Jdi na obsah Jdi na menu
 


Duchovní promluvy

 

Duchovní promluvy

©

Duchovní promluvy ke koronaviru

28. 3. 2020

Na DUCHOVNÍ CESTĚ zachraňujete sami sebe nikoli svět! I když v materiálním světě pomáháte a jste velmi obětaví, za což vám patří velké díky. Na duchovní cestě se zbavujete strachu, uvědomováním si, že vy sami jste stvořitelé sebe sama i svého vnějšího světa, tedy všeho, co se v něm děje, protože si to přitahujete, stejně jako druzí. Každý sám zodpovídá za svůj život a tím i za průběh svojí karmy, ať je to v mírovém režimu, či v současné době epidemie koronaviru.

    Vaše úspěchy následně pomáhají světu skrze kolektivní vědomí. Takže pomáháte-li sobě, už si tvoříte lepší svět a pomáháte i druhým, to je duchovní zákonitost! Netrapte se tím, co dělají nebo nedělají druzí, oni mají svobodnou volbu stejně jako vy a jsou stejně zodpovědní sami za sebe jako vy a zachraňují sami sebe, stejně jako vy, tím, že si pomoc sami přitahují dle svojí karmy, svého myšlení či záměrů. Když ti druzí nejdou duchovní cestou a „nevěří v duchovní zákonitosti“, nevidí, neslyší a nepřijímají pravdy, nechtějí nic změnit, tak se u nich stále bude přehrávat jejich karma a budou si stále dokola ubližovat. A vy si pak ubližujete sami sobě také, tím, že vás tyto jejich neúspěchy a rány bolí a litujete je.

     Každý je strůjcem svého bytí i života a každý si zodpovídá jen sám za sebe a následně i za svět skrze sebe a kolektivní vědomí, které tvoří. Vzorec pro vnější stvoření je: sečteme-li dohromady všechny naše duchovní hodnoty, naše pozitiva i negativa, obraz toho, co se zhmotňuje, představuje naše vláda a všechny, kdo nad námi mají moc, protože my jsme jim to svojí duchovní ne-činností nebo činností dovolili. Jana Holčová

 

Duchovní promluvy ke koronaviru

22. 3. 2020

 Ano, je tomu vždy při tak zásadní změně, která postihla celý svět, že budeme rozlišovat dobu "před" koronavirem a "po" koronaviru.
Z duchovního hlediska, to přišlo celkem logicky, neboť už mnoho let vás všichni duchovní Mistři upozorňují, že se zvedá energie planety i vaše vlastní. A co to znamená? Že se vám dříve, tedy rychleji, vrací a zhmotňuje vše, co si "tvoříte". Pokud vysíláte a tvoříte si lásku, vrací se vám zpět a pokud zlo, také se vám vrací zpět. A v případě, že už nemáte sílu žít a podvědomě chcete utéci ode všeho, protože toho máte dost, jste unavení a ztratili jste smysl života, tvoříte si nemoc a někdy i smrt.

Jako lidstvo jste podlehli konzumnímu a materiálnímu způsobu života. Vyvíjíte raketovou rychlostí nové technologie, nové výrobky, ale co se hýbe velmi pomalu je duchovní vývoj jedinců, kteří netvoří sami sebe, pouze přežívají díky scénářům svojí mysli. To má za důsledek, že si tvoříte negativní kolektivní vědomí, z něhož se následně objevují tyto hromadné katastrofy, války či pandemie.
Ovládá vás strach a stres. Stále něco děláte a nemáte čas na sebe, svoje děti, rodiny, přátele či odpočinek. To vše si uvědomujete určitě až v tuto dobu, kdy vás zastavil násilně "koronavirus", protože ze své vůle, byste se nezastavili a jeli byste dál jako fretky a ničili tím sebe i druhé.
A právě proto si sami tvoříte hromadná neštěstí, abyste si uvědomili cenu svého "zdraví a života", abyste si uvědomili, jak je důležitá osobní zodpovědnost za sebe sama i za druhé. Abyste pochopili, jak nedůležité byly ty vaše "žabomyší války" mezi vámi kvůli maličkostem, které nebyli podstatné a navíc jsou problémem jen toho, kdo je vidí a komu vadí - tedy toho, kdo si je stvořil.
Poselství této doby je: nepřežívejte svůj život v nevědomosti - ŽIJTE HO NAPLNO, buďte za něj zodpovědní v rámci duchovních zákonitostí: v lásce a pravdě vědomého bytí. Nedovolte nikomu, aby žil váš život za vás, ale ani vy nežijte životy druhých. Každý je zodpovědný pouze za svůj život a nemá měnit druhé k obrazu svému, protože oni jsou jiní a mají svojí vlastní karmu a cestu.
Děkuji vám za to, že jste se mnou a tvoříme tak nové vědomí sami sebe i pozitivní kolektivní vědomí planety. Tím pomáháme sobě, ale i druhým a planetě. Mám vás ráda a přeji krásné dny a mír v duši a stálé zdraví. Jana Holčová

    

22. 3. 2020

Vy jste léčitelé svojí duše

Je-li nemocná vaše duše, je nemocný celý váš život a vy to nevnímáte. Proto přichází všechny ty nemoci, nehody a pohromy. Stále jste upozorňovány, abyste věnovali čas a pozornost sami sobě, svojí duši, životu, abyste sebe sami měli rádi a skrze sebe i druhé a nedělali si ze života peklo. Potlačování této pravdy a reality vede k tomu, že jste nemocní, ale stále si nechcete přiznat, že řešením nejsou jenom léky, ale především vaše láska, porozumění a pochopení, soucítění a odpuštění především sobě samým a skrze sebe druhým.
Stále si ubližujete a následně i druhým a jednou to duši přestane bavit a poslední kapka přeteče. Nikdo nemůže za vaše selhání, jedině vy sami u sebe, ani když se to děje v takovéto míře, jako nyní. Není to Boží trest, je to důsledek příčiny, kterou jste si sami stvořili, a proto ji také můžete sami uzdravit. Nikdo jiný, ani lékaři, ani vláda, ani krizový štáb, jedině každý sám, by si měl přiznat, že má v sobě problém a měl by se zaměřit na uzdravení svojí duše.
Mějte se více rádi, odpouštějte si, užívejte si život, oslavujte život a žijte každým okamžikem, jako by měl být poslední. Mám vás ráda. Léčitelka duše Jana Holčová.

 

17. 2.2018

Duchovní jazyk

Není možná komunikace mezi duchovním Mistrem a neduchovním jedincem, který neví „vůbec nic“ o duchovních, přírodních zákonitostech.

Každý z nich totiž mluví „jiným jazykem“.

Je to stejné, jako když se vysokoškolský profesor matematiky baví se žákem základní školy o svém oboru, ze svého nejvyššího vzdělání.

Nejdříve se žák musí naučit sčítat do deseti, pak do sta, následně násobit a dělit, a vše ostatní, aby mohl vnímat celý svět matematiky a následně se o tom i bavit. Stejné je to úplně ve všech oborech, nejenom v matematice, ale i na duchovní úrovni. Vždy jde o učení se. A na duchovní cestu se vypraví pouze ten, kdo přijme a uzná, že neví o životě všechno – že je nevědoucí. Ostatní „si myslí“, že ví, vytvoří si domněnky a tak vzniká ego.

Neduchovní člověk nezná duchovní slova, pojmy, jejich významy a důsledky, vyplývající z duchovních zákonitostí, i když si myslí opak, což znemožňuje komunikaci. Těmto lidem říkáme, že jsou „nevědomí“, protože neví: KDO JSOU. Proto lidé vstupují na duchovní cestu sebepoznání a přichází k duchovním Mistrům, aby je vedli a naučili těmto zákonitostem: sebelásky, sebepřijetí, sebedůvěry, víry, sebevědomí a radosti ze života. Postupně se i učí duchovní komunikaci, porozuměním a pochopením sebe sama a následně i druhým.

Stejně tak je totiž nemožná komunikace mezi vaší myslí – egem a intuicí, protože nelze, aby vám vládly oba dva „páni“. Buď vládne ego, anebo intuice.

Proto se neduchovní jedinci dávají na duchovní cestu sebepoznání, aby se naučili to, co si již jejich Mistři vědí, uvědomují si, a žijí. Aby se naučili uvědomovat si sami sebe, že jsou Božími bytostmi, že jsou láskou a pravdou, kterou také žijí pro sebe a skrze sebe k druhým.

 

Rady moderní „šamanky“

2. 7.02016

    Byla jsem zasvěcena jako „šamanka“ ayuahasky a dostala jsem tři dary. Prvním darem je: skleněný džbánek s odvarem této léčivé bylinky. Jako druhý dar, byla sazenice stromu a třetím darem byl kokosový ořech. Nikdy jsem nebyla v pralese a ani v zemích, kde se vyskytují přírodní lidé, ale sama jsem měla být v minulém životě šamanem, ovšem zlé úmysly závistivého jedince mě připravili o život. Tak jsem to dotáhla do konce až v tomto životě, v moderní době, i když v jiném směru.

    Je pravda, že se nezajímám tolik o bylinky, i když věřím na jejich uzdravující sílu, ale velkou měrou jsem si přinesla dar astrálního cestování a pomoci tímto způsobem a také dar channelingu a duchovního probuzení, dar spolupráce s anděly a nanebevzatými duchovními Mistry.

    Aniž bych se opičila po původních šamanech a přijímala rituály, které se nehodí do této doby, převzala jsem rituály moderní doby. Byla jsem vedena indiánským mentorem, který mě vedl podle toho, v jaké společnosti a době se nacházím, podle toho jaké jsem tělesné přirozenosti a podle toho, co je pro mě v této karmě nejlepší. Mým šamanským pomocníkem a šamanským zvířetem byl jednorožec, který šel se mnou mojí cestou učení se a příprav.

   Podle mých darů, které jsem dostala, se odvíjí moje rady: prvním darem byl odvar z ayuahasky.

    Odvar z ayuahasky je symbolikou bylinné léčby, přírodními bylinami, které pomáhají lidem vyléčit a uzdravit svoje tělo, ale i mysl. Ayuahaska je slabou drogou, což vystihuje léčbu mysli změnou vědomí. Mnozí si to bohužel vysvětlují chybně a berou drogy, čímž se sice dostávají do jakéhosi „tranzu“, který ovšem není přirozený. Vnímám, že i této byliny je zneužíváno na úkor opravdové přirozenosti, přestože má skutečně velkou léčivou sílu. Do opravdového a přirozeného tranzu se lze dostat i meditací, či rituálním tancem, hudbou. Pro moderní dobu volím formu meditace a meditačních technik.

    Co z daru odvaru z ayuahasky vyplývá za rady:

  • snažte se žít v souladu s přírodou a přirozeně, to znamená v souladu s Bohem – Duchem Božím, pokud dojdete k přirozenosti, komunikujete s Duchem Božím, vede Vás jeho hlas životem, jste úplně uvolnění, spontánní a svobodní. Komunikace s Duchem Božím má spoustu podob, včetně té přímé, pomocí snů, vizí, symbolů
  • žijte přirozeně a buďte přirození, to je cílem duchovní cesty sebepoznání a poznání
  • jděte duchovní cestou sebepoznání, ta je o duchovně evolučním vývoji, kdy si otevíráte svoji „LÁSKU“ k sobě a skrze sebe k druhým, JAKO NEJVYŠŠÍ PŘIROZENOU FORMU ŽIVOTA, ČÍMŽ SI OTEVÍRÁTE SVOJE UVĚDOMĚNÍ SI SEBE SAMA A UNIVERZÁLNÍ PRAVDY
  • buďte uvolnění, klidní a bdělí, protože máte u sebe hodně pomocníků, kteří Vám pomáhají, ale nemohou, pokud je neslyšíte, nevnímáte. Jsou to andělé, duchové přírody: květinové víly, elfové, skřítci, vodníci atd., dále Ježíš, včetně dalších nanebevzatých duchovních Mistrů a Mistryň.

    Dalším darem byla sazenice stromu a z této symboliky vyplývají tyto rady:

  • poznejte, co je pro Vás i společnost dobré, co je léčivé, uzdravující, a to rozmnožujte, zasaďte, aby plody přinesly více uzdravující a léčivé energie v rámci sebepoznání a poznání
  • uvědomte si, že co zasadíte, to sklidíte, nikdy to nemůže být opak. To znamená, když si volíte strach, celý Váš život bude naplněn strachem, volíte-li lásku, celý Váš život bude láskou, uzdravující a léčivou silou, kterou si můžete dát jedině Vy sami
  • uvědomte si, kde máte svoje kořeny, protože o ně je třeba pečovat, aby mohla růst zbývající část rostliny. A Vaše kořeny – to je Duch Boží – to je Vaše Boží podstata, kde jste vším, kde je nejvyšší moc Vašeho záměru, jak stvořit sám sebe dle podoby Obrazu Božího
  • uvědomte si, že máte i kmen – pevnou část rostliny, která je pevná, ale velký vítr či bouřka ho můžou zlomit. Vyhýbejte se stresu a negativním lidem, negativnímu prostředí, vytvořte si svoje vlastní pozitivní klima, ve svém životním prostoru, kde se budete cítit milováni a doma, a nic Vás nemůže zlomit
  • uvědomte si, že máte i listy, které jsou Vašimi myšlenkami, které mohou pomoci i ublížit, ale jako vše i ony jsou důležité pro Váš individuální růst a sebepoznání. Pokud se dostanete za mysl, Vaše rostlina začne kvést: tvůrčí slova lásky
  • uvědomte si, že květy rostliny jsou Vašim bytím a z něj vycházející elektromagnetické pole okolo Vás, kterým si tvoříte svůj život v lásce, pravdě, soucitu, nenásilí a míru. Vaše vůně se šíří okolo Vás, a ucítí to všichni, kdo mají správný čich a jsou schopni cítit a přijímat krásné emoce lásky, porozumění, pochopení a soucitu
  • uvědomte si, že plody rostliny jsou pokračováním toho, co bylo zaseto, předávejte svoje vědění a lásku dál, aby se zrodilo více lásky a více pravdy, aby se probudila celá společnost.

Dalším darem byl plod kokosu, z toho vyplývají tyto rady:

  • neplýtvejte ničím
  • buďte ekologičtí a neničte přírodu, vše lze využít
  • buďte tvrdí, abyste se při pádu nesesypali, ale zvedli se a šli dál, uvnitř buďte chápaví a soucitní, měkcí
  • vaší přirozeností je ta nejvyšší hodnota bytí, toho Kdo jste. Rostete na samém vrcholku palmy – jste Bohy a Bohyně, ovšem Váš pád je nutný, abyste mohli v každé inkarnaci poznávat sami sebe, kdo jste a vyvíjet se znovu do svého Božství. Abyste mohli ze semene znovu vyrůst, kvést a plodit a tím si vychutnat svoji tvůrčí moc a sílu při stvoření sebe samých.

Přeji Vám krásný sluníčkový den. Mám Vás ráda. Velmistryně dimenze Nulté Jana Holčová, Bohovská

 

Mlčení a velký krach vztahu

28. 6. 2016

Představte si situaci, kdy máte partnera perfekcionistu, který nemá pochopení, ani neumí přijímat své ani cizí omyly, či pochybení. On je rovněž omylný či chybující, ale vždy to striktně potlačí a vysvětlí, že jedině on má pravdu, i když je to ten největší nesmysl na světě. Popřípadě si myslí, že on se mýlit může, Vy a nikdo jiný nikoli! Mýlit se a dělat chyby je lidské, platí zde rovnováha: omylný – neomylný, chybující a perfektní. A většina těchto lidí hraje manipulativní drama zastrašovatele a tazatele.

    Pokud se u taktového partnera zmýlíte, anebo se Vám něco nepovede, zažijete hotové peklo na zemi. Setkáte se křikem, výčitkami, odsuzováním, kritikou, zaručenými radami, včetně toho, jak by to „ON“ udělal správně a nedopadl jako Vy právě teď! To je klasické drama zastrašovatele i tazatele najednou. A to není všechno, aby toho nebylo dost, začne na Vás házet špínu minulosti, připomíná Vám, kde jste co „zvorali, nedokázali, podělali atd.“ To je totiž nad jeho chápání. Nejen, že on si myslí, že on je pan „dokonalý“, navíc nemá pochopení, porozumění, nedokáže tolerovat své, natož cizí omyly a selhání a natož odpouštět a řešit své problémy, neboť toto jsou jeho problémy, nikoli Vaše. Ptá se sebe, a neopomene to říci i Vám, jak On (Ona), pan dokonalý (paní dokonalá), může žít s takto nedokonalou bytostí, jakou jste Vy?

    Když to začínáte prožívat, většinou jde o nepodstatné pochybení, které zažívá skoro každý. Ovšem náš „pan dokonalý“ udělá i z „komára velblouda“, protože mu dělá potěšení Vás ponižovat a sám se může nad Vámi povyšovat. Tímto Vám bere energie, které potřebuje ke svému životu, protože sám žádné nemá a není napojený na svůj energetický zdroj a ani se nemá rád. Jak může mít tedy rád ty druhé? Není to možné. Pokud tuto jeho povahu zjistíte na začátku vztahu: utíkejte, odejděte včas, než Vás zničí a dostane na úplné dno. Pokud to již zažíváte, čtěte dál.

    Protože s ním jste déle, jistě prožíváte většinou ataky ponižování a odsuzování, výčitky a nadávání při každém Vašem sebemenším nezdaru. A Vy se nedokážete bránit, bojíte se, prožíváte pocity viny, bezmoci? Proč nedokážete odejít? Brání Vám v tom právě strach a pocit, že si nic lepšího nezasloužíte, právě tento pocit Vám totiž manipulátor „vnutil“, aby Vás ponížil a pokořil, abyste si nedokázala vážit sama sebe, abyste se nedokázala ocenit a zůstala s ním, jelikož on je ten, kdo na vás visí a saje z Vás energii, jako energetický upír. A Vy ji tak zoufale potřebujete.

