystám někam jet, nebo jít. Jakmile mi něco začne zdržovat, vyskytnou se nějaké překážky, nejrůznějšího druhu, vím, i když se mi to mnohdy nelíbí, že tam jít anebo jet nemám, protože mi právě andělé a Bůh posílají vzkazy, že to pro mě nebude dobrá a pozitivní cesta. Jindy se mi zase nechce, ale stále dostávám zprávy, které mi danou cestu vnucují a předhazují, až se rozhodnu, abych záhy zjistila, že to bylo to nejlepší, co jsem mola udělat. Řešíte nějaký problém, stále nad tím přemýšlíte? Najednou pustíte rádio či televizi a oni hovoří na dané téma, nebo běží film, v jehož obsahu je tato problematika rozebírána, či prožívána. A doslova Vám poskytuje rozbor toho, co řešíte. Nebo si koupíte časopis, otevřete ho a najdete odpověď na svoji otázku. A přitom si běžně časopisy nekupujete. A tak bych mohla pokračovat dál.

    Říká se, že cesty Boží jsou nevyzpytatelné a je to pravda. Kdo nejde duchovní cestou, nechápe, a prosazuje si svoje ego, tak ten na to stále doplácí, že neposlouchá svoje nitro. Ti, kdo to již umí, tak těm už je dobře, protože se drží Boží cesty a dokážou si vždy najít správný směr. A symbolika ho touto cestou vede, stejně jako jeho intuice, jeho pocity. Symbolika je pomoc Boží a andělů. Bůh je všude, je ve všem a je ve Vás a v tomto krásném bytí si prožívá vše skrze Vaši duši a tělo. Jeho vědění a tvořivé aspekty se promítají do Vašeho vnímání a skrze vědomí se ve Vás realizují, pakliže jste již duchovní a dovolíte mu to. Tím myslím, pokud nejste nevědomí a nejste služebníkem své mysli – ega.

    Je to Bůh, Vaše nejvyšší Já, anebo duch, kdo Vaše vědomí upozorní na symboliku, takže ji můžete minout a míjíte, pakliže jste v nevědomí. Ve vědomí si ji ovšem už začínáte všímat, pakliže věříte, uvědomujete si, že tyto úkazy tu nejsou jen tak. A přidá-li se k tomu intuice, dosáhli jste Božího vedení, jste na Boží – duchovní cestě. Respektujete tuto cestu a žijete opravdový život v realitě, nikoli v duchovním spánku či nevědomé slepotě.

Klam, iluze nevědomé mysli

Stále více vidím okolo sebe, jak lidé žijí v klamu a iluzi toho, kým jsou a jaká je jejich skutečná realita bytí. Všichni věří falešné představě, že jsou tím, kým si myslí, že jsou! Věří svým myšlenkám, svým falešným představám, které vytváří zase jenom mysl. Myslí si, že když ji budou poslouchat, dojdou nejdál. Jsou přesvědčeni, že když budou dodržovat všechno, co se naučili, co přijali od druhých a od společnosti, všechny ty morální kodexy, etiketu, očekávání druhých, že se jim bude v osobním životě dařit a dojdou nejdál. Omyl! Je to klam nevědomé mysli, která si myslí, že má vždycky pravdu, protože to přijala jako pravdu a myslí si, že není možné, aby to bylo někdy i jinak.

    Ano, můžete dojít nejdál, co se týká vnějšího světa. Můžete se stát úspěšnými manažery, řediteli firem, a jinými vysoko postavenými osobnostmi. Můžete vydělat milióny korun, ale ruku na srdce, byli byste šťastní?  Byli byste spokojení se svým životem? Dokázali byste se upřímně radovat ze života? Ve velké většině případů tomu tak není.

    Za vším je „očekávání“, každý očekává, že se stane, co si představuje, že se splní něco, za čím jde. Ale tato očekávání většinou selhávají. Dotyčný jedinec padá na dno, jelikož tolik do toho vložil a nyní je velmi zklamán. Nepodařilo se, po čem tolik toužil. Jeho emoce vystřelí jako šíp a otravují mu život, začne obviňovat druhé, včetně sebe, začne okolo sebe kopat, začne se trápit a hledat úlevu. Někdy je to v alkoholu, jinde v drogách, nebo v jídle. Ten, kdo si neví rady a podléhá svým emocím, anebo je potlačuje, je ztracený. Neví si s nimi rady, neví, co se životem. A zklamání mu nechá hluboký šrám na duši: energetický blok. Tak to vypadá, když někdo podléhá klamu a iluzím, falešným představám své mysli. Ta ho pak zavede do emočního pekla, depresí.

    Pakliže se někdo rozhodne dostat se z těchto depresí ven, má tři cesty, buď jít k psychiatrovi či psychologovi, anebo k duchovním Mistrům, aby našel svoji vlastní cestu. Pokud se někdo rozhodne pro duchovní cestu sebepoznání, tak je jeho rozhodnutí nejlepší, protože ta ho zavede do jeho nitra k sobě samému a zbaví ho jeho klamu a iluzí, které ho neustále dostávají na dno, anebo k depresím. Ale je třeba počítat s velkou trpělivostí, jelikož je nutné porozumět, pochopit zákonitosti duchovnosti, tedy vlastního bytí a života. Najít si čas pro sebe samého, pochopit, jak je důležité být o samotě sám se sebou co nejčastěji, meditovat a vejít do svého vnitřního světa, kam předtím neměl přístup, anebo tam nechtěl jít. Být co nejčastěji v přírodě a pozorovat přírodu, protože jsme s ní spjati a dodává nám pozitivní energii a naplňuje krásou a radostí.

    Je třeba být velmi silný a pochopit, že klam a iluze mysli ho budou neustále vést zpět ke starým formám myšlenek vzorcům jednání a chování. A proto je dobré mít nějakého Mistra či Mistryni, jelikož on už ví, kdy se vracíte zpět a jen si nalháváte, že jste na správné cestě, anebo doopravdy postupujete výš. Tady je ovšem nutné se odosobnit, čili nebrat si nic osobně, protože on Vás dostává právě z těchto klamů a iluzí, což velmi bolí a způsobuje Váš odpor, jelikož jste svoji iluzi přijali za svoji „pravdu“.

    Život je změna a změna je život, kdo nechce trvalou a opravdu duchovní změnu, ten se jenom přehoupne na druhou stranu polarit a v podstatě nic jiného nezmění, ale mysl ho stále klame, že ano. Kdo se nechce změnit, chtěl by, aby vše zůstalo při starém, jenom předstírá, že jde duchovní cestou, tak ten daleko nedojde, zase jenom ke své mysli. Trvalá životní změna je přirozenou a velmi hlubokou proměnou, která se dotkne všech vašich podob, všech Vašich částí, včetně energetické části, kdy si začnete svůj život sami tvořit, nikoli ho přežívat.

    A tímto duchovní Mistr/Mistryně vždy poznají, na jaké úrovni jste, jelikož vidí, z jaké úrovně bytí si svůj život tvoříte. Pokud je to z mentální úrovně nevědomé mysli, tvoříte si jen nespokojenost, trápení, stres, problémy, nemoci a deprese.

Vědění versus vědomí

Existuje rozdíl mezi „věděním a vědomím“. Věděním je všechno, co víte na úrovni mysli. Nejdůležitějším věděním z duchovního hlediska jsou zákonitosti bytí a života. Jsou to zákonitosti, které by měl každý znát, pokud chce láskyplně a spokojeně žít. Tyto zákonitosti v dnešní době přinášejí novodobí duchovní Mistři a Mistryně. Chtěla bych znovu podotknout, že tito Mistři a Mistryně nejsou z žádné církve, z žádné víry, nikomu nepodléhají, jsou vedeni anděly a Bohem. Což znamená, že si očistili a otevřeli svoje energie a probudili si svého ducha a dostali se do jednoty s Bohem.

    Přirozeně duchovní lidé nepotřebují kostely, nepotřebují žádné modly, potřebují nic, kromě svojí intuice, kterou si otevřeli na své duchovní cestě, duchovně evolučním vývojem, do nejvyššího uvědomění si svého vědomí. Což znamená, že si otevřeli své nitro, poznali sami sebe, objevily lásku v sobě a skutečnost kým jsou, sebepoznáním, sebepřijetím, sebedůvěrou a sebevědomím. Každý na této cestě přijde na fakt, že věřit má jedině sám sobě. Jeho nejvyšší Já a Bůh jsou hluboko v jeho nitru. Bůh je stále přítomen, ale vnímají Ho jen ti, kteří se dostanou do této hluboké studny sebepoznáním a poznáním.

    „Vědomí“ je vědění uvedené do praxe, kterou okamžitě prožíváte na úrovni svojí reality vnějším prožitkem. Jakmile si uvědomíte, co právě prožíváte, dle duchovních zákonitostí a pochopíte, proč se to stalo a proč se Vám to stále dokola děje, došli jste k sebepoznání. Jestli následně i přijmete tuto realitu v obou polaritách – rovnovážně, že jednou je to dobré a jednou špatné, záleží na situaci a místě v přítomném okamžiku, teprve potom si zvyšujete svoje vědomí si sebe sama a měníte si i realitu vnitřního bytí (vytvářením nové verze té nejkrásnější vize toho, kým jsem?).

    Vaše vědomá osobní realita je taková, z jakého úhlu pohledu se na věc, či situaci díváte, jak ji vidíte a jak ji cítíte.  Záleží na tom, v jaké hloubce, na jaké úrovni vědomí se nacházíte. Zdali na úrovni nevědomé: těla – mysli, což je povrchní vidění reality, kdy žijete v klamu a iluzích. Nebo na úrovni vědomé: těla – duše, což je vidění reality na úrovni sebelásky a sebejistoty a sebedůvěry a víry. Anebo na úrovni nejvyššího vědomí – duchovního, což je tvoření si svého osobního snu na té nejvyšší úrovni dobra: Slovem Božím, z té nejhlubší úrovně duše a probuzeného ducha.  Všechny tři očištěné a otevřené podoby tvoří jednotu Boží a Obraz Boží, kterým jste VY sami.

    Tvoření následně probíhá tím, že si duch nachází v každém okamžiku přítomného bytí ten nejkrásnější sen o sobě samém, o tom, kým zrovna v tento okamžik jsem. Protože jak jistě víte, bytí probíhá jedině v přítomném okamžiku, nikoli v minulosti (ta je již pryč), ani v budoucnosti (ta ještě nenastala). Což můžeme ještě říci takto: pokud se vědění dostane do života a je prožito a přijato a viděno jako „dobré“, stane se vědomím na konkrétní úrovni bytí, které se dalšími a dalšími prožitky a vlastní zkušeností prohlubuje do větší hloubky, až se dostane do své nejhlubší úrovně: uvědomění si svého vědomí, kdy se již stanete sami Bohy Stvořiteli s tvořivou mocí a silou.