    Přitom nejste schopná vidět, jak Vám jasně dává najevo, že jedině ON má svoji zaručenou pravdu, on má „certifikát“ na pravdu a dává to dost jasně a arogantně najevo. On je přeci ředitel světa. Jeho názory jsou ty nejlepší názory a všichni okolo jsou „blbí“, nic neví, nic neznají a nic nedokážou. Je na místě, abyste prohlédla a uvědomili si, že pokud s takovým člověkem setrváte, zničí nejen Vaše sebevědomí, sebejistotu, sebedůvěru, sebeocenění, sebeúctu, ale tím i celý Váš život. Seberte se a odejděte, nebojte se a postavte se mu. On je ve vztahu tím slabým článkem, právě proto se tak chová, jelikož sobě i druhým dokazuje, tímto ubohým způsobem, jaký je King a Boss.

     Samozřejmě odchodem nic nevyřešíte, jelikož je třeba se zamyslet i nad tím, že všechno je Váš problém, jelikož Vy jste mu to dovolila a Vy jste si to přitáhla a stvořila. Abyste si nenašla dalšího partnera podobného rázu, je nutné změnit sama sebe a naučit se mít ráda, získat sebevědomí, sebedůvěru, sebejistotu a sebeúctu.

    Ještě jste neodešly? Dobrá, pokračuji. Patříte k těm ženám, či mužům, kteří nemohou odejít a snaží se zabránit tomuto peklu? A zjistili jste, že tedy raději nic nebudete dělat, budete mlčet, nepřiznáte se ke svému omylu, či pochybení? Raději mlčíte a mlčíte, neboť co řeknete a uděláte je špatně? Trpíte úzkostlivými stavy a depresemi, ze strachu, kdy s Vámi bude opět jednat jako s nesvéprávným „blbečkem“? Ano, raději se uzavřete do sebe, tiše trpíte, mlčíte, nekomunikujete, protože si myslíte, že to nemá cenu. Snažíte se být dokonalá, správná, ale je to jenom přetvářka, Vy nejste a nikdo není a nemůže být dokonalý. To je jenom lidská mysl, která si vymyslela, že existuje dokonalost a právě ona dělá z některých lidí nelidské příšery.

    Právě manipulativní dramata zastrašovatele a tazatele dostává druhé do pozice, kdy jsou tyranizovaní a šikanovaní jak fyzicky, tak psychicky. A na vině je obrovský strach, nedostatek sebevědomí, neschopnost být sama sebou, neschopnost ocenit se a nedovolit druhým, aby Vám ubližovali a ponižovali Vás. Nedokážete si stanovovat a obhájit svoje hranice, odmítla jste svoji sílu a moc tvořit si svůj život v lásce. Věříte, že si to zasloužíte, že jste opravdu tak špatná a neschopná. A proto se necháváte dobrovolně šikanovat a ničit, je to právě chybnou vírou v to: KDO JSEM, která tyto lidi dostává dolů do pozice utlačovaného a nesvéprávného otroka. Vy jste krásná, jedinečná Boží bytost, která si zaslouží lásku, úctu, vážnost i soucit a nikdo nemá právě Vám takto ubližovat ani ponižovat. Uvědomte si to a žijte tak i svůj život.

    Každý si tvoří sám svůj život, jak manipulátor, tak šikanovaný a obojí tvoří jeden celek v rovnováze. Ani jeden z nich není v rovnovážném stavu a tak se navzájem přitahují. Proto se vždy zase najdou a drama pokračuje. Je nutné se dát do rovnováhy, aby příští partner nebyl stejný a aby manipulátor neubližoval jak sobě, tak druhým. A proč ubližuje manipulátor i sobě?

    Říká se: „Skrze sebe, soudím tebe“. A manipulátoři to dělají také. A pokud ti druzí neodpovídají jejich očekávání, a vidí na nich jejich slabost, kterou oni tak umně potlačují a schovávají, rozběsní je to do běla. Na druhých vidí a soudí, jen to, co sami dělají, ale nechtějí vidět, slyšet a přijmout. Odmítají a mají odpor ke všemu, co se jim u sebe bytostně nelíbí. A tím šikanují i druhé, pomlouvají, zesměšňují a soudí. A stejné se jim vrací, aniž to vidí, slyší, uvědomují si. Čímž se rozčilují ještě více a častěji.

    Kdyby tak věděli, že co říkají druhým, vlastně říkají sobě samým, na základě teorií zrcadel. Ti, co to znají, se pak dost dobře baví, jak je to prosté. Oni nevidí realitu a neví, že stejné se jim vrací. Jsou slepí a hluší, nevidí, že nejvíce ubližují sobě, protože jejich zloba jim nedopřeje klidu a míru v duši ani pohodový život. Nedokážou se vypořádat se svými frustracemi, nedokonalostmi, a tak je potlačují a promítají do druhých a prožívají velmi emotivně.

    Dokonalost neexistuje, ať už se o to kdokoli snaží jakkoliv, a tak tímto způsobem ventilují svojí nedokonalost, kterou potlačují, ale na druhých ji vidí okamžitě a mají tak k nim odpor. Nejsou lidští a jejich ego je obrovské a nebezpečné. Nedokážou si většinou udržet vztah. Nejsou oblíbení nikde, v práci, ve společnosti v rodině. Žít s nimi je utrpením.

    Vyvarujte se takových jedinců, nedejte jim možnost dostat Vás na dno a celý život protrpět v pocitech viny, neschopnosti a oběti. Nehrajte s nimi jejich manipulativní drama, ale nehrajte ani svoje vlastní dramata: lituj mě a rezervovaný. Rovněž i vy se dejte do rovnováhy těchto aspektů a naučte se stanovovat si hranice a bránit se před jakýmikoliv manipulátory. Buďte láskou, sami sebou, která se nenechá omezovat, ovládat a ponižovat, buďte svobodní ve svém nitru i ve vnějším světě. Naučte se druhé mít rádi, ale nemusíte přijímat a mít rádi činy druhých. Buďte lidští a soucitní, ale uvědomte si, že soucit má i druhou stranu a proto si nemusíte nechat vše líbit ve jménu soucitu. Přeji Vám k tomu hodně lásky a síly. Proste anděly a proste Boha, aby Vám pomohl, pokud se chcete vymanit z takovéhoto vztahu a věřte sobě i Bohu, aby Vám mohlo být pomoženo.

Přeji Vám krásný sluníčkový, pohodový den a mír v duši. Mám Vás ráda. Velmistryně dimenze Nulté Jana Holčová, Bohovská

 

   Ocenění

18. 6. 2016

    „Sebeocenění“ je jeden z nevyšších duchovních hodnot Vašeho života, Vaší existence. Od toho se odvíjí Vaše pocity spokojenosti, štěstí, radosti, uvolnění a klidu. Pokud se neumíte dostatečně ocenit, těžko budete spokojeni sami se sebou, natož s druhými a jen těžko budete proplouvat V životě s lehkostí. Většinou budete vidět u druhých jejich negativní hodnoty, budete je vinit ze svého neštěstí a nespokojenosti, budete plni zloby, závisti a zášti, pocitů viny, negativity a bezmocnosti. A to vše jen proto, že v podvědomí máte blok, že VY SI NEZASLOUŽÍTE TO NEJLEPŠÍ, CO VÁM ŽIVOT NABÍZÍ.

    Ani netušíte, že jste to právě VY, kdo tyto nejlepší hodnoty, kvality a sebehodnocení sami odmítají. Jste to zase Vy, kdo si ty nejnižší hodnoty, neúctu k sobě a záhy i k druhým sám „tvoří“ a přitahují. Opět jsme u základní duchovní přirozenosti: VY JSTE BOZI STVOŘITELÉ, kteří si tvoří sami sebe, svoje pocity, hodnoty, kvality, emoce. Tyto pocity nejsou nikoho jiného, jenom Vaše, a dokud je budete potlačovat a nevyzvednete je, nepřijmete, že existují, nemůžete je ani změnit ani tvořit.

    Uzavíráte se lásce, protože láska je porozumění, pochopení, soucit a odpuštění. A láska je nejvyšší hodnota bytí a existence. Pokud jí v sobě nemáte, nemůžete anebo nechcete se „ocenit ani přijmout, jako Boží bytost“, jste stále nevědomý člověk. Láska je vidění dobrého ve všem, co stvoříte. Bůh je bezpodmínečná láska a nejvyšší Pravda o tom: KDO JSTE.  On vidí vše dobré, čím jste, co děláte, protože jste Jeho výtvor, který si sám tvoří sám sebe. On ví, že k tomu potřebujete padnout, abyste pochopili, co je správné a vzpomněli si na nejvyšší pravdu: VY JSTE TO NEJCENNĚJŠÍ, CO BŮH STVOŘIL.

    Abyste si vzpomněli, že jste Bozi na nejvyšší úrovni vědomí: nadvědomí, kteří propadli kosmické hře, potřebujete padnout a jít se znovu stvořit do podoby Obrazu Božího. Rodíte se do nových těl, se starými vzpomínkami, a prožívají si vše, čím jste, dokud se jednou z této hry neproberete a neprobudíte, abyste se mohly rozhodnout, zdali chcete domů (do barda, nirvány k Bohu) odpočívat, anebo znovu padnout, a dále se pak tvořit zpět.

    Bůh (Vaše Prapodstata) Vás vidí stále jako krásné bytosti, které padli, protože potřebují vlastní zkušenost, prožitek toho, kým jsou, aby se zase jednou dostali nahoru a dokázali se znovu stvořit dle podoby Obrazu Božího. Bůh Vás má stále rád, ať jste, kým jste, nesoudí, nekritizuje, neodsuzuje, on VÍ, KDO JSTE VE SVÉ PODSTATĚ: stvoření dle Jeho podoby Obrazu Božího. On ví, že jste každý jedinečný, na své jedinečné duchovní cestě sebepoznání, a takové Vás má stále rád. Je milujícím Otcem, který má rád všechny svoje děti.

    On byl, je a bude neustále s Vámi a pomáhá Vám, ovšem za předpokladu, že k němu najdete „cestu“. Protože ON je Prapodstata Vašeho ducha (dimenze Nultá) a Prapodstata Vaší duše (dimenze První), je to Vaše „nebe, nitro, centrum“, kterému se vírou, očištěním, sebeláskou otevíráte tím, že si rozvzpomínáte na to, kým jste a prožíváte si to na nejvyšší Boží stvořené realitě. V Bibli je psáno 5,19: Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn (otevřený, probuzený člověk) nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce (Vaše Prapodstata Boží Duše a Duch). Co činí Otec, stejně činí i jeho syn (Vaše osobní duše a duch). Vždyť otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete. Jak Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn (probuzený – Buddha, Mistr) probouzí k životu ty, které chce. Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi (osobní duše a duch), aby všichni ctili Syna (duši a ducha), jako ctí Otce (Vaší Prapodstatu Boží Duše a Ducha). Kdo nemá v úctě Syna (sebe sama), nemá v úctě ani Otce (Boha Stvořitele), který ho poslal.

    Jak se proměnit a dát do harmonie Vaší Boží Prapodstaty a podstaty? Mějte se rádi a nahlížejte na sebe jako na jedinečnou, krásnou, láskyplnou a milující bytost, které všechny okolo sebe vidí, jako sama sebe. Dle Ježíše: „Milujte bližního svého, jako sami sebe“. Oceňte sami sebe, neboť láska, kterou jste a uvědomění si svého vědomí, je tou nejvyšší hodnotou existence. Vy jste tou nejvyšší hodnou existence, protože Vás Bůh stvořil dle trojjediné podoby svého Obrazu Božího.

Velmistryně dimenze Nulté Jana Holčová Bohovská

 

Křižovatky života

17. 6. 2016

    Každému se to čas od času stává, že dojde v životě na křižovatku a má se rozhodnout, kterým směrem se má vydat. Představte si, že před Vámi je několik cest a Vy si máte vybrat, kterou se dáte. Nastává otázka: „Která z nich je pro Vás nejlepší“? Všechny pohádky a mýty říkají, že nejlepší cesta je ta nejhorší a nejtrnitější. Je to trochu zkreslené, není tomu tak vždy, jen na začátku Vaší duchovní cesty. Tedy pokud se po ní vydáte, protože, jestli si vyberete cestu nevědomí a mysli, tak je jasné, že si vyberete určitě trnitou.

    Jste-li na takové křižovatce, první co je nutné, je: ROZHODNOUT SE. Tady záleží na tom, zdali jste rozhodní anebo ne. Potom je důležité, zdali se rozhodujete myslí – z podvědomí, nevědomí, anebo již ze svého duševního bytí. Každopádně je nutné se rozhodnout a určit, kým chcete být tady a teď, od čehož se bude odvíjet Vaše budoucnost. Chcete být obětí anebo bojovníkem? Chcete být svobodní anebo do konce života otroci? Chcete se mít dobře anebo do konce života být nespokojeným a nešťastným jedincem? V každém okamžiku tady a teď se rozhodujete o své budoucnosti, kterou si právě „tvoříte slovem sebeurčení“.

    Vaše rozhodnutí je rozhodujícím aktem, který odstartuje Vaši další cestu, která vede k naplnění rozhodnutí, anebo k jeho důsledkům. Vy jste „Stvořitelé“ a tímto způsobem si tvoříte sami sebe, svoji budoucnost i to, co přijde do Vašeho života, není-li to zablokováno karmou či omezením mysli. Z tohoto důvodu totiž nemůžete dostat, co chcete a nemůžete si to ani stvořit, jelikož ve Vaší mysli je nevíra a mnohdy i nedůvěra k sobě samému, ale i k druhým. Jste zablokovaní, uzavření a netvoříte, pouze jedete po stále stejných kolejích, kdy se přehrávají omezující myšlenky ze současného i minulých životů. Nevěříte v Boha, čímž se na něj nemůžete ani napojit a získat tím harmonické souznění se svojí duší a probudit svého ducha ke spolupráci na dokončení evolučního vývoje k probuzení.

    Chcete si vybrat cestu druhých lidí? Pokud nesete na svých bedrech problémy druhých lidí, neustále Vás budou dostávat dolů, jako okovy na noze. Nejste zodpovědní sami za sebe, ale přebíráte zodpovědnost za druhé, čímž se mnohé Vaše rozhodnutí mine účinkem. Projevuje se to i připoutaností, či ulpíváním na druhých lidech, čímž se Vaše cesta rovněž mine cíle. Tudy cesta ke spokojenosti, lásce, štěstí a radosti ze života nevede. Jenom k trápení, nemocem a depresím.

    Stejně tak je chybná cesta, kterou si zvolíte na základě OČEKÁVÁNÍ, že ti druzí se o Vás postarají, zajistí Vás, zabezpečí a budou ve všem odpovídat tomuto očekávání. Vložit svůj osud a život do rukou druhých znamená, netvořit si ho, jenom se nechat slepě vést, anebo se nechat vést, bez toho aniž byste vědomě tvořili své bytí a svůj vývoj. Všeobecně je OČEKÁVÁNÍ velikým blokem na duchovní cestě, neboť vše je TAKOVÉ, JAKÝM TO MÁ BÝT, jak se to přirozeně stvoří, utvoří, vyvine a to Vaše mysl nedokáže akceptovat, čímž si sami způsobujete nejedno zklamání, utrpení, krizi či pád.

    Další věc, která se vždy objeví při Vašem rozhodování nejen na duchovní cestě, je skutečnost, že vždy „je Vám nabídnuta pomoc“, v jakékoli formě. Ovšem ti nevědomí, slepí a hluší, tento fakt přehlédnou, nezachytí, minou! A mnohdy, i když je jim nabídnuta přímo, tak z nevíry, nedůvěry anebo lenosti, či jiných důvodů ji odmítnout, což má někdy až fatální důsledky. To svědčí o tom, jak důležitá je víra, sebepoznání, sebedůvěra, sebeúcta, sebejistota v zajišťování i vlastního bezpečí, ochrany, obrany i prevence před nemocemi, nehodami či depresemi.

    Za chybný výběr životní cesty jste zodpovědní jedině Vy. Nikoho z toho nemůžete vinit. A jedině na Vás záleží, zdali je to rozhodnutí v rámci sebelásky a lásky nebo za účelem ničení a ubližování, sebedestrukce. Co si stvoříte, to máte, a to i prožíváte. A správná cesta je vždy cesta víry, lásky, soucitu k sobě samému. Nestarejte se o druhé, když si to nepřejí. Nestarejte se o to, co říkají, je to jejich názor, ne Váš. Nedělejte si hlavu s tím, co nemůžete změnit. Starejte se o svoji vlastní proměnu v Boha či Bohyni Stvořitelku, aby Váš život i život celku byl láskyplný a mírumilovný. Je to návod, jak pomáhat sobě a zároveň měnit svět a jeho karmu skrze kolektivní vědomí, vyberte si svoji vlastní láskyplnou cestu. Buďte chápající, mějte porozumění, buďte tolerantní, odpouštějte, buďte soucitní, a to hlavně k sobě a skrze sebe i k druhým, stejné se Vám vrátí zpět, a to vrchovatě.

Velmistryně dimenze Nulté Jana Holčová Bohovská

Podoba Obrazu Božího

Každý z Vás jste jedním CELKEM, kterému říkáme trojjediná podoba Obrazu Božího, neboť Vy jste byli stvořeni dle „Obrazu Božího“ a tudíž jste to VY, kdo jste BOZI. V Bibli je psáno 1,26: „I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl našim obrazem podle naší podoby.“Kdo četl moji první knihu, ví, že tato podoba představuje pyramidu v energetické podobě frekvencí, vibrací a délky vln představující hmotnou, duševní a duchovní úroveň. Což znamená, že tento Váš CELEK je trojjedinou podobou Obrazu Božího skládající se z těla, duše a ducha.