    Než se dostanete do této nejhlubší úrovně svého nitra, procházíte všemi druhy vědomého sebepoznání: od nevědomí až do nadvědomí, kdy nevědomí představuje pouze povrchní vědění mysli. Proto je možné, že mnoho tzv. duchovních toho hodně VÍ, mohou hodiny povídat na dané téma, ale všechno je to pouze klam, iluze a nevědomí, povrch, kterým podvádějí druhé, že jsou již probuzení. Pamatujte si, že pouhé vědění, neznamená ne cestě duchovního evolučního vývoje, vůbec nic! Proto nelze být duchovní probuzenou bytostí za dobu třeba do 10 let, u někoho to trvá ještě déle, i když mohou tu být, samozřejmě, velmi řídké výjimky. Je to pouhé vědění, které neprošlo prožitkem vlastní zkušenosti až do nejhlubšího nitra, nejvyššího pochopení smyslu této vědomé reality. Tento prožitek mají všichni opravdoví duchovní Mistři a Mistryně, kteří jedině budou vědět naprosto přesně, o čem tu píšu, protože to všichni prožili v aktu zasvěcení.

Kvantová fyzika versus duchovnost

V současné době se stále více na duchovní úrovni mluví o kvantové fyzice a to i lidmi, kteří nemají se studiem fyziky žádné zkušenosti. I mě toto téma potkalo, aniž bych to sama chtěla a vyhledávala ho. Prostě mi to bylo nadiktováno Bohem, anebo chcete-li, začali mi přicházet informace automatickým písmem a channelingem. Byla jsem z toho zmatená, ale pochopila jsem, že to mám nechat být a jednoduše jako ti ostatní jen přijímat, co je mi diktováno a co přichází do mého života. A ono přichází a jsem vedena k tomu, abych pochopila duchovní učení v širších souvislostech.

    Bylo mi nadiktováno, že duchovní věda a věda kvantové fyziky, jsou dvě strany jednoho celku. Zatímco duchovní věda je duchovní část Obrazu Božího a naší podoby, vysvětlující stvoření světa a hmoty, tak kvantová fyzika je světskou vědou vysvětlující stvoření světa a hmoty.  A obě dvě strany jsou součástí jednoho celku, nelze je rozdělit a nelze ignorovat ani jednu ze stran.

    Z historie víme, že v minulosti tu kvantová fyzika nebyla, ale začala se vyskytovat až v moderní době. Rovněž tak tu nebylo ani samozřejmostí duchovní část podoby Obrazu Božího člověka, představující jeho víru v sebe sama. Stále jsou tu obě dvě vědy v plenkách, a jak jistě všichni duchovní bytosti vědí, tak se neustále vyvíjí duchovně evolučním vývojem. Neexistuje konec, kdy člověk řekne, že už „všechno ví“. Každý duchovní Vám řekne, že „ví, že nic neví“.

    Tím, že je nutné z těchto dvou věd vytvořit celek, je nutné, aby se vždy vědci spojili a vyvíjeli jednotlivé teorie vždy společně. Pak jim začne kvantová fyzika dávat smysl a řád. Do této doby bylo dokázáno jen velmi málo, spíše je to věda o pravděpodobnosti.

    Kvantová fyzika je soubor oborů postavených na teoriích, jejichž ústředním pojmem je „kvantum“. Na rozdíl od klasické fyzicky se v nich nepopisuje stav systému pouze přiřazením určitých přesně daných hodnot fyzikálních veličin, ale předpokládají i existenci stavu, u kterých je výsledek měření předpověditelný pouze v rámci pravděpodobnosti.

    Kvantum znamená množství, odpověď na otázku „kolik?“ Zvláštní význam získal pojem kvantum v kvantové fyzice, zde kvantum je MINIMÁLNÍ MNOŽSTVÍ JAKÉKOLIV VELIČINY, KTERÁ SE PODÍLÍ NA INTERAKCI.[1]

To je význam světský, jsou to tedy elementární antičástice atomu a vůbec všechny částice, které jsou menší jak atom. Není možné slučovat kvantovou fyziku s klasickou fyzikou, neboť vlnový či částicový charakter ovlivňuje pozorovatel již svým pozorováním, jelikož i samotný proces pozorování je interakcí. Interakcí je zde duševní tvůrčí proces vědění, na konkrétní úrovni vědomí (instinktivní, myšlenkový či intuitivní duchovní), který interaguje s tím, co chcete, co si přejete, jaký je váš sen, či záměr. A konečný výsledek jsou konkrétní slova, kterými tvoříte úroveň a kvalitu elektromagnetického světelného pole, okolo Vašeho těla. Tuto světelnou energii tvoříte skrze první čakru. Pokud máte i další čakry otevřené tak si vytváříte konkrétní úroveň a kvalitu svého bytí v prožitku.

    Tento tvůrčí proces se tvoří na úrovni elementárních částic, částic, v atomech a následně v molekulách. Vzniká tím energie zabarvená o Vaše osobní sny, ambice a úroveň duchovně evolučního vývoje v přítomném okamžiku. Z toho vyplývá, že kvanta jsou pouze malé části atomu, obsažená ve všem Bohem stvořeném, která spouští samofungující procesy bytí, z nichž se následně zhmotňuje světelná energie života ve formě elektromagnetického pole.