    A jistě je Vám známo, že Bůh stvořil všechno, tedy celý pozemský svět i svět nebeský, je Stvořitelem a dal Vám dar, být „STVOŘITELI“, TOHO SVÉHO SVĚTA, jak vnitřního, tak vnějšího. Učinil Vás „pány nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ (Bible První Mojžíšova 1,26) To znamená, že Vy jste na nejvyšší vývojové příčce evoluce, jedině Vy jste si vědomi sami sebe a svého Božství, když ovšem dojdete na tento nejvyšší post evoluce vědomí: do nadvědomí. Jak jistě víte a vidíte, zatím tam došlo pár jedinců, což ovšem neznamená, že byste to Vy sami nedokázali také. V současnosti je k tomu příhodná doba, která tomu velice napomáhá.

    Jedině Vy sami jste STVOŘITELI, je to fakt, který není zatím lidmi akceptován. Boží podstatou je Vaše duše a záměr stvoření je ve Vašem duchu. Váš duch si zvolil tyto karmy, aby si prožil, co chce a potřebuje ke svému znovuobnovení. Obojí je jenom STAVEM VAŠEHO BYTÍ, který jste si buď sami stvořili v duchu, anebo tvoříte z duše. Je to Vaše slovo, které je tvůrčí, také myšlenka, ale ta většinou vychází z mysli a ega, takže mysl není přirozeností. Stále dokola Vám budu vysvětlovat, abyste pochopili, že jste to VY, KDO SI TVOŘÍTE SAMI SEBE I VŠE OKOLO SEBE, protože Vám Bůh dal tuto moc i sílu, ale také svobodnou vůli, s níž si můžete vybrat, co sami chcete. Chcete spát a být nevědomí? Ano, spinkejte a prožívejte si utrpení. Chcete být bdělí a být Božími dětmi – Bohy? Ano, buďte a užívejte si toto bytí už na zemi plnými doušky!

    Bohužel stále věříte, že Bůh je někde mimo Vás, nějaký dědula na nebesích, nebo co, nevím, který ovládá a řídí Váš život. Ono Vám to i vyhovuje, protože aspoň máte na koho nadávat, když se Vám stane něco nepříjemného. Ono také vinit sám sebe, je opravdu nepříjemné a nepřípustné. „Vy přeci nemůžete být Bohy a nemáte takovou moc, že?“ Je to způsobeno „nevědomostí“ zákonitostí duchovního učení, které v dnešní době je většinou zapomenuto a v kostele Vám to takto nevysvětlí. Jste Bohy, ale padlími, neboť jste si uzavřeli svého ducha a nemáte většinou ani duši, protože si ji netvoříte. A proč si ji netvoříte, protože nevíte: KDO JSTE a nejste si toho vědomi na nejvyšší úrovni Boží podstaty.        

    Podvědomě si myslíte, že jste tělo a mysl a tomu věnujete největší pozornost a péči. Přitom veškeré nemoci a utrpení vznikají právě v mysli a ve skutečnosti, že nemáte duši, nejste v lásce a netvoříte si ji. Vše se odehrává na úrovni mysli a myšlení, ega a hlavně podvědomí, takže nemůže jít o Boží podstatu, když nevíte: kdo jste, nejste v nadvědomí. Mysl věci duševního a duchovního rázu nedokáže vůbec pobrat, je to uvědomění, které je úplně mimo tuto logickou realitu, jíž nedokážete mnohdy opustit, protože se bojíte o svoje bezpečí, o materiální zajištění, o to abyste neztratili hlavně svoje ego a druhé lidi, kteří jsou s Vámi. Máte strach něco změnit, protože jdete do neznáma, do něčeho nového, Vámi neprobádaného. Nevěříte.

    A protože víra je tu důležitá, i když jde o naučení se víře, je třeba aspoň naslouchat a přijímat, a i když nevěříte, nechejte na sebe působit duchovní, láskyplná slova a vstřebávejte je. Přebírejte, z čeho máte dobrý pocit a z čeho nikoli. Přijde to úplně samo, protože přirozenost máte v sobě a cítíte pravdu, pokud Vám v tom mysl nebrání svojí omezeností, odporem, naučenými vzorci myšlení a návyky. Nakonec pochopíte, že věřit Bohu, znamená věřit sobě, že tím Bohem jste, a že být Bohem znamená tvořit si sami sebe a vše okolo sebe k obrazu svému, ve jménu lásky, míru, spokojenosti, soucitu, odpuštění a nenásilí.

    Je důležité být v harmonii s duší, která chce tvořit vše dobré a chce vidět vše dobré, protože tím JE – je to její stav bytí. Jakmile přijmete v mysli, že jste vším, tudíž jste v rovnováze, dostáváte se do harmonie mezi tělem a duší. Ať jste, čím jste, jste tím v lásce, ať děláte, cokoli, jste tím v lásce a tvoříte to s láskou, ať máte cokoliv, máte to a přijímáte s vděčností a láskou a s láskyplným záměrem ducha, který se očistí láskou a otevírá se vyšším vědomým úrovním.

Velmistryně dimenze Nulté Jana Holčová Bohovská

 

Strach

Strach je základní emoce, z níž vychází všechny ostatní. Většina lidí říká, že to je emoce negativní, ale není tomu tak vždy. Vysvětlím Vám aspoň něco málo o emocích. Základním předpokladem je vědět, že bytí se projevuje, a život existuje, pouze v přítomném okamžiku Vašeho tady a teď. A v tomto přítomném okamžiku máte žít, a to tak, že si ho máte „UVĚDOMOVAT“ jak ve vnějším (mysl – ego), tak i ve vnitřním (duševním) světě. Pokud si neuvědomujete sami sebe v přítomném okamžiku, žijete minulostí, anebo budoucností, míjíte život. Jste nevědomí a žijete jen ze starých programových vzorců mysli, které Vám stále dokola přinášejí stejné myšlenky, pocity, a emoce, situace a prožitky. Pokud se chcete dostat z kolotoče, v němž jste uvízli, je třeba si uvědomit, že pokud nezměníte sami sebe, svoje myšlení, pravdy a víru, nezmění se nic.

 

    Ke stavu uvědomování si sama sebe patří sebeláska, mít se rádi a skrze sebe mít rádi druhé, odpouštět sobě a druhým a být BDĚLÍ. To znamená být si vědomi co se děje ve Vašem životě v přítomném okamžiku vně i vevnitř. Být si vědomi svých myšlenek a jejich pochodů, pocitů a emocí. Asi si říkáte, že to není nic těžkého, opak je pravdou. Většina lidí potlačuje svoji sebelásku, pocity a rovněž i emoce a nedokážou je ani pojmenovat, ani neví, že je mají, protože je potlačují. Nechtějí je přijmout, nechtějí se jimi zabývat, nechtějí je vidět, slyšet, cítit, tak se naučili být „bezemočními roboty“. Ale protože máme dualitu, tak se to může projevovat i naopak. Někteří lidé jsou zase příliš emocionální a není možné s nimi jednat, či být, aniž by neplivali okolo sebe svoje emoční jedy a nerozčilovali se na všechny a všechno, většinou kromě sebe, neboť oni si myslí, že jenom oni jsou perfektní. Na vině je „strach“. Jedině beze strachu jste v rovnováze a harmonii a dokážete jednat a tvořit svůj život v přítomnosti, z lásky a pravdy. A je jedno, co si vyberete, jestli lásku, nebo nenávist, obojí je dobře, jakmile si život tvoříte sami na základě víry v Boha a lásku.

 

    Každá myšlenka, Vaše pravda a víra v obojí, která je PROTI VÁM A LÁSCE K SOBĚ, je nepříjemná, bolí a přináší jen špatné situace, prožitky a nakonec i velmi nepříjemné pocity a emoce. Ale protože jste od útlého věku učeni a vyzýváni, že máte mít rádi druhé, nikoli sebe, že máte být produktivní, máte být dokonalí, máte být takoví, jací si Vás představují ti druzí, nikoli, jací jste, tak se i světu ukazujete, takovými se snažíte být, to děláte. To ovšem není Vaše přirozená podstata bytí.

 

    Strach, hluboce zabudovaný ve Vašem podvědomí, Vás drží v zajetí, abyste nebyli sami sebou, ale nutí Vás, abyste co nejvíce odpovídali představám druhých, aby Vás chválili, aby Vás vyzvedávali jako dobré, nejlepší, abyste dosahovali co nejlepších a nejvyšších úspěchů v práci, ve vnějším světě. Abyste byli bohatí, měli co nejvíce věcí, jezdili na báječné dovolené, abyste se mohli blýsknout dokonalým bydlením, dokonalým zařízením atd. Tím získáváte pocit, že nejste od druhých odděleni, ale platíte za to vysokou daň: jste neustále drženi od své přirozenosti. Nejste sami sebou a nedovolíte si být tím, kým jste, protože se neustále někomu přizpůsobujete a chcete vyrovnat, aby Vás někdo nepomluvil, neodsoudil, nekritizoval, neodmítl. Neustále se kontrolujete, abyste nepřečuhovali, nebyli lepší, jak ti druzí, anebo horší, anebo se druhým více přibližovali ve své uzavřenosti.

 

    Podléháte strachu, který Vám nedovolí žít v uvolnění, klidu, spokojenosti, lásce, pravdě, soucitu a nenásilí. Strachu, být sami sebou, mít se rádi, mít rádi druhé a navazovat láskyplné a funkční vztahy, plnit si svoje sny, a to jenom kvůli tomu, abyste nebyli odlišní, jiní, anebo nebyli vyloučeni z nějaké společnosti, či od jednotlivců, protože se bojíte být sami, samostatní a sami sebou. A v nevědomí si toho nejste ani trochu vědomí a budete stále tvrdit, že jste v pohodě, že jste normální a strach nemáte. Tomu jste uvěřili a proto je to součást Vaší víry, která je pevná a není možné ji změnit, dokud to ze svobodné vůle nebudete chtít VY sami napravit. Problémem je ovšem už to, že si málokdo vůbec připustí, že by v jeho životě bylo něco chybného, nefunkčního, v nepořádku, že by třeba ještě něco nevěděl, anebo si nebyl vědom, co se týká víry v Boha a víry všeobecně. Přijetí tohoto faktu je prvním krokem k nápravě a vykročení na duševní a duchovní cestu sebepoznání a evolučního vývoje vědomí.

 

    Strach přitom není vždy špatný, pro toho, kdo je už v rovnováze je strach dobrým, výstražným znamením, že je něco v nepořádku a žádá si to očištění, změnu, nápravu. Jakmile to spravíte, strach zmizí. Takže z toho je jasné, kolik věcí jste ve svém nitru nebyli schopni očistit, změnit a napravit, protože v tomto případě strach naroste do obrovských rozměrů a ničí Vám životy. I když tomu nemusíte věřit, protože jste se ho naučili tak potlačovat, že si tohoto faktu nejste vědomí a ani tomu nechcete uvěřit. A ten, kdo si to připustí, se vydá na duchovní cestu sebepoznání, aby se od něj osvobodil a dal do rovnováhy, protože chce naplno a smysluplně žít.

 

Velmistryně dimenze Nulté Jana Holčová, Bohovská

 

Proč se tolik lidí v dnešní době rozvádí?

Je to věčné téma, které ovšem není možné pochopit jinak než duchovní analýzou, dle zákonitostí bytí a života. Ten, kdo se snaží pochopit vztahy a sebe skrze mysl, ten se nikam nedostane, leda tak opět k mysli a ke svému egu, ke starým myšlenkám, pravdám a názorům, kterým bezmezně věříte a neustále je používáte, aniž byste si uvědomili, že právě ony stojí za veškerým neštěstím, nespokojeností, utrpením a rozpadlými vztahy.

    Co to znamená? Důvodů je mnoho, začnu od začátku u svatby. Většina páru uzavírá sňatek z nesprávných důvodů, aniž by si uvědomila, že důsledky se dříve, či později po svatbě projeví. Ale projeví se, a přijdou hádky, nedorozumění, dohadování: kdo má pravdu a kdo ji nemá, až to vygraduje k rozvodu manželství. Jaké jsou nesprávné důvody? Jsem zamilovaná (pro zamilovanost nevidím, neslyším, necítím). Nechci být sama! Jsem na partnera zvyklá! Líbí se mi jeho tělo a sex s ním! Partner mě zajistí a zabezpečí finančně, budu zaopatřená (mezitím mohu mít milence). Partner se o vše postará, já nemusím pro rodinu dělat zase mnoho. A tak bychom mohli pokračovat.

    Málokdo si uvědomuje, že je možné utvořit opravdu funkční vztah jedině tehdy, když máte opravdový a láskyplný vztah sami k sobě. Víte, co od života chcete. Víte, že se máte rádi, a tím pádem můžete skrze sebe mít rádi i partnera i ostatní. To předpokládá odblokování nesprávných myšlenek, kterým věříte, týkajících se vztahů, které v sobě má dneska každý, kdo nejde duchovní cestou. Jelikož za milióny let bytí ducha jich nasbíral každý mnoho. Nejhorší ovšem je, že těmto myšlenkám, názorům a pravdám věříte, berete je za svoje „pravdy“, nikoli za klam a iluze mysli. Nevíte: KDO JSTE a tak si přitahujete partnery, kteří Vás zrcadlí, abyste se našli a pochopili, jaké aspekty sebe sama odmítáte přijmout do rovnováhy a celistvosti.

    To je pochopitelné, protože tyto pravdy vám předávali rodiče, kteří jim také věřili a ti je přijali zase od svých rodičů, kteří jim také věřili, a tímto způsobem, se šíří klam a iluze mysli. Ano, každý má svoji „pravdu“, uvědomte si ovšem, že je jenom Vaše! Váš partner má svoji „pravdu“ a ta je jenom jeho. A jakmile začnete společně žít, teprve pochopíte, jak jste velmi rozdílní. A v čem to spočívá? Právě v těchto rozdílných pravdách. Existují tři druhy „PRAVDY“: Vaše, Vašeho partnera a ta Univerzální. A v tom je celý problém, uznáváte-li subjektivní pravdu – tedy jenom tu Vaší – přichází problém, jelikož každý si chce prosadit tu svoji. Jak z toho ven? Na duchovní cestě se učíme přijímat univerzální pravdy – Boží víru v dobro v každém z nás.

    Boží podstata víry spočívá ve víře v sebe sama, ve svojí duši, která je láskou a láska je PRAVDA, SOUCIT A ODPUŠTĚNÍ, vyúsťující v dobro. A skrze sebe, teprve můžete věřit i druhým, tedy svým partnerům, jinak to není možné.

    A zde se nabízí další příčina zkrachovalých vztahů, a to „neupřímnost, neodpuštění a přílišný, anebo žádný soucit“ k sobě samým a skrze sebe k druhým, tedy i partnerovi. Mnozí sami sobě něco nalhávají, vytvářejí si omluvné alibi, potlačují pravdu a vymýšlejí různé fantazie o tom, kdo jsou, proč dělají to, co dělají, proč to nemohou udělat jinak. A hlavně si namlouvají a věří, že za všechno MOHOU TI DRUZÍ, NIKOLI ONI SAMI. A právě tyto lži, klam a iluze jsou příčinami všeho, nejen partnerských krachů, krizí a nehod. Nejsou schopni si přiznat, že všechno, CO SE JIM NELÍBÍ, JE VLASTNĚ JEJICH VLASTNÍ PROBLÉM. Je to BLOKÁDA, které je nutné se zbavit, a to tím (v prvním kroku), že si vždy v přítomném okamžiku uvědomíte PRAVDU o dané situaci. Tedy pravdu „univerzální“: „Ano, můj partner mě rozzlobil tím, že je příliš sobecký, ale problém mám já, protože jsem také sobecká, ale nechci si to přiznat“. On mi připomíná (zrcadlí), abych tento aspekt přijala, čímž problém za nějaký čas zmizí.

    Dokud budete potlačovat, že Vy nejste „VŠÍM“, tedy i sobci i nesobci, dobří i zlí, do té doby, budete v nerovnováze a věčně nespokojení s druhými, protože na ně přenášíte svoje vlastní blokády, potlačování, nepřijetí pravdy. Promítáte do druhých svoje vlastní očekávání, svoje ambice, svoje přání a pak jste zklamaní, že oni nesplňují Vaše vlastní požadavky. Přijetím sebe samých, odpuštěním sobě samým i druhým, přijetím, mnohdy i kruté pravdy o sobě, a tím odblokováním blokád minulosti, vyzvednete pravdu jako svoji realitu, které věříte a můžete se rozhodnout, jestli si ji ponecháte, anebo změníte.

    Pokud věříte, že za všechny Vaše peripetie mohou ti druzí, spinkejte dál, neuvěříte ani, že si za to můžete sami. Jedině ten, kdo přijme, že má svůj život ve svých vlastních rukou a je za ně plně zodpovědný a může si ho utvářet sám, jedině ten, začne měnit sebe a nikoli druhé. Uvědomí si, že nemá měnit svět, ale jenom sám sebe. Uvědomí si, že pokud si nepřizná pravdu, nemůže změnit ani sebe, protože neví, co vlastně změnit má, a jak to má změnit. A jediný správný směr je sebepoznání ve jménu pravdy a víry, protože láska je pravda a pravda je láska, a to všechno je Bůh, Vaše Boží podstata. A co vysíláte, se Vám vrací a zrcadlí v druhých.

Velmistryně Dimenze Nulté

Jana Holčová, Bohovská

 

Projevy lásky

3. 2. 2016

   Také to jistě znáte, potkají se dvě anebo dva a začnou: „Představ si, co se stalo paní S.....  A víš, co udělala? Ta nemá určitě rozum, takové bláznovství, a jak si to vůbec představuje, udělat něco tak hrozného. Proč takové věci dělá? To se mi vůbec nelíbí. A představ si, ten kamarád, co mi pořád pomáhá, tak tomu se stalo to a to..... a také to nevychytal, také to mohl udělat jinak a určitě lépe...