    Teprve na úrovni zhmotnělé vzniká prožitkem lidské vědomí si sebe sama a může docházet k sebepoznání a poznání skrze vlastní zkušenost. Ještě jinak řečeno: lidské vědomí ve všech jeho formách je záležitostí prožitku ve hmotném světě. V žádném případě nemůže vzniknout na úrovni „kvant – elementárních antičástic“. Proč to zdůrazňuji? Četla jsem na facebooku článek, kdy pisatel píše o „kvantovém vědomí“, což, jsem zde již vysvětlila, je holý nesmysl, stejně jako název jedné skupiny, která si říká: Kvantové probuzení. Kvanty skutečně nemohou spát, ten kdo spí, jsme my. Je to náš duch, který zapomněl kým je. A jsme to my, kdo musíme svého ducha znovu probudit ve světě hmoty, sebeláskou, sebepřijetím a odpuštěním až na úroveň duchovní reality, kdy si očistíme a tím i probudíme ducha. Jsme to my, kdo svými záměry ovlivňujeme stav elementárních částic – kvant, z nichž se teprve následně tvoří energie, které svým slovem dáváme náboj a kvalitu dosaženého vědomí si sebe sama. 

    Všechny informace zde uvedené jsou i patrné z prastarého zdroje, kterým je Květ života a podoba Obrazu Božího. V něm jsou uloženy veškeré informace o stvoření světa. V těchto prastarých posvátných geometrických obrazcích najdete odpovědi na všechny otázky jak duchovní, tak kvantové fyziky, i další.

Mysl, myšlenka

Jedním z nejfrekventovanějších slov na duchovní cestě je mysl, myšlenka. Mysl je nástroj těla, skrze nějž si tělo říká, co chce (najíst, napít) a my mu to dáme. Mysl je nástroj, skrze nějž vyzvedáváme a vyjadřujeme slovy svoje city, pocity i emoce – tedy jak se cítíme. Mysl zhodnocuje situace a vytváří reakce, podle toho, jaký do ní byly vloženy informace, jelikož ona pracuje jen s tím, co zná a co přijala od druhých, co si pamatuje. Ona opakuje stále stejné reakce na životní situace, aniž by postřehla, že něco není v pořádku a že tato reakce nebyla funkční, či adekvátní. Je jako CD, které pustíte a ono přehrává stále stejnou melodii. Kritizuje, soudí, nepřipouští si vinu, anebo se viní za všechno. Vytváří nerovnováhu právě tím, že je to nástroj nevědomí. Je to umělý nástroj sebevyjádření, který vytváří falešnou identitu sebe sama, (kterému říkáme ego) pokud jí dovolíte, aby se stala Vašim pánem, nikoli sluhou.

    Neříkám, že byste se jí měli zbavovat, což je nesmysl, říkám, že byste jí měli vzít její „nadvládu“ nad Vaším bytím. A to proto, že ona není přirozeností, ani pravdou, je Vaším falešným „já“. Vaše pravé „Já“ je Vaší přirozeností a je „láskou, která je porozuměním, pochopením, tolerancí a odpuštěním“ je Vašim pravým bytím na nejvyšší úrovni uvědomění si sebe sama – na duchovní úrovni Vašeho bytí.  Mysl je jen naučeným programem, který byl naprogramován přijetím všech informací od druhých lidí, kteří formovali Váš život. Vytvořila si způsob, jakým se přizpůsobuje, anebo nepřizpůsobuje místu, času a době, v níž žije, ovšem na základě své svobodné volby. Vědomosti z tohoto hmotného světa jsou důležité pro vnější, povrchní život. Nemají však nic společného s vnitřním duševním a duchovním bytím.  Jsou pro nás důležité, ovšem nejsou „životně důležité“.

    To, co tvoříte na úrovni mysli se Vám plní, je to prvotní příčinou, která je také tvůrčí, pokud vytvoříte podmínky, které jsou pro splnění tohoto přání důležité. Ovšem je důležité vědět, že tyto příčiny, mívají sice za důsledek splnění Vašeho přání, ale ve finále se ukáže, že tento důsledek nebyl pro Vás až tak dobrý. Dám příklad. Někdo touží po tom, že si postaví dům. Jde si splnit svoje přání a postaví si ho. Tím by bylo logické, že důsledek bude mít za následek radost, spokojený život, štěstí. Omyl. Ne vždy tomu tak je. Během stavby domu, byl tím natolik zaměstnán, že neměl čas na rodinu, která to těžce nesla. K tomu byl unavený, z přemíry práce, což mělo také neblahý důsledek na partnerský vztah a navíc i na jeho pracovní vztah. Takže když byl dům postaven, přišel o rodinu, rozvedl se, přišel o práci a nakonec mu zbyly dluhy z hypotéky, kterou si vzal na ten dům. Tato příčina byla stvořena nevědomím a z toho sice vzešel očekávaný důsledek, ale vedlejší důsledky očekávané nebyly.

    Důležité je pochopit, že důsledky Vašich přání – tedy příčin, jsou jiné, vždy podle úrovně vědomí elektromagnetického pole, které je tvoří. Pokud by byl náš stavitel již duchovní, nešel by stavět – dělat – z nevědomí svůj dům, nýbrž by si ho stvořil. Což není rozdíl v tom, že by si ho nepostavil, ale stvořil by si takové načasování, podmínky, vše potřebné k tomu, aby mu postavený dům, nepřinesl, coby příčinu vedlejší neblahé důsledky. Jelikož nevědomý člověk si přitahuje na základě těchto příčin, stejné: nevědomé i druhotné důsledky. Proto se mnohým lidem zdá, že zákon kauzality o příčině a důsledku nefunguje. Ale funguje, ale vždy přesně podle úrovně vědomí, z čehož je také možné poznat, na jaké duševní či duchovní úrovni se tento člověk nachází.

    Pro lepší pochopení tyto úrovně vypíšu:

Nevědomá úroveň bytí vytváří příčiny, které jsou splněny, ale přináší prvotní i druhotné nevědomé negativní důsledky, které se projeví dříve či později.