    A tak bychom mohli pokračovat dál. Co je na tom divného? Mluvíte stále o druhých, kritizujete, soudíte, hledáte chyby na druhých, ale nevíte, že nevědomě mluvíte jenom o sobě a o svém životě. Ovšem duchovní lidé vědí, že tomu tak je. Za každou myšlenkou a slovem vyřčeným ohledně druhého je vždy to, co je v nitru každého z Vás. Cokoliv vidíte na druhých, co se Vám nelíbí, co odmítáte, kritizujete, za tím vším vidíte jen a jen sami sebe a svoje blokády nerovnovážnosti a neharmonie v sobě samých.

    Co se Vám nelíbí na sobě, co odmítáte, potlačujete, vše, čím nechcete být, to nevidíte jako špatné u sebe, ale u druhých, přestože to mnohdy děláte i sami. Viníte druhé za svoje omyly a chyby, za svoje nezdary, přestože jste to Vy, kdo si stvořil tento život a tvoří. Jelikož jste to Vy, kdo má svobodnou vůli volit si svoje myšlenky, slova i činy, přes všechno, co do Vás dali ostatní od dětství, jako program mysli a ega.  Nemusíte používat tyto myšlenky a programy stále dokola a řídit se jimi. Nemusíte si nechávat od druhých cokoliv vnutit. Jste svobodní a tato svoboda Vám zaručuje, že si můžete vybrat jakoukoli myšlenku, slovo i čin, který Vám dělá dobře. Pak jdete k vyššímu vědomí si sebe sama, k radosti ze života, ke štěstí a osobní spokojenosti.

    Za svůj život jste zodpovědní jenom Vy. Pokud to ovšem nevíte, tak necháváte svoje myšlenky, aby byly Vašimi pány a ničili Vám život. Protože jedině staré programy mysli, klamů, lží a iluzí vás dostávají dolů a přesvědčují Vás, že vše je špatně, že Vás nikdo nemá rád, že musíte o všechno soutěžit, anebo bojovat za svoje místo na výsluní. Tak to ovšem není, jenom to nevidíte a nejste si toho vědomi, protože nevíte, že všechny pocity si tvoříte Vy sami, na základě toho, co Vám bylo vnuceno, jako pravda. Ale neznamená to, že tuto lež nemůžete najít a změnit zcela vědomě na svojí „pravdu“ vedoucí k lásce a pokoji, uzdravení.

    Pokud přijímáte staré vzorce myšlení a víry v sebe sama, pak nevíte a nevěříte, že Vás druzí mají rádi tak, jak oni sami umí.  Každý přijal od dětství svůj způsob, jak projevit lásku, ovšem osobní očekávání konkrétních projevů následně vede k tomu, že nevidíte jejich vlastní projevy lásky. A tak žijete v klamu a iluzi toho, že pokud Vás druzí mají rádi, musí tyto projevy odpovídat Vašim očekáváním. Vnímáte jejich projevy a podléháte domněnkám, že je to míněno proti Vám. Ale pozor! Nikdo nedělá nic kvůli Vám, každý dělá všechno kvůli sobě a pro sebe. Každý je takový jak se vyvinul, stvořil, jak myslí, mluví, takové jsou i jeho projevy. Jinak to prostě neumí, ať se Vám to líbí, anebo ne. Pokud jste sami sebou a umíte se ocenit a vážíte si sami sebe, znáte svoje priority, vnímáte jejich lásku i v nejmenších náznacích, v každém jejich pohledu či slově, které k Vám hovoří svým vlastním způsobem. Pak se nemusíte bát, že Vás nikdo nemá rád, nemusíte s nikým o lásku soutěžit, ani soupeřit. Pak víte, že jste jedineční a máte rádi i ty druhé, také svým ojedinělým způsobem a nemusíte to rovněž nikomu dokazovat.

                        Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

1. 1. 2016

Vděčnost

Všimněte si jednoho velmi důležitého jevu ve společnosti. Jak je většina lidí nespokojená, stěžuje si, že nemají peníze, nemají různé materiální hodnoty, nemají práci, nemají přátele, nemají, co by chtěli, nemají hojnost ani bohatství, jsou to chudáci, kteří jsou krok před tím, než se dostanou na ulici. Největší problém dnešní doby je „nespokojenost“ s materiální stránkou života. A pak si všimněte, aspoň u některých lidí, neříkám, že je to u všech, že mají velké domy, někdy i více domů, mají co jíst, mají co si na sebe obléci, mají všechno, co si lze jen přát, a stejně mají málo a stále si stěžují.

    A kdyby zůstalo jenom u toho stěžování, tak je to v pořádku, ale někteří jsou až tak nespokojení, že si berou životy, chovají se tak, jakoby jim na životě nezáleželo, nemají radost ze života a postrádají i smysl života. A myslí si, že za tím vším vězí nedostatek: peněz, materiálních hodnot, pozornosti od druhých, láska od druhých, omezování druhými, tedy vlastní nesvoboda.

    Nežít, ale přežívat je bohužel dnešním většinovým trendem. Protože tito lidé, mají místo očí „dolary“ a vidí vše přes materiální hodnoty a odmítají přijmout do svého života: „sebelásku, přijetí rovnováhy, harmonie, celistvosti a odpuštění sobě i druhým. Odmítli vidět i druhou stranu života, tu krásnou, láskyplnou, mírumilovnou, soucitnou, nenásilnou a odpouštějící. A vidí vše skrze své černé brýle jako špatné, negativní, hloupé, za čímž je vždy nějaký viník, vně sebe sama.

    Je lehké odsuzovat druhé a vidět jen chyby a nedostatky u druhých, ale myslíte si, že musíte měnit celý svět, abyste byli šťastní a spokojení a našli lásku v sobě samém? Tak si uvědomte, že z pohledu druhého a všech okolo Vás, by to bylo totéž, což znamená, že kvůli němu se musíte změnit Vy. A kampak jsme se to dostali? Opravdu takto to nefunguje, a pokud chcete změnit své okolí, svůj život, změňte sami sebe a své bytí. Tím pomůžete sobě, ale i druhým.

    A své vnímaní změníte i tím, že si uvědomíte, že již máte všechno, co ke spokojenému životu potřebujete, ale nedokázali jste být za to VDĚČNÍ. Vše od začátku berete jako samozřejmost. Ano, je pravda, že mnozí jsou tak vychovaní. Rodiče jim dali všechno, měli vše, co chtěli, dostali to, po čem toužili. A jejich nároky rostli a rostli, až si uvědomili, že jim už NIC NESTAČÍ, a že jim ani to, co mají, nedělá radost. Vlastně ani takto nedokážou přemýšlet. Najednou v sobě mají prázdno. Radost zmizela. Nadšení zmizelo. Láska není, ani druzí mi ji nedávají, a co to je vůbec láska? Mysl Vás přesvědčila, že jste k ničemu, že všechno je na nic? Že nic nemá cenu? Že všechno je úplně zbytečné, protože se budete stále cítit stejně: méněcenní, vinní, rozpolcení, nerozhodní atd.?

    Kdo nedokáže vnímat vděčnost za maličkosti, není vděčný ani za velké věci. Vděčnost je otevírající složka lásky, která Vám dává pocit hojnosti a dostatku, a to nejen na hmotné úrovni, ale i na duchovní úrovni, kde cítíte, prožíváte lásku jako realitu života. Jste zvyklí stále brát a ničeho si nevážíte? Jste nevděční za všechny dary, kterých se Vám dostává? Není Vám pomoci, Vaše ego si s Vámi bude dál zahrávat a nedovolí Vám, abyste byli spokojení, bez starostí, výčitek a bez nepříjemností, které si tvoříte jenom Vy sami. Vděčnost Vás posouvá k lásce a hojnosti. Vděčností si uvědomujete, jak jste bohatí a kolik krásných a milých lidí je okolo Vás. A vděčností a prostým slovem: „Děkuji“, vyjadřujete, že přijímáte vše, co Vám ten druhý dává. Máte z toho radost a uvědomujete si, že Vás má rád, když mu stojíte za to, aby Vám něco dal, a nebere to zcela automaticky jako běžnou záležitost, která se prostě „musí, nebo ji nutná, potřebná“.

    Vnímáte-li vděčnost i za ty nejobyčejnější věci a situace, jako je třeba pozdrav od druhého, sluneční svit, procházka přírodou, rozkvetlý strom, zvířata, za to, že mohu druhému pomoci, být užitečná v těch nejobyčejnějších věcech, pak vnímáte vnitřní radost, pocit krásy, svobody a uvolnění, což je synonymum pro LÁSKU.

    Přeji Vám krásný celý nový rok 2016 v lásce, bohatství a úspěšnosti. Mám Vás ráda Jana

 

 

 

Náboženství ano či ne?

II. část

V minulých promluvách jsem vysvětlila, kdo a co je Bůh. Vysvětlila jsem, že není žádné on ani ona jako Bůh, že Bůh je pouhé vědění, kdo JE v Nicotě, tudíž vlastně neexistuje, jelikož v Nicotě neexistuje nic, co bychom mohli v našem světě popsat, označit nějakou nálepkou, z hlediska existence vnějšího světa. Není to dokonce ani energie, ta je stvořena až následně z této Nicoty a vědění ve vnějším materiálním světě. Bůh je Nicota, většinou Ho označujeme jako Singulaturu, jediné a nejvyšší, absolutní bytí ve věčnosti a nekonečnosti je všem společné, je to ono bytí, z něhož pocházíme a kam se opět navracíme, když mluvíme o návratu do Nirvány. A tomuto bytí můžeme říkat Bůh, můžeme mu říkat Univerzum, Aláh a můžeme mu dát kolik jmen chceme. Vždy to bude jedno a to samé: jediná prapodstata a prazdroj všeho stvořeného, z něhož všechno stvořené a všichni pocházíme. Prazdroj duchovní moci a síly a stvořitel Boží trojjedinosti: nebe, země a Ducha Božího – jinými slovy duše, hmotného těla a lidského ducha.

    Proč to všechno tak sáhodlouze vysvětluji? Přicházeli Proroci a stále přicházejí, aby promlouvali k lidem Boží Slovo (evangelia), které přijímali ze svého středu – od Boha. Přinášeli duchovní učení „O LÁSCE“ tak, jak těmto slovům sami rozuměli a prožívali, z pohledu své úrovně vědomí a uvědomění sama sebe. Toto učení se následně stalo většinou „náboženstvím“, které se učilo a předávalo dál učením. A zde je ten problém, učením se pouhým slovům, bez vlastního sebepoznání, bez hlubokého porozumění, pochopení a vlastního prožitku, které by vedlo k uvědomění si sebe sama. Je to pouhé dogma, nikoli duchovní cítění a otevírání se svému bytí ve své celistvosti. Tímto způsobem se „náboženství“ začala tříštit a stávala se z nich mnohá odvětví, a i ta byla jen odrazem těch, kteří si vymysleli, jak by to bylo dobré a co by bylo dobré. Z Božího Slova se stávalo slovo lidské, slovo ega – slovo naučené, působící skrze mysl.

    Mnoho náboženství je tak dnes již nefunkční, protože jejich základ je pošlapán a zneuctěn lidskou myslí. A důkazy jsou více jak do očí bijící, jenže ten, kdo je fanaticky nábožensky věřící, věří všemu, aniž by procítil, zdali je konkrétní Boží Slovo slovem lásky. Ježíš by určitě neřekl, když je někdo duchovně otevřený a je léčitelem, zná bylinky, umí uzdravovat lidi, aby tyto lidi upálili. Vždyť on to dělal také. Náboženství si ovšem rozhodlo po svém. Ježíš by nemohl souhlasit s tím, aby se člověk člověku mstil krutě za něco, co je směšné, nebo jen tak, aby mohl zabíjet. K čemu by bylo prazdroji, aby stvořil ženy jako méněcenné bytosti? Mstil by se nám? Ne on není Nic a Ničím, on nám dal svobodnou vůli, abychom my všichni byli tím, kým chceme být. Mnozí Boha odsuzují za to, co udělal. Lidi, proberte se! On neexistuje, on je ve Vás a vše, co se děje okolo Vás, je Váš vlastní výtvor, je to jenom Vaše vůle a nikoho jiného! A pokud si člověk zvolí sám sebe jako „krutovládce“, není to věc Boha, je to věc JEHO ROZHODNUTÍ. Pokud si zvolí válku, je to jen rozhodnutí člověka a skupiny lidí, není to rozhodnutí Boha.

    Myslíte si, že to byl Aláh, kdo nařídil nosit ženám šátky a rozhodl, že mají být méněcennými tvory? Věříte tomu, že stvořil ženu, aby byla pouhým majetkem muže a aby on s ní stejným způsobem zacházel? Věříte dokonce, že tak to chtěl Aláh? Ne! Byl to opět člověk, který vydával svoje slovo za Slovo Boží. Ano, byl to člověk, který měl být a byl na samém začátku Bohem Stvořitelem, protože tvořil své bytí a svůj život, ale upadl do hlubokého nevědomí, ale nadutě si to ovšem myslí dál. Věří, že jedině on má právo, dokonce někdy i ve jménu Boha, rozhodovat o druhých, ale nedělá to sám u sebe.

    Náboženství už dávno nepřináší učení o Boží lásce. To, co je hlásáno, a je dneska velmi viditelné a průhledné, je už jen zlomkem toho, co skutečně přinesli Proroci. Lidi svojí myslí znehodnotili krásná učení do takovýchto nefunkčních rozměrů. Náboženství je dávno přítěží a překážkou k růstu do vyššího vědomí ke skutečnému božství. A já věřím, že to lidi pochopí a začnou skutečně věřit Bohu, který je uvnitř jejich nitra – k sobě samému, k čemuž nepotřebují žádné kostely, faráře, biskupy ani papeže, ale jenom sami sebe a vědění, které je k Bohu dovede. To skutečné, které se nyní objevuje v učení „Nové doby“ po celém světě. Bůh a Ježíš si zaučují svoje duchovní bytosti, které již kráčí duchovním evolučním vývojem, aby ukázali druhým, jak dojít k sobě samým přirozeným způsobem, ke svému božství, do svého nitra. A k tomu nepotřebujete žádné kostely ani mešity, k tomu nepotřebujete ani šátky na hlavách, ani koberečky na modlení a fanatické modlitby v konkrétní hodinu. K tomu nepotřebujete ani jezdit do Mekky, ani nikam jinam. Boha můžete najít i doma v kruhu rodinném, tam, kde zrovna jste, protože on je tam, kde jste VY.

Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

 

Co, anebo Kdo je Bůh

15. 12. 2015

Stále probíhá diskuze mezi jednotlivci, společnostmi i národy o tom, zdali existuje Bůh, Aláh, či jinak nazývaná nejvyšší autorita. Představte si, že mají pravdu ti, kteří věří, ale mají pravdu i ti, kteří říkají, že Bůh neexistuje. Ano, Bůh není osoba, nějaký dědula na nebesích, který Vás pozoruje, radí Vám, co máte dělat, ani neurčuje Vaší životní cestu. Ve své podstatě takováto osoba opravdu „neexistuje“, prostě není. Tady mají pravdu ti, kteří říkají, že Bůh neexistuje v této podobě. Protože on JE: NIC, NIKDO V NEKONEČNÉ A VĚČNÉ NICOTĚ. Takže jeho podstata je Nicota. Z našeho pozemského pohledu neexistuje, není, ale přitom je. Když řeknu JE, znamená to, že je něčím, co trvá, nikoli někým, kdo existuje na pozemské úrovni, což je rozdíl. A to, co je věčné, nekonečné, všudypřítomné, všemocné a všeprostupné je právě ona Nicota, Nic, která se vyznačuje VĚDĚNÍM, ŽE JE, říkáme ji Singulatura. Toto vědění ovšem není energie. V Nicotě není energie, je zde jen prazdroj bytí a to je Boží Slovo: VÍM, ŽE JSEM.

Došli jsme tedy k závěru, že Bůh neexistuje, ale JE, trvá ve věčnosti Jeho Boží vědění, o tom, že JE ve věčnosti a nekonečnosti a Nicotě. Tato Nicota stvořila veškerý pozemský svět a vesmír, a stvořila i člověka, aby byl Jeho Obrazem dle Jeho podoby. Co to znamená? Stvořila člověka, aby vždy věděl, ŽE JE věčný a nekonečný duch: JSEM. Stvořil ho, aby byl a věděl KDO JE, stejně jako je tomu u něj, ale aby také věděl: KDO NENÍ, protože jedině tak si může prožívat život skrze hmotné tělo v materiálním světě. On je věčné vědění o tom, kdo je, ale není existencí Boha, je jeho podobou a Obrazem Božím. To znamená, že člověk má podobu: hmotného těla, ducha a duše. A protože je Boží podobou podle Božího Obrazu, je člověk sám Bohem, pokud je skutečně na úrovni Boží podoby a Obrazu Božího.

Člověk dostal do vínku Boží „tvořivou duchovní moc a tvořivou duchovní sílu“, pomocí níž si sám tvoří své bytí a život: SVÝM SLOVEM. Podle toho, jak člověk mluví, si utváří své vědomí ve třech podobách: nevědomí, vědomí a nadvědomí. Podle toho, jak hluboko jsou zakořeněna jeho slova a do jak míry vidí dobro v sobě a že jím je, do takové míry si utváří svoji úroveň vědomí a přitahuje si do života všechno na této konkrétní úrovni. Jeho život poté odpovídá této konkrétní úrovni vědomí. Nejdůležitější roli pak hraje v jeho života VÍRA, OVŠEM NE V BOHA, coby modlu, ale v sebe sama, protože v nitru každého člověka je Bůh, stejně tak jako v jeho srdci, které je prazdrojem DUŠE. Víra v sebe sama, je víra v Boha, neboť jedině tak je možné pochopit a přijmout, že všechno okolo, je rovněž stvoření Boží a je stvořeno dle podoby Obrazu Božího. Veškerá příroda byla stvořena Bohem – Singulaturou, je Božím celkem a je třeba ji milovat a ctít, protože jsme stvořeni z jednoho jediného PRAZDROJE. Máme se o ní starat a nikoli ji devastovat, stejně jako se máme starat sami o sebe, protože každý je zodpovědný za svoje vlastní bytí i život. A jedině každý sám může změnit jak sebe, tak může pomoci celku k lepším zítřkům. Také je psáno, že člověk je pánem nad veškerým stvořením, protože je vědoucí a vědomí si sebe sama a má se starat o stvoření, která tuto schopnost nemají. Jedině člověk dostal do vínku TVOŘIVÉ SCHOPNOSTI BOHA STVOŘITELE, JEHO MOC A SÍLU, ovšem na něm je, zdali je použije pro sebe a přírodu, nebo proti sobě a přírodě. Všechno je v jeho svobodné vůli, kterou také dostal darem, a na tom, zdali se rozhodl zapomenout a žít v nevědomí, anebo pouze přežívat duchovním spánkem.

Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

 


Proč je ve světě tolik násilí?

23. 11. 2015

V dnešní době se nejvíce projevuje nejen dualita lidské mysli, nýbrž i extremismus, všude kam se podíváte. Jen si vzpomeňte, jak jedni jsou protestovat za „migraci“ uprchlíků do Evropy a druzí protestují proti. Tím že protestují, vyjadřují již extrémní touhu vyjádřit svůj dominantní názor a sdělit ho všem. Nemusí to být ovšem lidi, kteří jdou protestovat do ulic, jsou to i lidé, kteří komunikují mezi sebou, třeba v hospodě, nebo na ulici, přičemž rázně podsouvají druhým svůj názor, aniž by uznali, že i ten druhý může mít pravdu. Neexistuje! Pravdu mají jen „oni a nikdo jiný“. Zamyslete se nad tímto komunikačním podsouváním svých pravd druhým lidem. Není to náhodou určitý druh násilí?

    Protože jsme celistvé bytosti, máme ve svém nitru obě dvě polarity těchto aspektů: extremismus i rovnovážnost, násilí i nenásilí. Jsme vybaveni všemi našimi součástmi bytí v obou polaritách, a zákonitost přirozenosti zní, že je nutné je mít v rovnováze a uvědomovat si, že všechny součásti bytí jsou prostředky ke zvyšování vědomí na duchovní cestě, za účelem sebeobrany a ochrany své osobitosti a života. Tam, kde není rovnováha, existuje extremismus – něčeho je příliš, anebo není tam nic. Lidé protestující proti něčemu, vyjadřují extrémní názor na odpor proti uprchlíkům, proti vládě, proti všemu, co se jim nelíbí. Tím vyjadřují svoji nerovnováhu a odpor, který mají sami v sobě, k sobě a tendenci k extremismu ve svém životě. Vyjadřují tendenci starat se o problémy druhých a potlačují starost o svoje vlastní problémy, starosti a duchovní vývoj.

    Jak stále zdůrazňuji, každý by si měl zamést před vlastním prahem a teprve následně soudit druhé, odsuzovat je, kritizovat a nálepkovat. Protože je jasné, že vše, co vidí na druhých je jen a jen jeho problém. Všichni odsuzují násilí, ale sami nemají utvořenou rovnováhu tohoto aspektu. Ruku na srdce, kdo z vás nikdy nikoho nenutil k tomu, aby udělal něco, co on nemá rád, nesnáší, neshoduje se to s jeho názory, či přesvědčeními? Kdo neudělal nebo nedělá to, že postaví druhého před hotovou věc: uděláš to a hotovo! Vymalováno! Nařízení! Rozkaz! Neexistuje mít námitky, či připomínky! Není možná domluva a dohoda!

    Připomenu Vám některé výrazy, třeba u partnerů: „Udělej si tam pořádek! Příští týden vymaluješ byt! Neseď pořád u toho počítače! Nedělej tu kravál! Nekoukej na televizi! Jdi vyplít zahrádku! A tak bychom mohli pokračovat. Kolik partnerů nedělá tuto práci rádo a dělá tyto práce s nechutí a odporem? Není toto vynucování si poslušnosti, také jeden z nuancí „násilí“?

    Nerovnováha způsobí, že všichni manipulátoři si vynucují slepou poslušnost. Ovšem je pravda, že jejich protějšek, aby měl klid, danou práci udělá, i když s odporem, či nechutí, což bychom mohli brát, že on „páchá násilí i sám na sobě“, když se nedokáže bránit a domluvit, být sám sebou. Pokud je nastolena rovnováha, oba dva partneři se dokážou domluvit a být k sobě tolerantní. Potom je vše uděláno tak, aby vždy dané okolnosti vyhovovali oběma stranám, a to bez rozkazu, příkazu a nařízení.

    Násilí může probíhat i na velmi jemné rovině. Těmto jedincům říkám: „Něžní barbaři“. Považte, když vám manžel řekne: „Zlatíčko moje nejdražší, prosím tě, mohla bys mi umýt auto? Nešla byste i přesto, že přitom skřípete zuby, protože se vám bytostně nechce a tuto práci neděláte rády? Přesto je to manipulace a jemné násilí, jak vás k této práci donutit, protože on ví, že když by vám dal příkaz, tak byste striktně odmítli. Každý si najde na druhého nějakou „páku“, kterou následně využívá k manipulaci s druhým. Copak toto není násilí? A copak nepácháte sami na sobě násilí, když mu nedokážete říci NE a vysvětlit, že to neděláte ráda?

    Spoustu rodičů páchá na dětech násilí, když je nutí dělat věci, které ony dělat nechtějí. Málokdo se unavuje zeptat se dítěte, jestli to chce anebo nechce, všichni jen konstatují otřepané: „Je to pro tvoje dobro“. Neříkám, že to někdy není pro jejich dobro, ale i tady je rovnováha a mnohdy jsou děti nuceny k něčemu, co je skutečně přes čáru. I toto je násilí, přestože rodiče jsou starší a silnější, neznamená to, že budou násilně ovládat a podmaňovat si svoje děti, aby dělaly věci proti své vůli. Zničí jim tím celý život.

    Připomínám nejen televizní noviny a jejich negativní zprávy, ale uvědomte si, kolik je dneska filmů s válečnou tématikou, s tématikou, kde se hromadně vraždí, zabíjí, ničí planety, ničí lidstvo, zaniká země a jiné hororové scénáře. Copak si spisovatelé všech těchto braků neuvědomují, že jsou to vize, kterými tvoří negativní energii, čímž si vše přitahují a tvoří i v realitě? Copak už nebylo dost důkazů, že to funguje? Valí se na nás tolik negativity, které v lidech vyvolávají strach, zlobu, beznaděj. Copak i toto není způsob násilí?

    Násilí prostupuje celý váš život, aniž si to uvědomujete, což je nevědomí. A právě proto, že vše děláte nevědomě, tedy říkáte si, že je vše dobré a v pořádku, přitahujete si jako jedinci i jako společnost, díky kolektivnímu nevědomí, všechno, co se kolem vás děje, a to i násilí, extremismus a války v hromadném měřítku. Právě proto se dějí v současnosti (2015) všechny ty teroristické útoky, hrozba války, boje, násilí, extremismus, protože si je přitahujete do svých životů. Vy sami si je tvoříte. A pak někteří vezmou transparent a jdou bojovat: „proti násilí“. Ano, je to tak, bojují proti násilí v sobě samých, což se projevuje vnitřním osobním bojem, za nímž stojí věčná nespokojenost, kritika, vina, strach a páchání násilí na sobě samém. Jsou to ti, kteří také přispěli k tomu, že se právě děje to, co odsuzují a kritizují: násilí, boje a války, které většina lidí má v sobě samých, ve svých srdcích, ve svém nerovnovážném nitru. Mají nemocnou duši a věří své mysli a to je příčina všech nesnází jedinců i celků.

Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

 

Náboženství je omyl, víra je pravda

20. 11. 2015

    Uvědomte si všichni, že budou války, bude terorismus, bude novodobé otroctví, budou nemoci a šílenství, dokud většina lidí nenajde tu správnou víru. Uvědomte si, že všechno toto zlo pramení z chybné víry, dokonce i to, že je používaná jako štít pro rozpoutání terorismu a zabíjení lidí. V minulosti již bylo mnoho náboženských válek a všechny měly stejnou příčinu: rozdílná náboženství - chybnou víru.

    Náboženství je velký omyl, víra nemá mít podobu náboženství. Víra je velice osobní věc, je to víra v sebe sama, ve své nejvyšší Boží hodnoty, které jsou v každém z nás v podobě Boží Trojjedinosti: těla (Syna), duše (Otce) a ducha (Ducha Božího). Bohužel jsme uvízli v nevědomí a nikdo tuto skutečnosti nerespektuje. Málokdo respektuje fakt, že nejdříve si máme zamést před vlastním prahem, mít se rádi, odpustit sobě a věřit sami sobě a skrze sebe druhým. A uvědomit si kým jsme!

    Dneska jen málokdo věří, že Bůh je uvnitř každého z nás, a tak hledá ve vnějším světě svoje modly, kterým pak věří a tato víra se může zvrhnout i ve fanatismus a něco tak hrozného, co dneska vidíme okolo sebe. To prosím není víra, to je fanatismus, to je mechanismus mysli, která si vytvoří návyk na svoje vlastní priority, hodnoty, které preferuje a pokud věří, že jsou pro ni dobré, vnucuje je druhým a to třeba i se zbraní v ruce. A víra není o „mocenské nadvládě mysli“, která se projevuje nadřazeností a mocenským, mstivým, násilnickým chováním některých jedinců, společenství, či národů. Víra je o lásce a jejím přijetí, o přijetí rozdílnosti jedinců, společenství a národů. Je o porozumění, pochopení, toleranci, odpuštění a nenásilném řešení všech situací.

    Pokud již jedinec prošel duchovní očistou, porozuměl sám sobě, pochopil sám sebe, toleruje sám sebe, odpustil sám sobě, nebude násilný vůči sobě, nebude to dělat ani druhým jedincům, společenství ani národům. Proto je třeba, aby každý sám očistil sebe, aby nás bylo hodně, abychom mohli tuto společnost uzdravit od zla, násilí, terorismu a válečných konfliktů. Není pravda, že nemůžeme pro uzdravení světa nic udělat, ale můžeme a hodně, a to tím, že se sami vydáme na duchovní cestu sebepoznání, kdy si nejen zkvalitníme a uzdravíme svůj vlastní život, ale pomáháme tím i druhým zvyšováním kolektivního vědomí a nadvědomí. Očišťováním karmy svojí vlastní, měst, společenství, národů pak může být nastolen mír, protože nastane rovnováha polarit, čímž se uzdraví i situace ve vnějším světě a my sami si budeme moci vše řídit vědomě a zodpovědně. Nenecháme se již vláčet karmickými, opakujícími se cykly násilí, válek a ostatních nepříjemností.

Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

15. 9. 2015

Duchové, poltergeisti, démoni versus andělé,

elementální bytosti a dévové.

    Veškerému dění, které se týká těchto nehmotných, energetických bytostí říkáme „paranormální jevy“. Stejně tak, jako jevům, které jsou způsobené přímo naší, lidskou energií, která zhmotněná dokáže rovněž vytvořit různé nepochopitelné jevy, včetně zhmotnění, odhmotnění a podobně. Ať tomu někteří lidé věří, či nevěří, tyto jevy existují a mají vždy své opodstatnění, ale i svůj záměr, či příčinu. Nedějí se jen tak bez příčiny. Za nimi je vždy něco, co je dobré najít a uvědomit si v souvislosti s našimi životy i životy druhých lidí.

    To, co veškerý hmotný svět ovládá je bytí, které následně tvoří energie jednotlivých stvoření. Je to jako program, který teprve oživí počítač, který tu je, ale bez programu není k ničemu dobrý. Stejně tak toto bytí tvoří program, který se následně projevuje energetickými projevy a jevy. Ne každý těmto energetickým projevům věří, jelikož jejich víra je postavena pouze na víře ve hmotu a zákonitosti mysli. Ten, kdo se nedostane dál, za mysl, nemůže pochopit a porozumět všemu, co se zde v našem světě vyskytuje a odehrává v nesmírně velkém rozsahu nejrůznějších jsoucen a jejich bytí.

    To čemu jedni ještě nevěří, to druzí již vnímají i vidí, jsou schopni přijímat, spolupracovat či komunikovat s astrálním světem všech jsoucen univerza. Jsou lidé, kteří tento dar dostali a mohou pomoci i těm, kteří si s nimi neví rady a přitom jim jejich nevědomost může přinést nemalé problémy a utrpení. Jsem ráda, že jsem tento dar dostala a neustále se učím vnímat veškeré naše jsoucno i z pohledů mimo hmotný svět.

    Nejvíce diskutovaní jsou v poslední době „duchové“. Duchové jsou duše zemřelých lidí, je to duch člověka, který je „věčný, nesmrtelný“, který vešel do tzv. „barda“, svého opravdového domova. Zde ve hmotě, jsme jen návštěvníky, kteří si oblékají jako kabát svoje hmotné tělo, které přijímají jako nástroj duchovně evolučního vývoje, včetně se svojí duší – svojí přirozeností. Duch je to, čím jste. Je to vaše nesmrtelné já, které se vyvíjí, anebo upadá a tvoří si svobodně svoje bytí tam i zde na zemi. Když člověk umře, změní se dimenze jeho bytí a on zde zůstává jako energetická substance života, kterému říkáme „duch“. Než odejde duch do Božího světa, učí se od lidí, dále pokračuje v sebepoznání tam, kde tady na zemi skončil.

    Poltergeisti jsou duchové, které propadli zlu, jsou to duše lidí, kteří propadli zlu, zlobě, násilí a páchají i po smrti zlé skutky. Přitahují si je lidé, kteří jsou sami zlí a propadli zlu, ale i ti, kteří jsou příliš dobří, anebo chtějí konat dobro, jelikož toto oni berou jako výzvu k boji. Vyskytují se skutečně tam, kde to zlo, faleš, lež, podvody a různé negativní energie jsou. Ubližují potom tomu člověku, který si ubližovat nechá, anebo je otevřený telepatické komunikaci, aniž to sám ví.

    Démoni jsou výtvory lidí. Jsou to negativní energie, které ve svém hněvu a negativních emotivních projevech lidé vysílají na druhé lidi s úmyslem ublížit mu, což se děje hned v okamžiku vytvoření jejich jedovatých a krutých slov, vyřčených na adresu nenáviděného partnera či nepřítele. Je to negativní energie, která si v podstatě poté žije svým vlastním životem, kdy pokračuje v tom, na co byla naprogramovaná – na ublížení druhému a jeho zničení, odstranění jeho radosti atd. Tito mohou způsobovat i nemoci jak psychické, tak fyzické, včetně smrti. Vidím je jako hutnou černou masu energií, která má zlé oči, má nejrůznější tvary a je přímo zaklenutá do těla člověka.

    Moji klienti je okamžitě cítí, mají okamžité deprese a bolesti, nemohou dýchat, či se pohybovat volně. Záleží na tom, kde se démon přicucne k tělu. Jeho odstranění vyžaduje velké energie a nedoporučuji si s nimi zahrávat. Zažila jsem případy, kdy přesedl i na mě či někoho jiného. Pokud máte podezření na démona, je dobré se okamžitě obrátit na odborníky z řad „okultistů“, či duchovních (nikoli náboženských) Mistrů.

    Pozitivní astrální bytosti nemusím představovat, všichni je znáte a již jsem o andělech dříve psala. Andělé jste i Vy, v některých případech je to Vaše andělská intuice, která s Vámi rozmlouvá, ale jsou i andělské bytosti, které Vás vedou, když je nezbytně nutné. Jsou to bytosti, které nikdy nebyly ve hmotném těle, proto nejsou poskvrněni myslí, či egem. Někteří andělé ovšem byli v těle a došli do vědomé roviny andělů a pomáhají druhým.

    Elementální bytosti, jsou ochránci přírody, květinové víly, elfové a další přírodní energie, které existují, jen je nevidí ten, kdo žije ještě ve vnějším světě hmoty a mysli. Ochraňují přírodu a její energie, ovšem jediné co nemohou ochránit, jsou negativní činnosti lidí, kteří přírodu všemožně ničí a ubližují jí v mnoha směrech. Je mi líto naší krásné planety i jich, protože je vidím jako smutné, zklamané bytosti, které vidí, co my lidé způsobujeme přírodě a tím i sobě. Což my bohužel v některých případech nejsme schopni vidět, protože většinou vidíme jen peníze, materiální hojnost, svůj blahobyt a o nic víc se nestaráme.

    Dévové – jsou energetické astrální bytosti, které jsou velmi vysoké a chrání velké přírodní celky, ale také města, či větší množství lidí atd. Jsou milí a příjemní a jejich úkol je očišťovat energie toho daného celku do přijatelné míry. Ovšem ani oni nejsou všemocní a nezastaví ničitelské dílo člověka, který dokáže v některých případech ničit nezvratně a dokonale. Bohužel, je mi líto přírody, ale i lidí, kteří nevidí, co sami sobě, díky své nezodpovědnosti, způsobují. Proto vedu lidi duchovní cestou, aby si zvýšili svoji úroveň vědomí, a tím se stali zodpovědnými za sebe, a pochopili i zodpovědnost na vyšší úrovni, k planetě Zemi, k přírodě a jejím krásám, které přestanou ničit.

    Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana

 

10. 8. 2015

Duchovně evoluční vývoj a

MER-KA-BA

Duchovně evoluční vývoj je ona pověstná pyramida, která znázorňuje jednotlivé stupně sebepoznání a otevírání se svému bytí a uvědomění si svého vědomí sebe sama, očišťování a otevírání se energiím elektromagnetického pole. Od nejnižších vibračních hodnot životních energií až po ty nejvyšší. Opět připomínám, že to vše si tvoříte sami, protože každý z Vás je Bohem Stvořitelem svého vlastního života a k Bohu kráčíte tímto evolučním procesem otevíráním si vědomi. Děje se to na duchovní cestě, když se začnete dostávat do rovnováhy, harmonie, celistvosti a jednoty Boží. Tím si začnete dávat i do rovnováhy svoje dvě mozkové hemisféry, od níž se potom odráží celková rovnováha nejen energetická, ale i ve hmotném těle, kdy se napojíte na všechny tvořivé zdroje bytí i života, opuštěním falešného zdroje mysli.