Vědomá úroveň bytí vytváří příčiny, které jsou splněny, přináší druhotné vědomé důsledky: pozitivní i negativní, které se projeví dříve či později.

Nadvědomá, duchovní úroveň si tvoří vše, co si přeje a co si stvoří to je stále funkční.

Tvůrčí energie

Všechno hmotné na pozemské existenci je energetického původu. Vším pochází jedna jediná energie. A je jedno, jak jí kdo říká, jestli prána, čchi, ki, karuna atd. Vždycky jde o jednu jedinou energii. Ta má vlastnosti získané ze zdroje, z něhož pochází, čímž jsou atomy a následně molekuly RNA anebo DNA všeho stvořeného a jeho jednotlivých forem. Země má svůj zdroj, fluóra i fauna má svůj, včetně člověka. Veškeré energie tedy pochází u člověka z molekuly DNA, které jsou tvořeny už od početí a tvoří se skrze první čakru. Proto se této čakře říká kořenová, sakrální. Zde vyvěrá, zde se tvoří jednak tato energie z vnitřního Vesmíru (informace v DNA), a rovněž i astrálního těla stvoření. Tím se zároveň tvoří přirozenost, čili přirozené procesy, anebo zákonitosti přirozenosti konkrétních forem přírody i člověka. A všechno na světě podléhá těmto zákonitostem.

    Jakmile se Vám snaží někdo vnutit, že existuje více druhů energií, klame Vás z neznalosti. Tato energie následně u člověka dle jeho přirozenosti a životního stylu tvoří různé úrovně a kvalitu této energie: tělesnou, duševní a duchovní. Ta má různé projevy, vlastnosti a schopnosti, vždy podle toho, jak se člověk má rád a na jaké úrovní vědomého bytí je, kdy si uvědomuje své vědomí sebe sama – své reality. V podstatě takto probíhá duchovně evoluční vývoj člověka, tím, že si tuto jedinou energii očišťuje, otevírá do vyšších úrovní a větší kvality, čímž se mu i zvyšuje úroveň jeho bytí a života. Jiným způsobem to opravdu nejde.

    Tato energie se tvoří v 1. čakře a jako jediná je tvůrčí ve smyslu, že tvoří z vnitřní reality realitu vnější energetickou. Tato čakra se otevírá podle toho, jak máte rádi svoje tělo a vše hmotné, včetně svojí planety. Zabarvení této čakry vypovídá o tom, jak je Vaše duše a následně duch ve svém hmotném těle DOMA. V dalších čakrách se následně energie zabarvuje do úrovní vědomí a vlastností ji daných na této úrovni. Například čakra sexuální zabarvuje život člověka sexuálními pocity, tato energie tvoří vše, co se týká sexuality a orgánu k tomu patřících a je ovlivněna vnitřním přijetím sexuality.

    Energie se tvoří v 1. čakře kořenové, sakrální a následně plyne nejen vzhůru do hlavy, jsou-li všechny její dráhy očištěny a otevřeny, nýbrž také dolů do nohou, oběma směry. Pakliže nejsou očištěny kanálky, plyne jen velmi málo energií, které jsou zabarveny myslí, proto energie koluje stále dokola. Očišťuje se a otevírá postupně: „sebeláskou, sebepřijetím a odpuštěním“. Pokud je 1. čakra otevřena jen málo a není ani snaha ji otevírat „sebeláskou, sebepřijetím a odpuštěním“, člověk umírá, i když nemusí vždy umřít fyzicky, jde o duchovní rčení, že je „člověk mrtvý, či spící“, jelikož jeho život nemá žádnou cenu. A on to zřejmě pociťuje velmi silnými depresemi, vážnými až smrtelnými nemocemi a nespokojeností se svým životem.

    První čakra Muladhára je proto velmi důležitá, neboť vytváří veškerou životní anebo světelnou energii v hmotné existenci. Je to energie pozemská, není to energie nebe, tedy vnitřního bytí – vnitřního Vesmíru. Tam energie není, je to svým způsobem také energie, ale velmi jemná a postřehnutelná jen lidským pocitem, vizí, snem, jen při vyšších energiích pozemských a při plné otevřenosti. Spíše bych řekla, že to není energie, ale sen, vize, představa, informace jako MOC tvoření k níž tvůrčí SÍLU představuje Vaše slovo. Tím je vnitřní Vesmír zachycen spíše z pohledu kvantové fyziky než pozemské fyziky. Proto také vnitřní Vesmír není energetický a tudíž nemůže existovat také název pro energie REIKI. Pokud bychom chtěli zachovat tento původní název, je nutné oddělit vnitřní Vesmír jako samostatné části neenergetické: REI – japonsky vesmír – od vnější pozemské energetické: KI – japonsky energie. Celý název by byl takto REI / KI = vnitřní Vesmír versus pozemské energie, které z něho teprve vznikají – materializují se, v první čakře.

    Skrze 1. čakru se zhmotňují veškeré Vaše sny, tvoří se hmota Vašeho těla a všechny změny v těle (viz. obezita) a také si přitáhnete vše, co chcete – jinými slovy – i to si stvoříte díky svému elektromagnetickému poli. Co si přitáhnete, bude záležet na čakře, která to stvoří a uvede do své konkrétní úrovně a kvality (dle uvědomění si sebe sama) dle Vašeho snu a vědomí.