    Evoluční vývoj je simultánně posloupný proces, kdy se do bytí změní vše okamžitě, ale zhmotňování do energií a procesů života se děje velmi pomalu, postupně tak, jak se jedinec očišťuje a zařazuje vše nové do každodenní reality. Není pravda, že se očištěním otevírá v mozku šišinka, která pak způsobuje, že prána – životní energie, vstupuje do nejvnitřnějších částí naší fyzické bytosti. Prána se postupně dostává do tělesné schránky skrze atomy a molekuly DNA do těch míst, kde pro blokádu nemohla proudit. Tato zablokovaná místa nepropouštěla v plné míře pránu, což se mění postupně očišťováním a oproštěním se od myšlenkových vzorců, které tento blok zapříčinily.

    Očišťováním, tedy porozuměním a pochopením reality bytí a přijetím rovnováhy, harmonie, celistvosti a jednoty, se energie okamžitě začnou  samy srovnávat do svých přirozených vzorců dle přirozené podoby Obrazu Božího. Není třeba pro to nic dělat, jen být sám sebou, tím, kým jste ve své přirozenosti. Tím se také automaticky nastartuje samofungující proces proměny bytí a následně i postupného zhmotňování elektromagnetického pole, které mění svojí vibrační úroveň a kvalitu. Energie a elektromagnetické pole se mění vždy při změně „vědomého bytí“, nikoli samotného myšlení, v pozitivním pokroku nahoru, do vyšších úrovní a při negativním poklesu dolů, do nižších úrovní.

    Nejdříve je třeba hledat vědění, poté si být vědom svých snů, jelikož bez duchovního vědění o Bohu, tedy toho, kdo jste, si nemůžete být vědomi svých snů, ani toho, co chcete, jaký zde máte úkol. Jelikož se obojí integruje, aby stvořilo Vaše osobní světlo vědomého bytí, tedy to, čemu říkáte LÁSKA. Bez jednoho nemůže být druhé a nemůže přijít cesta do vyšších vibrací a vyššího vědomí.

    Spojením – integrací – vědění a Vašich snů na úrovni Mikrovesmíru a prvních elementárních antičástic, v paralelním Vesmíru, teprve vzniká Vaše vlastní osobní paměť bytí, všeho stvořeného, které je zaznamenáno v podvědomí Vašeho osobního ducha. Duch na této úrovni není Velkým duchem, nýbrž Vaší Vesmírnou pamětí všeho prožitého. Ta je věčná a nekonečná a nemůže být nikým a ničím zrušena. Pouze ve hmotném těle můžete zapomenout, na úrovni ducha nikoliv. Následuje Vaše duše, kterou si tvoříte s pomocí svých tvořivých sil zcela svobodně, i když na základě již stvořeného těla a jeho DNA, na jejichž základě si sem přinášíte svoje vzorce přirozenosti a můžete si i přinést různá tělesná i psychická omezení dle dědičného kódu.  Váš duch si volí sám tato omezení, dle svého záměru, prožít si svoje vzpomínky, sny a pochopit zákonitosti bytí a života a také se záměrem pomoci i druhým svým utrpením a na konci své poutě si rozvzpomenout, kdo je. V těle se promítá stav Vašeho bytí, aby jste ho skrze osobní zkušenost, následně i prožili: „ve vědomé úrovni reality přítomného okamžiku časoprostoru“.

    Na základě Vašeho osobního bytí si sami utváříte - zhmotňujete energie elektromagnetického pole. Vaše osobní bytí k Vám přichází z místa nad Vaší hlavou, kde je mimotělní čakra Sahasrára. Toto bytí není energetické, je pouze věděním toho, kým jste v daném okamžiku tady a teď a zdali jste sami sebou, do jaké míry se máte rádi a přijímáte sami sebe. Je to čakra nejvyššího vědomí duše a čakra transformačního vědomí do duchovní úrovně bytí. Bytí plyne dolů Vaším tělem a přináší mu informace s patřičnými pocity a emocemi. Na úrovni první čakry se toto neenergetické bytí stává energií, která následně plyne nahoru, vyživuje celé tělo a v místě jednotlivých čaker zhmotňuje i pocity, emoce a vše, co jednotlivé čakry přinášejí v daném okamžiku, podle jejich přijatého stavu bytí v přítomnosti a dané funkce čakry. V místě každé čakry je vibrační úroveň, která vše zabarví do její informační, energetické a magnetické úrovně.

    S otevírajícím se vědomím se skrze atomy a molekuly DNA dostává do hmotného těla (jeho buněk) více energie. Tělesná energie tvoří dva světelné energetické tóry kulovitého tvaru proti sobě rotující a navzájem se prolínajících, což je znázorněno v Květu života (semeno života). Tyto tórusy jsou rozděleny vnitřně osou souměrnosti podélně i vertikálně, což tvoří kříž – symbol většiny vír. Jedná se o plynoucí energie, které tvoří elektromagnetická pole lidského těla, na začátku duchovní cesty v nevědomí a ve vědomí, o jeho auru. Energie mění svůj tok, vibrační úroveň a kvalitu v závislosti na duchovně evolučním vývoji jedince. 

    Životní, světelná energie plyne z první čakry (na místě pánevního dna) vzhůru, aby vyšla hlavou ven a vracela se opět zpátky, dokud jedinec bude používat mentální energie mysli. Stále dokola stejné myšlenky a myšlenkové vzorce. Ze shora dolů neplyne informace z prazdroje bytí, ale myšlenky v podobě stále stejných energií, které tvoří i stejné elektromagnetické pole.  Člověk netvoří, nýbrž přežívá, či ničí sám sebe, i svůj život.

    Informace z prazdroje bytí začnou přicházet až po transformaci, která proběhne skrze 7. čakru transformační. Teprve potom člověk začne tvořit Božím Slovem své bytí a život. Do té doby pochází veškeré informace o bytí pouze z mysli i ega, včetně jeho pocitů i emocí. Bytí je sůl života, jak řekl Ježíš. Je to koření, které dává našemu životu chuť do života. Je to obrovský příval energií, který paradoxně vnímáme jemně, citlivě, tiše a s pokorou sobě vlastní. A jakou chuť si zvolíte, takovou i následně prožíváte.

    Na druhé straně těla se odehrává stejný proces, ale informace o paměti ducha k Vám přicházejí z čakry, která je umístěna mimo tělo pod Vašima nohama. Duch vysílá informace o své nesmrtelné studnici zkušeností a zážitků od doby svého stvoření, a pokud jste mu otevření, tak vše přijímáte jako očistu svého osudu – fatálnosti, kterou jste si sami stvořili, ale nevíte o tom, protože zapomenete. Je možné osud i fatálnost odmítnout a stáhnout se do ústraní a žít si jednoduchým a prostým životem. Tím pádem si ovšem nic neočistíte a na nic si nevzpomenete. Jen si zavaříte na nový blok, kdy odmítáte žít. Pokud se rozhodnete se otevřít osudu – duchu, všemu, co máte v podvědomí, tak si začnete zažívat sice hrozné a nepříjemné chvíle, či situace, ale jste-li na duchovní cestě, je Vám již pomoženo, abyste pochopili, proč tomu tak je. A hlavně, abyste přijali, že vše má i druhou stranu: jednou dobrou a jednou špatnou.

    Pokud si očišťujete na duchovní cestě tento prazdroj bytí ducha, prožíváte si minulé životy, bytí v bardu, včetně minulosti v tomto hmotném těle. Přijímáte a vyndaváte všechny skutečnosti z podvědomí, abyste si rozvzpomněli na to, kým jste se rozhodli být a kým nebýt, abyste vše přijali do rovnováhy, harmonie, našli celistvost a jednotu Boží. Pokud nejste na duchovní cestě, stejně se Vám tyto minulé životy přehrávají, ať chcete, anebo nechcete, jelikož je to Váš výtvor a Vy jste si rozhodli někým být, tak tím jste. A pokud jste se rozhodli někým nebýt, tak si to přitahujete do svého života, abyste to v současnosti přijali.

    Stejně jako u duše i u ducha plynou informace – pokud jste jim otevření – z čakry mimo tělo, zde je to pod nohama (prazdroje ducha) nahoru do prazdroje těla, první čakry Muladháry, aby tato energie plynula dolů a následně zpět a vytvářela druhý, duchovní tórus hmotného těla. Pokud mu nejste otevření, přichází pouze informace z paměti minulosti současného života, která stejně koresponduje se životy v minulých vtěleních. Vše, co je uloženo v podvědomí, i když jste to vytěsnili ze své paměti, se zde stejně objevuje v podobě energetického bloku.

    Pokud se očistíte a otevřete si zcela oba dva prazdroje bytí, včetně prazdroje energií, tak nastane úplně nová energetická konstelace. Energie dostanou novou přirozenou, nejvyšší tvořivou úroveň a kvalitu vibrací. Je stvořen pouze jediný tórus, se středem v jeho centru, kterým je první čakra, která vše zhmotňuje do energetické podoby. Tento tórus, je znázorněn ve květu života jediným, největším kruhem, který obklopuje všechny kruhy a trojúhelníky uvnitř obrazce. Paprsky, které vedou od středu do všech stran, jsou paprsky světla, které jsou tvořivé a přinášejí jedinci všechny důsledky „osvícení a probuzení“.

    Od této chvíle jste Bohy Stvořiteli a tvoříte si a zhmotňujete svoji vlastní realitu bytí, Slovem Božím. Celé je to viditelné v Květu života a v podobě Obrazu Božího, který je nyní osvícený světlem nejvyššího vědomí. A tento tórus, byl také i pojmenován Drunvalo Melchizedekem Mer-Ka-Ba. Mer – znamená speciální světlo, popisované jako dva tórusy: dvě proti sobě rotující pole světla, Ka – značí individuálního ducha a Ba - interpretaci ducha v jeho konkrétní realitě (podle D. Melchizedeka, Prastaré tajemství Květu života), vše popisuje konkrétní stav elektromagnetického člověka a jeho duchovně evoluční vývoj. Opět se tomuto duchovním stavu, kdy je člověk roven Bohu, neboť je roven Jeho podobě a v Jeho Obrazu Božímu, říká různě, třeba Ježíš to nazývá: Království nebeské, nebo buddhisté Probuzení, anebo Znovuzrození, atd.

Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

 

25. 7. 2015

Sebeláska anebo sobectví?

Slyšela jsem názor, že pokud se učíte mít rádi sami sebe, tak jste „sobečtí“. Dobře, rozebereme tento názor. Jak už víte, existují polarity, takže tento názor je z jedné strany pravdivý a z druhé strany ne.

    Podíváme-li se na to tak, že pokud se nechcete mít rádi, protože se bojíte, že tím byste projevovali sobectví, tak dáváte najevo, že Vám nezáleží na Vašem těle, duši ani duchu, tedy na Vaší podobě Obrazu Božího. Tím pádem jste odmítli sami sebe jako Boha a sebelásku. Ze zákonitostí o duchovním tvoření, tedy z pohledu kvantové fyziky, tedy vše, veškerou energii, kterou stvoříte vysíláte druhým, aniž byste si nechali něco sami pro sebe. Vaše energie je neustále vysílána pryč od Vás. Necháte si jen nezbytné minimum. Zákonitost o energiích říká, že můžete poslat druhým jen tolik, kolik sami máte. Kolik tedy máte, když se celé dny vydáváte do úplného minima? Skoro nic a toto skoro nic ještě dáváte dál, aniž byste se doplnili sami a stvořili si tím krásný, klidný, vyrovnaný a harmonický život ve svém bytí.

    V praxi hmotného těla se to následně projevuje tak, že se nestaráte ani o své hmotné tělo, ani o duši a ani o ducha. Nevěříte, že jste sami Bohy, protože Vás Bůh stvořil k naší podobě Obrazu Božího, čímž Vám řekl, že vše stvořil pro Vás a je Vámi. Nevěříte, nedáváte sobě to nejlepší a skrze sebe si jenom myslíte, že dáváte druhým. Uvnitř své mysli máte strach, sobectví, nespokojenost, vinu a závist, jelikož si sami nedovolíte dopřát sobě, neomezeně, spokojeně a svobodně žít. Zatracujete sami sebe, máte v sobě názor, že si nezasloužíte, ti druzí si zaslouží, ti druzí potřebují, Vy se můžete uskromnit. Přičemž podvědomě očekáváte, že Vám to bude vráceno a že ti druzí se o Vás postarají a že Vám budou dávat, anebo od Vás přijímat.

    A když potom cítíte, že nejste milováni, že Vám nikdo nic nedává, a co dává, že je málo, anebo si nalháváte, že je to dostačující, podvědomě si nalháváte, že jste spokojení, skromní a pokorní, což je obrovská lež, klam a iluze. Cítíte se osamoceni, zklamaní, nepochopení a Vaše hrdost a pýcha Vám nedovolí si přiznat, že nejdříve je důležité dávat sobě, protože můžete druhým dát lásku, jen skrze sebe, anebo jen tolik, kolik ji sami máte.

    Ježíš řekl, že největší přikázání je: „Miluj Hospodina, Boha svého (tedy sebe), celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: „Miluj svého bližního, jako sám sebe.“ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci. (Bible, Nový Zákon, evangelium podle Matouše 22,34 – 22,40). Už tady řekl, že Bohy jste Vy a později to několikrát opakoval, ovšem ani v jeho době mu lidé moc nerozuměli. Řekl, že máte mít rádi druhé „jako“ sami sebe, anebo skrze sebe, což je stejné. Je to zákonitost a nemůže tomu být jinak. Do jaké míry máte rádi sami sebe, do té míry můžete mít rádi i druhé. A nemůže to být jinak! Pokud jste sami v nerovnováze, neharmonii, necelistvosti a nejednotě Boží, nemůžete mít druhé rádi čistou Boží láskou, ať už si to přiznáte, nebo nikoli. Pokud se ovšem dáte na duchovní cestu a očistíte se, tedy kajete, a dostanete se na Boží úroveň zasvěcení, což v podstatě znamená, že se máte sami sebe rádi na nejvyšší úrovni, přetékáte láskou, rodí se ve Vás – tvoříte si v sobě – tolik lásky, kterou dáváte a dáváte stále dál, je, a září okolo Vás a Vy ji dáváte ze svého přebytku. Máte sami stále dostatek a neočekáváte od druhých, že Vám budou vracet, nemáte potřebu ji od někoho získávat podvědomými dramaty, nemáte potřebu ji od někoho žebrat, nebo se zaplňovat náhražkami lásky (jídlo, peníze, sex, drogy, atd.). Máte rádi bezpodmínečně, Vaše bytí je „světlem vědomé lásky“.

    Důležité je pochopit, že Boží trojjedinost, to jsou „tvůrčí aspekty“ Vašeho bytí, které tuto lásku tvoří a zhmotňují. A pokud jste na nejnižší úrovni tvoření, tedy jste zapomněli, že jste doopravdy Bohy Stvořiteli, tak věříte „tvořivé síle Mysli“! Která ovšem je nejnižší tvořivou silou, která Vás zavede jenom k intelektuálnosti a sobecké sebelásce, vnitřnímu nenaplnění, k trápení, nemocím. Teprve „za myslí“, je ta pravá Boží tvořivost vědění nadhledu.

Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

 

2. 8. 2015

Co to je láska?

V dnešní době téměř nikdo neví, co to je láska. Toto slovo ztratilo svůj původní význam, postupně se vzdalujícím se časem, kdy ho některý z Proroků přinesl, vysvětlil a učil. Všichni Proroci byli učitelé lásky, přinesli krásné učení o tom, co to láska je a kdo jsme my, proč jsme tady, jaký zde máme úkol a kam odcházíme. Jedním z nich byl i Ježíš, bohužel z jeho učení, stejně jako z většiny se stala náboženství, anebo víry, které postrádají již správnou duchovní hloubku.

    Hned na začátku budu dementovat omyl, který je velice zakořeněn v našich myslím: „Láska není vztah, ani sex, není připoutaností ani ulpíváním, není potřebou vlastnit druhého a není nutností mít druhého“. Láska je v našem centru, je to naše nitro, střed, je to náš záměr tvořit si ze svého Božího bytí realitu DOBRA, BOŽÍM SLOVEM. Zde budu citovat z Bible, z První Mojžíšovy knihy: Počátek. V této knize jsou již popsány dimenze stvoření, z níž první dimenzí stvořil Bůh sám sebe jako stvořitele, čímž učinil člověka Bohem Stvořitelem sebe sama. A dal člověku dar slova, aby si zvolil to, jak se chce stvořit a co si chce stvořit, k čemuž mu dal duchovní moc a sílu.

    A Bůh řekl: „Budiž světlo!“ A bylo světlo. I člověk si tvoří sebe sama a svoji realitu svým slovem. A je-li toto slovo Slovem Božím, tedy slovem LÁSKY, DOBRA, díky němuž pak může plně a radostně žít, je celý jeho život prostoupen VĚDOMÍM – světlem - lásky, dobra, dobrými pocity. Světlo je vědomím, které je tvořeno z přítomného zdroje vědění (mysl, duše, Bůh) integrací s naším snem, karmou, či osudem pocházejícího z ducha, PROŽITKEM. A toto světlo představuje elektromagnetické pole jako zdroj vnějšího, hmotného života. 