Duše

Člověk byl stvořen dle Obrazu Božího, jednoduchými slovy tento akt vyjádřím tak, že Bůh stvořil sám sebe, svoji vnitřní mocí a silou z Nicoty, do pozemského časoprostoru v trojjediné podobě, jako člověka. Pokud se zrodí hmotné tělo, jeho součástí jsou dvě podoby Obrazu Božího: tělo a čistá duše dítěte a třetí podoba: duch se připojí následně po porodu dítěte, přestože je s ním od začátku početí. Duch je jedna část Božího Celku – moc jeho vědění, snů a představ o tom, kdo je, paměť o jeho duchovně evolučním vývoji v jednotlivých inkarnacích, na kterou duch zapomene. A je nutné projít duchovně evolučním vývojem, aby v sobě ducha probudil.

    Člověk při narození zapomene, kým je, protože si nejdříve pomalu bude otevírat svoji čistou, nepopsanou duši. Zrodí se jako čistý, nepopsaný list, který se začíná popisovat tím, co dítě pobírá ze svého okolí, jak a co na něj působí. Psycholog Carl Gustav Jung ve své knize Moderní duše napsal:

Osobnost je v dítěti klíčícím zárodkem, který se pozvolna vyvíjí jen skrze život a v životě. Bez určitosti, celosti a zrání se žádná osobnost (duše) neprojeví. Tyto tři vlastnosti nemohou a nemají být dítěti vlastní, neboť by kvůli nim bylo oloupeno o dětství. Bylo by jakousi nepřirozenou, předčasně zralou náhražkou dospělého. Avšak moderní výchova už taková monstra vytvořila, zejména v případech, kdy do ni rodiče vkládají opravdový fanatismus v tom smyslu, že pořád dělají pro dítě „to nejlepší“ a „žijí jenom pro ně“. Tento ideál, o kterém tak často slýcháme, velice účinně překáží rodičům v tom, aby rozvíjeli sami sebe a uzpůsobuje je k tomu, že to své „nejlepší“ vnucují dětem. Ale to, co je v nich tzv. nejlepší, je právě to, co rodiče v nejvyšší míře zanedbali u sebe. Děti jsou pak pobízeny k výkonům, kterých rodiče nikdy nedosáhli, a jsou jim vnucovány ambice, které rodiče nikdy nenaplnili. Takové metody a ideály produkují výchovné zrůdnosti.

    Duše dítěte musí projít vývojovým cyklem výchovy a přizpůsobení se svým potřebám, potřebám druhých a nejrůznějším očekáváním jak u sebe tak pro druhé, pro své okolí. V této fázi se učí mít se rádo, projevovat samo sebe ve své přirozenosti. Neboť duše je přirozenost, kterou si přineslo z DNA rodičů, vytvořením svojí DNA. Přirozenost je mu daná, je to jeho osobitý projev a osobité reakce na všechny úrovně jeho života (viz. ájurvéda tělo – mysl).

    Přirozenost dítěte je ovšem velmi brzy pokroucená, pošlapaná a dítě je nuceno žít tak, jak od něj očekávají rodiče. A tak místo duše, se otevírá jeho mysl a ego. Dítě se nenaučí mít se rádo, naopak ve velkém množství je vychovávané podmínečnou láskou, s velmi těsnými hranicemi možností jeho vývoje. Místo vývoje duše, dochází k vývoji a ztotožnění se s jeho falešnou identitou - egem. Začne přijímat klam a iluze, které pobral od druhých. Začne potlačovat svoji přirozenost, svoje pravdy a tím se uzavírat svému vědomí si sama sebe a své lásky. V mnoha případech se nemá rádo a ani to neví, protože mu nebylo vštípeno od začátku jeho života, že ono je láskou, že ono je krásou, že ono je tím, kdo se otevírá uvědomění si toho, že ono je „stvořitelem samo sebe, svého života“. Jeho vývoj vede k „nevědomí a nevědění“.

    Jiný úhel pohledu na tuto realitu je, že si každý své rodiče vybral sám a že se tu odvíjí jeho karmická cesta. Co chce, co si vybral v minulých životech – to má. Ano, tak to je, ovšem je tu ještě jeden úhel pohledu, že nechce přijmout jako součást jeho existence to, o čem se domnívá, že je špatné, nemožné, nemorální, neetické, atd.. Tím se dostává do nerovnováhy a velkého vnitřního rozporu. Neboť jeho duše je vším. Není v celistvosti, protože mu bylo rodiči a okolím vštěpováno, kým má být a kým nemá být. A protože to během dětství přijme, v jedné z polarit, nese si to dál do dospělosti a věří tomu, co přijal. Věří dál své falešné identitě, kterou si vytvořil během dětství a nechce připustit, že by to mělo být špatně, i když ho osud zkouší na všech úrovních.

    Jako lidi jsme dostali do vínku „dualitu“ v níž žijeme, bohužel pro ty nevědomé, kdo toto nerespektují je to velmi nebezpečné a ničivé. Jelikož se tu projeví destruktivní síla nerovnováhy. A z tohoto úhlu pohledu nic není špatně, jen tu chybí přijetí druhé strany. Opět tu cituji C. G. Junga:

    Dary Bohů mají dvě strany, jednu světlou a druhou temnou. Neboť ten, kdo jde příliš vpředu, si jde pro výprask. A pokud ho nedostane od učitele, dostane ho od osudu, ale většinou od obou. Nadaný udělá dobře, když si zavčas zvykne na skutečnost, že větší schopnosti mají za následky výjimečné postavení se všemi jeho riziky, zvláště s rizikem vystupňovaného sebevědomí. Před tím ho ochrání jen pokora a poslušnost, a to ještě ne vždycky.

    Jde o to, že pokud si někdo otevírá duši na své duchovní cestě – tedy světlo lásky – musí přijmout vše, co potlačil a odmítl, protože mu někdo kdysi řekl, že je to jenom špatné. Ale všechno je: i špatné i dobré, rozhoduje přítomný okamžik. Přijetím všeho potlačeného si člověka otevírá sebevědomí – tedy ego, kdy poznává svoji falešnou identitu a hrozí zde, že místo toho, aby se dal do rovnováhy, přijal pokoru a poslušnost svému srdci, dostane se na vrchol svého ega, a to doslova. To je, bohužel, největší past pro ty, co jdou duchovní cestou a nepochopí tento fakt.

Co to je Obraz Boží a Jeho podoba?

Všechny stvořené Obrazy Boží v jejich trojjediné podobě (tělo, duše, duch): krystalů, zvířat, rostlin i planet tvoří jeden celek, který je součástí dalšího celku, jímž je Obraz Boží „člověka“ (dle mojí první knihy Do-Reiki příchod nové Vesmírné doby…). Proto je v Bibli psáno: „I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi. (První Mojžíšova 1,26).  Jde o to, že v člověku jsou obsaženy všechny Obrazy, veškerého Božího stvoření, čímž se ocitá na nejvyšším vrcholu evoluce jako „stvořitel“. On je pánem nad všemi nižšími formami stvoření, jelikož jsou součástí jeho samotného. A pokud je dokáže ovládat zevnitř, a to zcela vědomě, teprve potom je může ovládat zevně. Tím ovšem myslím, že ovládá sám sebe na všech svých energetických úrovních. 

     Jeho EVOLUČNÍ vývoj neprobíhal tak, jak popisuje Darwin, ale vývojem energií v jednotlivých podobách Obrazu Božího všech forem života.  Od energií země, vody, nižších stvoření až po stvoření zvířat, probíhala duchovní evoluce, kdy vznikal Obraz Boží člověka. Obraz Boží a Jeho podoba je symbolem Mikrovesmíru, z něhož byl stvořen vnitřní Vesmír a následně pozemský vesmír. Skrze nejmenší antičástice atomu a kvantové procesy v nich probíhající, byly stvořeny jednotlivé Obrazy Boží, v podobě struktury atomu. Z něho byly dále tvořeny molekuly DNA a jejich vzorce tělesných, hmotných energií přirozenosti všech forem života. Tento fakt je vyjádřen posvátným geometrickým obrazcem Květu života.

    A co je Obraz Boží člověka? Je to jeho podoba těla – mysli: symbolicky země, podoba duše: symbolicky nebe a podoba ducha: symbolicky Duch Svatý. Tyto tři podoby jsou sloučené v jeden trojjediný celek, stejně jako v Mikrovesmíru jsou sloučeny tři body, z nichž následně vzniká Obraz Boží jako struktura atomu. Je důležité si uvědomit, že duchovnost je věda, stejně jako ostatní vědy, které v tomto momentě vznikají. Duchovnost je ovšem primární věda o stvoření světa, poté vznikají další: kvantová a jaderná fyzika, fyzika, chemie, biologie, matematika, geometrie a tak bychom mohli pokračovat dál. Všechno vedlo ke stvoření člověka a slouží mu to dál k jeho bytí a životu.

    Je všeobecně známý fakt, že všechno se skládá z atomů, čímž dostáváte odpověď, proč se říká, že všichni jsme jedno. Všichni pocházíme z atomů a atom pochází z Nicoty inteligentního vědění – z Mikrovesmíru, trojjediné podoby Obrazu Božího.

    Všechny tři podoby Obrazu Božího jsou rovněž zachyceny symbolicky posvátnou geometrií, a to tvarem dvou protilehlých pyramid. Stvoření pozemského vnitřního i vnějšího Vesmíru a symbolikou „Květu života“.

Co to je Obraz Boží a Jeho podoba?

Všechny stvořené Obrazy Boží v jejich trojjediné podobě (tělo, duše, duch): krystalů, zvířat, rostlin i planet tvoří jeden celek, který je součástí dalšího celku, jímž je Obraz Boží „člověka“ (dle mojí první knihy Do-Reiki příchod nové Vesmírné doby…). Proto je v Bibli psáno: „I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi. (První Mojžíšova 1,26).  Jde o to, že v člověku jsou obsaženy všechny Obrazy, veškerého Božího stvoření, čímž se ocitá na nejvyšším vrcholu evoluce jako „stvořitel“. On je pánem nad všemi nižšími formami stvoření, jelikož jsou součástí jeho samotného. A pokud je dokáže ovládat zevnitř, a to zcela vědomě, teprve potom je může ovládat zevně. Tím ovšem myslím, že ovládá sám sebe na všech svých energetických úrovních. 

     Jeho EVOLUČNÍ vývoj neprobíhal tak, jak popisuje Darwin, ale vývojem energií v jednotlivých podobách Obrazu Božího všech forem života.  Od energií země, vody, nižších stvoření až po stvoření zvířat, probíhala duchovní evoluce, kdy vznikal Obraz Boží člověka. Obraz Boží a Jeho podoba je symbolem Mikrovesmíru, z něhož byl stvořen vnitřní Vesmír a následně pozemský vesmír. Skrze nejmenší antičástice atomu a kvantové procesy v nich probíhající, byly stvořeny jednotlivé Obrazy Boží, v podobě struktury atomu. Z něho byly dále tvořeny molekuly DNA a jejich vzorce tělesných, hmotných energií přirozenosti všech forem života. Tento fakt je vyjádřen posvátným geometrickým obrazcem Květu života.

    A co je Obraz Boží člověka? Je to jeho podoba těla – mysli: symbolicky země, podoba duše: symbolicky nebe a podoba ducha: symbolicky Duch Svatý. Tyto tři podoby jsou sloučené v jeden trojjediný celek, stejně jako v Mikrovesmíru jsou sloučeny tři body, z nichž následně vzniká Obraz Boží jako struktura atomu. Je důležité si uvědomit, že duchovnost je věda, stejně jako ostatní vědy, které v tomto momentě vznikají. Duchovnost je ovšem primární věda o stvoření světa, poté vznikají další: kvantová a jaderná fyzika, fyzika, chemie, biologie, matematika, geometrie a tak bychom mohli pokračovat dál. Všechno vedlo ke stvoření člověka a slouží mu to dál k jeho bytí a životu.

    Je všeobecně známý fakt, že všechno se skládá z atomů, čímž dostáváte odpověď, proč se říká, že všichni jsme jedno. Všichni pocházíme z atomů a atom pochází z Nicoty inteligentního vědění – z Mikrovesmíru, trojjediné podoby Obrazu Božího.

    Všechny tři podoby Obrazu Božího jsou rovněž zachyceny symbolicky posvátnou geometrií, a to tvarem dvou protilehlých pyramid. Stvoření pozemského vnitřního i vnějšího Vesmíru a symbolikou „Květu života“.

Duchovní realita je „bytí“

Určitě víte, jaký rozdíl je mezi českým jazykem a jakýmkoli jiným. Rozdíl je velký. Je nutné se cizí jazyk naučit, když mu chcete rozumět. A když přijedete do cizí země, jejíž jazyk neovládáte, cítíte se ztraceni. Stejně tak je to i s porozuměním duchovní reality. Jste ztraceni, pokud neovládáte základní duchovní pojmy, neporozumíte všemu do hloubky a nepochopíte základní zákonitosti na úrovni ducha, a to vlastní zkušeností, nikoli tedy mysli – intelektuálně. V takovém případě je možné chápat a vykládat duchovno v úplně jiném smyslu, či záměru, což představuje jen malou část duchovní reality (tělo, mysl). Protože nejdůležitější je „vědění“, že Bůh je CELEK a Vy jste, jako Bozi, kompletní ve své podobě Obrazu Božího, tudíž ve své celistvosti.
    A každá část z celku má svoje „zákonitosti“, tvoří aspekty, které mají být v rovnováze a harmonii a vytvářet jeden celek. A pokud jste tím celkem VY jako homo sapiens, je nutné přijmout, že jste duchovní (neenergetické) a energetické (tělesné, duševní) bytosti, jejichž energie by měla mít stejné vlastnosti. Je nutné přijmout zákonitosti tělesných energií a duševních energií Vaší přirozenosti. Měly by být v rovnováze, harmonii a celistvosti, na konci cesty v jednotě Boží. Pokud budu vysvětlovat duchovno, tak jedině jako osobní „duchovní cestu duchovně evolučního vývoje“ jedince. Protože to JE, duchovní cesta. Cesta vnitřní, která je hluboko uvnitř Vás, uvnitř každé molekuly, atomu a jeho dalších částic, tvořící Vaší podstatu – Boží podstatu.
    Všichni říkají, že jste stvořeni z energií. Není to tak docela pravda, vyvedu je z omylu. Zdroj bytí a následně života je Nicota, Nic, Nikdo, pouhopouhé „inteligentní vědění“, kterému říkáte Bůh. A to není energie, je to Mikrovesmír, jako Nicota a hodnoty, které jsou na úrovni nula a hodnoty menší než nula, s nimiž pracuje kvantová fyzika. Zdroj veškerého bytí je „informace, vědění, uložena ve Vás prostřednictvím Vaší představy, vize, snu, který si tvoříte každým přítomným okamžikem tady a teď. A této podobě Obrazu Božího říkáme: Duch.
    Duchovno tedy samo o sobě není o duchovních energiích, ale o snu Vašeho ducha, který tu má svůj úkol a Vy se o něm můžete dozvědět, teprve tehdy, až se probudíte. Duchovnost je jednota Vašeho snu s ostatními Vašimi částmi, která se utváří „duchovně evolučním vývojem“ a dohromady tvoří Obraz Boží. Zkvalitňuje úroveň energií duševních na nejvyšší úroveň Vašeho Bytí, čímž dochází i k uzdravení a zkvalitnění života. Na této úrovni jste sami sebou, nejvyšším Já – Bohy Stvořiteli SVÉHO BYTÍ I ŽIVOTA.
    V žádném případě není duch „povrchní záležitostí“ lidské mysli, anebo ega, které se za něj rádo vydává. Je to vnitřní záležitostí vědění, přijetí, osobního prožitku, sebepoznání, poznání, transformace Vašeho Vesmíru na duchovní bytost, stvořením sebe sama jako „Stvořitele“ svého bytí a života. Takový jedinec, který je již probuzený je pokorný k Bohu. To neznamená poslouchat nějaké modly, druhé a mít je za svůj vzor a poslušně se nechat vést a přijímat vše, o čem si myslí, že je to dobré. To znamená, podřídit svůj život svému nejvyššímu vnitřnímu uvědomění si sebe sama a být sám sebou: Bohem Stvořitelem. Poslouchat svoji duši: srdce - lásku a ducha: intuici, která Vás vede k tomu, co je pro každého individuálně funkční – tedy funkčně dobré – nikoli dobré podle toho, co si myslí mysl, ego.