    Bůh pak viděl, že všechno je dobré a oddělil světlo od tmy. V realitě života to znamená, že pokud vidíme, že všechno je v nás a okolo nás dobré, jsme ve světle LÁSKY, cítíme lásku jako: ticho, klid, mír, spokojenost. Světlo je láska, je vidění dobra, jsou to pocity dobra, na nejvyšší nadvědomé úrovni člověka – Boha Stvořitele. V Bibli je psáno: „Světlo oddělil Bůh od tmy“, od tmy ducha, který je jeho pamětí, jeho snem, jeho mocí, jeho podvědomím, jeho nejkrásnější představou o nejkrásnější (nebo také nejhorší) vizi o sobě samém, o tom kdo jsme. V podstatě tu nejde o oddělení, Boží Nicota prostupuje všechno, všechny a je ve všem přítomna, nelze ji oddělit. Ale lze na ni zapomenout a umožnit tím člověku, stvořit si svoji karmu, tím, že si sám ze své svobodné vůle volí, čím chce být, co chce dělat a co chce mít. Volí si sám, zdali chce být Bohem stvořitelem, anebo člověkem Ničitelem.

 

    A světlo vědomí je vším: je dobrem i zlem, je láskou i nenávistí a vše je Bohem viděno jako dobré. Ten kdo volí, je člověk, on si sám volí, co je pro něj dobré a co špatné. On si volí, zdali bude Stvořitelem či Ničitelem. On si svobodně volí, zdali bude přijímat anebo potlačovat některé aspekty sebe sama, čímž si v sobě udržuje odpor a strach. On si tvoří svoje dobré pocity lásky, anebo emoce nenávisti, svým vlastním výběrem v přítomném okamžiku.

 

    Člověk má svobodnou vůli výběru v to, v co bude věřit, co si stvoří jako svoji vlastní realitu v tomto i jiných životech. Smutné je, že většina lidí obviňuje druhé ze svého selhání, ze svojí nespokojenosti, jelikož neví, co to je láska a kde se nalézá. Neví, že cokoliv se v jejich životě děje, je jejich osobní dílo, nikoho jiného, dokonce ani Boha ne, protože ten pro ně chce v podobě jejich nejvyššího bytí, jejich JÁ, jen to nejlepší, což oni odmítají, jelikož zapomněli, že láska je nejvyšší dobro procítěné v prožitku přítomného okamžiku.

 

    Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

Sny

Do duchovní symboliky patří i sny a denní vize a všechny možné vize, které se začnou objevovat na duchovní cestě, ale i mimo ni. Bohužel pokud nejde člověk duchovní cestou nebere tuto symboliku vůbec vážně, protože ji nerozumí. Přesto je to kvalitní a velmi dobrá pomůcka pro duchovní vývoj a správný směr cesty.

    Stejně jako psychologové i duchovní Mistryně a Mistři dokáží většinou vykládat sny a díky nim dělat terapie, či pozitivně ovlivnit pochopení Vašeho bytí a života, tedy Vašeho nitra. Ačkoli se Vám někdy zdá, že Váš sen je totální nesmyslná blbost, úplný nesmysl, vždy má svůj význam a své zcela logické a smysluplné vysvětlení. Jen je těžké je vysvětlit někomu, kdo nezná duchovní „jazyk“, nezná zákonitosti duchovního vývoje, tam se význam snu vysvětluje někdy velmi špatně. Většinou se s nimi seznamují adepti duchovní cesty, kteří se učí tyto sny si vysvětlovat a pochopit jejich význam.

    Je několik druhů významů snů:

  • sny, které Vám říkají kdo jste právě tady a teď, v tomto prostředí a vysvětlují Vám, kde jste v souvislosti s Vaší duchovní cestou a duchovním vývojem.
  • Sny, které Vám říkají, co se stalo v minulosti a ovlivňuje Vás to právě tady a teď.
  • Sny, které Vám říkají, co se stane příští dny, někdy jste varováni před nebezpečím, anebo si máte uvědomit, kde děláte chybu, která se ve svém důsledku objeví velmi brzy.
  • Sny, které jsou prorocké, které Vám říkají, co se stane do delší budoucnosti. Ohlašují změnu, která bude mít velmi zásadní vliv na Váš život.
  • Sny, které Vám posílají Vaši andělé, díky nimž pochopíte určité situace, na které myslíte a nedají Vám spát.
  • Sny, které Vám posílají mrtví příbuzní, či známí, kteří Vám chtějí něco říci, krom toho, že jsou s Vámi.

    Tímto způsobem je možné hodně pochopit, co se týká duchovní vyspělosti a je možné přijmout varování, které Vám může, a to velmi reálně, zachránit i život. Pokud se Vám delší dobu objevuje stejný sen, neberte to na lehkou váhu a vyhledejte někoho, kdo Vám pomůže ho vysvětlit a vysvětlí Vám, co se ve Vašem životě děje a co je třeba změnit, či pochopit.

Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

 

24. 7. 2015

Duchovní symbolika

Stále zdůrazňuji, jak důležitá je pro každého „symbolika“. Všímat si věcí, které Vás zaujmou a které bývají někdy i neobvyklé a přesto přirozené. Nebo si všímat toho, co se neustále opakuje, nebo co Vám něco připomíná. Je toho opravdu hodně.

    Příklady: Jednou jsem při terapii seděla s klientkou, když oknem přiletěla obrovská černá noční můra. To snad ani není nutné překládat, všichni ví, čemu se říká, že má někdo noční můry. Nebo jsem šla jednou na terapii k jedné nové klientce a po cestě jsem zaregistrovala převrácené mobilní květináče a mrtvého holuba. Už po cestě jsem si říkala, že tato symbolika nevěští nic dobrého, a měla jsem pravdu. Opravdu vše bylo vzhůru nohama, terapie se nekonala. Klientka po jednom sezení přišla na to, že tomu, co říkám věřit nebude, že za to nebude utrácet své peníze, raději je probendí na dovolené v Chorvatsku. A když jsem přišla, tak mi to také řekla, dost nevybíravými slovy, aniž by mi i zaplatila za to, co jsem si zasloužila z předešlého dne.

    Symboliku sleduji také, když se chystám někam jet, nebo jít. Jakmile mi něco začne zdržovat, vyskytnou se nějaké překážky, nejrůznějšího druhu, vím, i když se mi to mnohdy nelíbí, že tam jít anebo jet nemám, protože mi právě andělé a Bůh posílají vzkazy, že to pro mě nebude dobrá a pozitivní cesta. Jindy se mi zase nechce, ale stále dostávám zprávy, které mi danou cestu vnucují a předhazují, až se rozhodnu, abych záhy zjistila, že to bylo to nejlepší, co jsem mola udělat. Řešíte nějaký problém, stále nad tím přemýšlíte? Najednou pustíte rádio či televizi a oni hovoří na dané téma, nebo běží film, v jehož obsahu je tato problematika rozebírána, či prožívána. A doslova Vám poskytuje rozbor toho, co řešíte. Nebo si koupíte časopis a když jej otevřete najdete odpověď na svoji otázku. A přitom si běžně časopisy nekupujete. A tak bych mohla pokračovat dál.

    Říká se, že cesty Boží jsou nevyzpytatelné a je to pravda. Kdo nejde duchovní cestou, nechápe, a prosazuje si svoje ego, tak ten na to stále doplácí, že neposlouchá svoje nitro. Ti, kdo to již umí, tak těm už je dobře, protože se drží Boží cesty a dokáží si vždy najít správný směr. A symbolika ho touto cestou vede, stejně jako jeho intuice, jeho pocity. Symbolika je pomoc Boží a andělů. Bůh je všude, je ve všem a je ve Vás a v tomto krásném bytí si prožívá vše skrze Vaši duši a tělo. Jeho vědění a tvořivé aspekty se promítají do Vašeho vnímání a skrze vědomí se ve Vás realizují, pakliže jste již duchovní a dovolíte mu to. Tím myslím, pokud nejste nevědomí a nejste služebníkem své mysli – ega.

    Je to Bůh, Vaše nejvyšší Já, anebo duch, kdo Vaše vědomí upozorní na symboliku, takže ji můžete minout a míjíte, pakliže jste v nevědomí. Ve vědomí si ji ovšem už začínáte všímat, pakliže věříte, uvědomujete si, že tyto úkazy tu nejsou jen tak. A přidá-li se k tomu intuice, dosáhli jste Božího vedení, jste na Boží – duchovní cestě. Respektujete tuto cestu a žijete opravdový život v realitě, nikoli v duchovním spánku či nevědomé slepotě.

Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

 

21. 7. 2015

Klam, iluze nevědomé mysli

Stále více vidím okolo sebe, jak lidé žijí v klamu a iluzi toho, kým jsou a jaká je jejich skutečná realita bytí. Všichni věří falešné představě, že jsou tím, kým si myslí, že jsou! Věří svým myšlenkám, svým falešným představám, které vytváří zase jenom mysl. Myslí si, že když ji budou poslouchat dojdou nejdál. Jsou přesvědčeni, že když budou dodržovat všechno, co se naučili, co přijali od druhých a od společnosti, všechny ty morální kodexy, etiketu, očekávání druhých, že se jim bude v osobním životě dařit a dojdou nejdál. Omyl! Je to klam nevědomé mysli, která si myslí, že má vždycky pravdu, protože to přijala jako pravdu a myslí si, že není možné, aby to bylo někdy i jinak.

    Ano, můžete dojít nejdál, co se týká vnějšího světa. Můžete se stát úspěšnými manažery, řediteli firem, a jinými vysoko postavenými osobnostmi. Můžete vydělat milióny korun, ale ruku na srdce, byli byste šťastní?  Byli byste spokojení se svým životem? Dokázali byste se upřímně radovat ze života? Ve velké většině případů tomu tak není.

    Za vším je „očekávání“, každý očekává, že se stane, co si představuje, že se splní něco, za čím jde. Ale tato očekávání většinou selhávají. Dotyčný jedinec padá na dno, jelikož tolik do toho vložil a nyní je velmi zklamán. Nepodařilo se, po čem tolik toužil. Jeho emoce vystřelí jako šíp a otravují mu život, začne obviňovat druhé, včetně sebe, začne okolo sebe kopat, začne se trápit a hledat úlevu. Někdy je to v alkoholu, jinde v drogách, nebo v jídle. Ten, kdo si neví rady a podléhá svým emocím, anebo je potlačuje, je ztracený. Neví si s nimi rady, neví, co se životem. A zklamání mu nechá hluboký šrám na duši: energetický blok. Tak to vypadá, když někdo podléhá klamu a iluzím, falešným představám své mysli. Ta ho pak zavede do emočního pekla, depresí.

    Pakliže se někdo rozhodne dostat se z těchto depresí ven, má tři cesty, buď jít k psychiatrovi či psychologovi, anebo k duchovním Mistrům, aby našel svoji vlastní cestu. Pokud se někdo rozhodne pro duchovní cestu sebepoznání, tak je jeho rozhodnutí nejlepší, protože ta ho zavede do jeho nitra k sobě samému a zbaví ho jeho klamu a iluzí, které ho neustále dostávají na dno, anebo k depresím. Ale je třeba počítat s velkou trpělivostí, jelikož je nutné porozumět, pochopit zákonitosti duchovnosti, tedy vlastního bytí a života. Najít si čas pro sebe samého. Pochopit, jak je důležité být o samotě sám se sebou co nejčastěji, meditovat a vejít do svého vnitřního světa, kam předtím neměl přistup, anebo tam nechtěl jít. Být co nejčastěji v přírodě a pozorovat přírodu, protože jsme s ní spjati a dodává nám pozitivní energii a naplňuje krásou a radostí.

    Je třeba být velmi silný a pochopit, že klam a iluze mysli ho budou neustále vést zpět ke starým formám myšlenek vzorcům jednání a chování. A proto je dobré mít nějakého Mistra či Mistryni, jelikož on už ví, kdy se vracíte zpět a jen si nalháváte, že jste na správné cestě, anebo doopravdy postupujete výš. Tady je ovšem nutné se odosobnit, čili nebrat si nic osobně, protože on Vás dostává právě z těchto klamů a iluzí, což velmi bolí a způsobuje Váš odpor, jelikož jste svoji iluzi přijali za svoji „pravdu“.

    Život je změna a změna je život, kdo nechce trvalou a opravdu duchovní změnu, ten se jenom přehoupne na druhou stranu polarit a v podstatě nic jiného nezmění, ale mysl ho stále klame, že ano. Kdo se nechce změnit, chtěl by, aby vše zůstalo při starém, jenom předstírá, že jde duchovní cestou, tak ten daleko nedojde, zase jenom ke své mysli. Trvalá životní změna je přirozenou a velmi hlubokou proměnou, která se dotkne všech vašich podob, všech Vašich částí, včetně energetické části, kdy si začnete svůj život sami tvořit, nikoli ho přežívat.

    A tímto duchovní Mistr/Mistryně vždy poznají, na jaké úrovni jste, jelikož vidí, z jaké úrovně bytí si svůj život tvoříte. Pokud je to z mentální úrovně nevědomé mysli, tvoříte si jen nespokojenost, trápení, stres, problémy, nemoci a deprese.

Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

Duchovní promluvy

16. 7. 2015

Vědění versus vědomí

Existuje rozdíl mezi „věděním a vědomím“. Věděním je všechno, co víte na úrovni mysli. Nejdůležitějším věděním z duchovního hlediska jsou zákonitosti bytí a života. Jsou to zákonitosti, které by měl každý znát, pokud chce láskyplně a spokojeně žít. Tyto zákonitosti v dnešní době přinášejí novodobí duchovní Mistři a Mistryně. Chtěla bych znovu podotknout, že tito Mistři a Mistryně nejsou z žádné církve, z žádné víry, nikomu nepodléhají, jsou vedeni anděly a Bohem. Což znamená, že si očistili a otevřeli svoje energie a probudili si svého ducha a dostali se do jednoty s Bohem.

    Přirozeně duchovní lidé nepotřebují kostely, nepotřebují žádné modly, potřebují nic, kromě svojí intuice, kterou si otevřeli na své duchovní cestě, duchovně evolučním vývojem, do nejvyššího uvědomění si svého vědomí. Což znamená, že si otevřeli své nitro, poznali sami sebe, objevily lásku v sobě a skutečnost kým jsou, sebepoznáním, sebepřijetím, sebedůvěrou a sebevědomím. Každý na této cestě přijde na fakt, že věřit má jedině sám sobě a Bohu. Jeho nejvyšší Já a Bůh jsou hluboko v jeho nitru. Bůh je stále přítomen, ale vnímají Ho jen ti, kteří se dostanou do této hluboké studny sebepoznáním a poznáním.

    „Vědomí“ je vědění uvedené do praxe, kterou okamžitě prožíváte na úrovni svojí reality vnějším prožitkem. Jakmile si uvědomíte, co právě prožíváte, dle duchovních zákonitostí a pochopíte, proč se to stalo a proč se Vám to stále dokola děje, došli jste k sebepoznání. Jestli následně i přijmete tuto realitu v obou polaritách – rovnovážně, že jednou je to dobré a jednou špatné, záleží na situaci a místě v přítomném okamžiku, teprve potom si zvyšujete svoje vědomí si sebe sama a měníte si i realitu vnitřního bytí (vytvářením nové verze té nejkrásnější vize toho, kým jsem?).

    Vaše vědomá osobní realita je taková, z jakého úhlu pohledu se na věc, či situaci díváte, jak ji vidíte a jak ji cítíte.  Záleží na tom, v jaké hloubce, na jaké úrovni vědomí se nacházíte. Zdali na úrovni nevědomé: těla – mysli, což je povrchní vidění reality, kdy žijete v klamu a iluzích.Nebo na úrovni vědomé: těla – duše, což je vidění reality na úrovni sebelásky a sebejistoty a sebedůvěry a víry. Anebo na úrovni nejvyššího vědomí – duchovního, což je tvoření si svého osobního snu na té nejvyšší úrovni dobra: Slovem Božím, z té nejhlubší úrovně duše a probuzeného ducha.  Všechny tři očištěné a otevřené podoby tvoří jednotu Boží a Obraz Boží, kterým jste VY sami.

    Tvoření následně probíhá tím, že si duch nachází v každém okamžiku přítomného bytí ten nejkrásnější sen o sobě samém, o tom, kým zrovna v tento okamžik jsem. Protože jak jistě víte, bytí probíhá jedině v přítomném okamžiku, nikoli v minulosti (ta je již pryč), ani v budoucnosti (ta ještě nenastala). Což můžeme ještě říci takto: pokud se vědění dostane do života a je prožito a přijato a viděno jako „dobré“, stane se vědomím na konkrétní úrovni bytí, které se dalšími a dalšími prožitky a vlastní zkušeností prohlubuje do větší hloubky, až se dostane do své nejhlubší úrovně: uvědomění si svého vědomí, kdy se již stanete sami Bohy Stvořiteli s tvořivou mocí a silou.

    Než se dostanete do této nejhlubší úrovně svého nitra, procházíte všemi druhy vědomého sebepoznání: od nevědomí až do nadvědomí, kdy nevědomí představuje pouze povrchní vědění mysli. Proto je možné, že mnoho tzv. duchovních toho hodně VÍ, mohou hodiny povídat na dané téma, ale všechno je to pouze klam, iluze a nevědomí, povrch, kterým podvádějí druhé, že jsou již probuzení. Pamatujte si, že pouhé vědění, neznamená ne cestě duchovního evolučního vývoje, vůbec nic! Proto nelze být duchovní probuzenou bytostí za dobu třeba do 10 let, u někoho to trvá ještě déle, i když mohou tu být, samozřejmě, velmi řídké výjimky. Je to pouhé vědění, které neprošlo prožitkem vlastní zkušenosti až do nejhlubšího nitra, nejvyššího pochopení smyslu této vědomé reality. Tento prožitek mají všichni opravdoví duchovní Mistři a Mistryně, kteří jedině budou vědět naprosto přesně, o čem tu píšu, protože to všichni prožili v aktu zasvěcení.

Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

 

6. 7. 2015

Mysl, myšlenka

Jedním z nejfrekventovanějších slov na duchovní cestě je mysl, myšlenka. Mysl je nástroj těla, skrze nějž si tělo říká, co chce (najíst, napít) a my mu to dáme. Mysl je nástroj, skrze nějž vyzvedáváme a vyjadřujeme slovy svoje city, pocity i emoce – tedy jak se cítíme. Mysl zhodnocuje situace a vytváří reakce, podle toho, jaký do ní byly vloženy informace, jelikož ona pracuje jen s tím, co zná a co přijala od druhých, co si pamatuje. Ona opakuje stále stejné reakce na životní situace, aniž by postřehla, že něco není v pořádku a že tato reakce nebyla funkční, či adekvátní. Je jako CD, které pustíte a ono přehrává stále stejnou melodii. Kritizuje, soudí, nepřipouští si vinu, anebo se viní za všechno. Vytváří nerovnováhu právě tím, že je to nástroj nevědomí. Je to umělý nástroj sebevyjádření, který vytváří falešnou identitu sebe sama, (kterému říkáme ego) pokud jí dovolíte, aby se stala Vašim pánem, nikoli sluhou.

    Neříkám, že byste se jí měli zbavovat, což je nesmysl, říkám, že byste jí měli vzít její „nadvládu“ nad Vaším bytím. A to proto, že ona není přirozeností, ani pravdou, je Vaším falešným „já“. Vaše pravé „Já“ je Vaší přirozeností a je „láskou, která je porozuměním, pochopením, tolerancí a odpuštěním“ je Vašim pravým bytím na nejvyšší úrovni uvědomění si sebe sama – na duchovní úrovni Vašeho bytí.  Mysl je jen naučeným programem, který byl naprogramován přijetím všech informací od druhých lidí, kteří formovali Váš život. Vytvořila si způsob, jakým se přizpůsobuje, anebo nepřizpůsobuje místu, času a době, v níž žije, ovšem na základě své svobodné volby. Vědomosti z tohoto hmotného světa jsou důležité pro vnější, povrchní život. Nemají však nic společného s vnitřním duševním a duchovním bytím.  Jsou pro nás důležité, ovšem nejsou „životně důležité“.

    To, co tvoříte na úrovni mysli se Vám plní, je to prvotní příčinou, která je také tvůrčí, pokud vytvoříte podmínky, které jsou pro splnění tohoto přání důležité. Ovšem je důležité vědět, že tyto příčiny, mívají sice za důsledek splnění Vašeho přání, ale ve finále se ukáže, že tento důsledek nebyl pro Vás až tak dobrý. Dám příklad. Někdo touží po tom, že si postaví dům. Jde si splnit svoje přání a postaví si ho. Tím by bylo logické, že důsledek bude mít za následek radost, spokojený život, štěstí. Omyl. Ne vždy tomu tak je. Během stavby domu, byl tím natolik zaměstnán, že neměl čas na rodinu, která to těžce nesla. K tomu byl unavený, z přemíry práce, což mělo také neblahý důsledek na partnerský vztah a navíc i na jeho pracovní vztah. Takže když byl dům postaven, přišel o rodinu, rozvedl se, přišel o práci a nakonec mu zbyly dluhy z hypotéky, kterou si vzal na ten dům. Tato příčina byla stvořena nevědomím a z toho sice vzešel očekávaný důsledek, ale vedlejší důsledky očekávané nebyly.

    Důležité je pochopit, že důsledky Vašich přání – tedy příčin, jsou jiné, vždy podle úrovně vědomí elektromagnetického pole, které je tvoří. Pokud by byl náš stavitel již duchovní, nešel by stavět – dělat – z nevědomí svůj dům, nýbrž by si ho stvořil. Což není rozdíl v tom, že by si ho nepostavil, ale stvořil by si takové načasování, podmínky, vše potřebné k tomu, aby mu postavený dům, nepřinesl, coby příčinu vedlejší neblahé důsledky. Jelikož nevědomý člověk si přitahuje na základě těchto příčin, stejné: nevědomé i druhotné důsledky. Proto se mnohým lidem zdá, že zákon kauzality o příčině a důsledku nefunguje. Ale funguje, ale vždy přesně podle úrovně vědomí, z čehož je také možné poznat, na jaké duševní či duchovní úrovni se tento člověk nachází.

    Pro lepší pochopení tyto úrovně vypíšu:

Nevědomá úroveň bytí vytváří příčiny, které jsou splněny, ale přináší prvotní i druhotné nevědomé negativní důsledky, které se projeví dříve či později. Jde o to, že na nevědomé úrovni si nejste vědomi toho, co je pro Vás dobré.

Vědomá úroveň bytí vytváří příčiny, které jsou splněny, přináší druhotné vědomé důsledky: pozitivní i negativní, které se projeví dříve či později.

Nadvědomá, duchovní úroveň si tvoří vše, co si přeje a co si stvoří to je stále funkční. Neboť se opírá o intuici a ta vždy ví, co je pro každého dobré na všech úrovních.

Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda. Jana Holčová

 

4. 7. 2015

Víra

Opravím omyl existující mnoho tisíciletí: nikdo není věřící a nikdo není pohan. Všichni jste lidské bytosti, které věří, problémem je, že nevíte, že věříte Bohu pouze v případě, když věříte sami sobě. Správná víra, je tedy víra v sebe sama. A ten, kdo nevěří sám sobě, ten je nevěřící, jinak řečeno „nevědomý“, protože nevěří sobě, svému nejvyššímu Já, nýbrž své falešné identitě, kterou stvořila jeho mysl – jeho egu. Bůh je ve Vás, je za každou molekulou Vašeho DNA, za každým atomem této molekuly a za každou informací v ní obsažené a za každým Vašim snem, vizí a představou o sobě samém. Proto je dneska kvantová fyzika tak blízko cíli k vysvětlení stvoření světa a Boha, jelikož právě ona je součástí duchovní vědy.

    Církve v průběhu historie doslova lidem „zamotaly hlavu“ tak, že přestali paradoxně věřit sami sobě a stali se modláři. Modlář přitom znamená věřit nějakým modlám, tedy něčemu, či někomu, mimo sebe sama. Prezentují Boha jako „někoho na nebesích“, kdo rozhoduje o světě, který stvořil. Jejich názory v dnešní době ztrácí svůj lesk. Lidi už roky cítí, že v církevních pravdách není něco v pořádku a odklání se od jejich názorů. Aspoň ti, kteří mají zdravý selský rozum a nejsou ještě zfanatizovaní svým vlastním egem v nevědomí. Ego jako jediné dokáže vytvářet nesmyslnou realitu lidského chování, jak k sobě, tak k druhým.

        Existuje vnější svět a vnitřní svět – jsou to dvě strany jedné mince, jednoho celku, všeho stvořeného, tedy: země, krystalů, rostlin, zvířat a lidí. Vnější svět je světem hmotným, který je světem „viditelným“ pro nás lidi, je to svět stvořený z atomů, molekul, vytvářející hmotné a nehmotné energetické formy našeho světa. Je to svět obsahující biologické, chemické, fyzikální a další vědecké zákonitosti, které jsou většinou prozkoumány vědou, a jak jsme se mohli mnohokrát v životě přesvědčit, fungují. To pro nikoho není nic nového, tomu každý věří a je to správná víra. Když spadneme, nepadáme nahoru, nýbrž dolů na zem – Newtonův zákon. Když se led zahřívá, začne se měnit jeho konzistence z pevného stavu – ledu, na vodu – tekutou formu a zahřívá-li se dále, na formu plynou – páru, která se následně odpařuje, chemická reakce.

        Vědci prozkoumali mnoho zákonitostí nejrůznějších oborů a stále se bádá na úrovni hmoty. Moderní se stal vědecký obor, který zatím není všemi vědci akceptován, a to „kvantová fyzika“, která hledá a bádá na úrovni složení struktury atomu a zabývá se jeho dalším dělením. Kvantová fyzika se snaží stále dál a dál dělit atom, aby došli ke vzorci složení Vesmíru, Mikrovesmíru až dojdou na konec veškerého bytí – k Nicotě, nekonečné a věčné Inteligenci, Vědění - k Bohu. Tím chtějí dokázat stvoření vesmíru a hmotného světa.

    A dokonce laboratoře sídlící ve Švýcarském CERnu, jsou tomuto cíli velmi blízko. Je to obrovský posun v rámci vědy vůbec a hlavně na úrovni duchovního pokroku. Což bude pro mnohé překvapení. Jde o to, že vědečtí pracovníci již pochopili, že Bůh je za úrovní hmoty a všech jejich nejmenších částic dělícího se atomu. A tak jsme se dostali do „světa vnitřního“ z vědeckého úhlu pohledu. Do věčné, nekonečné Nicoty, Ničeho, Nikoho, Singulatury, která je pouhým INTELIGENTNÍM VĚDĚNÍM, KDO JE (VÍM, KDO JSEM).     

   Došli jsme tedy k vědění, že Bůh je uvnitř Vás, je Vaší vnitřní realitou. Je vnitřní strukturou atomu Vašeho těla v podobě Ducha Božího. Nyní už záleží na tom, jak to „kvantoví fyzici“ dokážou a jak se dokážou domluvit se skutečně duchovními Mistry a dají dohromady vnější a vnitřní části jednoho Božího celku. Protože toto je skutečná realita, že VNITŘNÍ DUCHOVNÍ SVĚT (nebe) A VNĚJŠÍ HMOTNÝ SVĚT (země) PATŘÍ K SOBĚ a nelze je rozdělit, jak to dělají lidé v dnešní době. Pak nastane zlom, neboť tímto objevem, bude definitivně potvrzena Boží realita Nicoty a Mikrovesmíru.

    Vnější a vnitřní svět, včetně Ducha Božího patří vždy k sobě a tvoří jeden celek – celistvost.  Nelze říci, že jsme jenom hmotnými bytostmi, my jsme i duševními a duchovními bytostmi v jednotě Boží. Ovšem v naší společnosti přetrvává stále víra ve vnější svět, kdy se lidé „ztotožňují“ s hmotou, myslí, fyzickým tělem a zákonitostmi světa, aniž by přijali víru v zákonitosti vnitřního světa – ve své pocity, intuici. Mnozí bohužel věří více své mysli, než svým pocitům – svému nitru, protože nepřijali svůj vnitřní svět. A někteří věří příliš svému vnitřnímu světu a nepřijali, že žijí ve hmotném světě s jeho pravidly a zákonitostmi. Je třeba přijímat a otevřít se oběma světům – vnitřnímu i vnějšímu.

    Bůh je jen název pro Celek i jeho jednu podobu: Vaši nesmrtelnou a věčnou prapodstatu, nitro, centrum, Vaše pravé Já, v duchu Božím, který představuje Vaše bytí v osobním duchu v rámci věků. Ano, chápete správně, Bozi jste VY. Proto víra v Boha znamená věřit sobě a svému nitru.

        Protože lidi neví a zatím nepřišli na tento fakt, tak tomu většinou nechtějí uvěřit, že Bůh je ve Vás, ve Vašem středu, nitru v centru. Raději věří na nějakého „dědulu na nebesích“, který tu řídí celý svět a samozřejmě je k Vám i ostatním nespravedlivý, místo aby věřili v to, že sami rozhodují o svém životě, a to i nevědomě. Mnohdy rozhodují i o životech druhých a životě planety a celého vesmíru. Jsou to ti nevědomí lidé, kteří svůj život pouze přežívají. Modlí se v kostelech, k nějakým vzdáleným Bohům, věří „abstraktním Bohům – tzv. modlám“, místo aby věřil každý SÁM SOBĚ. Anebo říkají, že nevěří, protože odmítají věřit nesmyslům, které jim předkládá jejich mysl – ego a církve.

    Nevěřící nadávají na Boha, protože si nejsou vědomi sami sebe a svých tří podob Obrazu Božího – jsou nevědomí a podléhají starým náboženským doktrínám, že Bůh je někde mimo ně – mimo jejich osobitost, mimo jejich realitu. Chovají se, jako by byli od něj odděleni. Neví, že jsou sami božími bytostmi a láska je jejich součástí a zdroj jejich života. Neví, že jsou zodpovědní každý sám za sebe. A právě jejich nevědomost způsobuje, že obviňují za všechny své pocity, neúspěchy, kolapsy a krachy ty druhé, místo aby vzali svůj život do svých vlastních rukou a začali ho „tvořit dle svého“.

Přeji Vám krásné dny a mír v duši Jana Holčová

 

3. 7. 2015

První podoba Obrazu Božího: Tělo

Když se někdo vydá na duchovní cestu, měl by si uvědomit, že jde cestou sebelásky k tělu, duši a probouzí tím ducha, tedy i k duchu. Někteří lidé milují svoje tělo nade vše, jako svojí modlu, což jim brání věřit duši a jít po duchovní cestě. Jiní své tělo zavrhují, nemají ho rádi a jejich cesta je vlastně jakýmsi útěkem před jeho tělesnými problémy: výškou, obezitou, atd. A mnohdy je to do očí bijící.

    Máte-li rádi tělo, neubližujete mu, přijímáte ho takové, jaké je. A jestli se Vám něco nelíbí, tak to můžete kdykoli změnit. A téměř všechno lze změnit s dobrou vírou a rozhodnutím, dobrou motivací či inspirací. A co nelze změnit, tak přijměte, že i s tímto se dá žít v radosti, spokojenosti a lásce.

    Říká se, že: „Změna je život“, a je tomu tak. Energie Vašeho elektromagnetické pole, tvořící Vaši auru, není nic jiného než vibrace, frekvence a délky vln. Což je pohyb a pokud je vše v pořádku, vše je v pohybu dopředu. Jste-li ovšem uzavření a nemáte se rádi, opíráte se vždy o staré představy, reakce z minulost, jste statičtí. Energie se nehýbe, a jako stojatá voda za čas smrdí, i zde je pak „něco špatně“.

    Přílišná konzervativnost a nepřizpůsobivost změnám v životě a okolí, způsobuje ustrnutí v minulosti. Přitom Boží přítomnost je jediná životní realita Vašeho nejvyššího Já, kterou lze prožít jenom v přítomném okamžiku.

    Tělo je Vaše vozítko, veze Vás tímto životem, jako první podoba Obrazu Božího, mějte ho rádi a pečujte o něj jako o to nejdůležitější, co máte, protože bez něj byste tu nebyli. A pokud se nemáte rádi, tak jste nemocní. A každá nemoc vypovídá o tom, jak se o něj, a o další podobu svého těla, staráte a tvoříte si svoji osobní hmotnou – zemitou - realitu. I tady je nutná rovnováha, milovat své tělo ani příliš ani vůbec.

    Vaše tělo má svoje potřeby dle svojí přirozenosti, dne DNA (ájurvédy) a je třeba mu neustále naslouchat, čeho si žádá. Vy ovšem často zaměňujete potřeby těla za potřeby a návyky mysli. Tím myslím, jak jste byli naučeni, tak to děláte stále, i když víte, že Vám to nedělá dobře. Je to záležitost nevědomé mysli – nevědomí – kdy člověk páchá neskutečná zvěrstva na svém těle a prohlašuje to dokonce za duchovní či svaté (viz duchovní muži v Indii). Jakkoli člověk ubližuje tělu, ať je to špatným jídlem, pitím alkoholu, drogami, kouřením a dalšími zlozvyky znamená jeho nelásku k tělu, a představuje absenci pocitu, že je ve svém těle jako „doma“.

Přeji Vám krásné dny a  mír v duši Jana Holčová

 

3. 7. 2015

Tvůrčí energie

Všechno hmotné na pozemské existenci je energetického původu. Vším pochází jedna jediná energie. A je jedno, jak jí kdo říká, jestli prána, čchi, ki, karuna atd. Vždycky jde o jednu jedinou energii. Ta má vlastnosti získané ze zdroje, z něhož pochází, čímž jsou atomy a následně molekuly RNA anebo DNA všeho stvořeného a jeho jednotlivých forem. Země má svůj zdroj, fluóra i fauna má svůj, včetně člověka. Veškeré energie tedy pochází u člověka z molekuly DNA, které jsou tvořeny už od početí a tvoří se skrze první čakru. Proto se této čakře říká kořenová, sakrální. Zde vyvěrá, zde se tvoří jednak tato energie z vnitřního Vesmíru (informace v DNA), a rovněž i astrálního těla stvoření. Tím se zároveň tvoří přirozenost, čili přirozené procesy, anebo zákonitosti přirozenosti konkrétních forem přírody i člověka. A všechno na světě podléhá těmto zákonitostem.

    Jakmile se Vám snaží někdo vnutit, že existuje více druhů energií, klame Vás z neznalosti. Tato energie následně u člověka dle jeho přirozenosti a životního stylu tvoří různé úrovně a kvalitu této energie: tělesnou, duševní a duchovní. Ta má různé projevy, vlastnosti a schopnosti, vždy podle toho, jak se člověk má rád a na jaké úrovní vědomého bytí je, kdy si uvědomuje své vědomí sebe sama – své reality. V podstatě takto probíhá duchovně evoluční vývoj člověka, tím, že si tuto jedinou energii očišťuje, otevírá do vyšších úrovní a větší kvality, čímž se mu i zvyšuje úroveň jeho bytí a života. Jiným způsobem to opravdu nejde.

    Tato energie se tvoří v 1. čakře a jako jediná je tvůrčí ve smyslu, že tvoří z vnitřní reality realitu vnější energetickou. Tato čakra se otevírá podle toho, jak máte rádi svoje tělo a vše hmotné, včetně svojí planety. Zabarvení této čakry vypovídá o tom, jak je Vaše duše a následně duch ve svém hmotném těle DOMA. V dalších čakrách se následně energie zabarvuje do úrovní vědomí a vlastností ji daných na této úrovni. Například čakra sexuální zabarvuje život člověka sexuálními pocity, tato energie tvoří vše, co se týká sexuality a orgánu k tomu patřících a je ovlivněna vnitřním přijetím sexuality.

    Energie se tvoří v 1. čakře kořenové, sakrální a následně plyne nejen vzhůru do hlavy, jsou-li všechny její dráhy očištěny a otevřeny, nýbrž také dolů do nohou, oběma směry. Pakliže nejsou očištěny kanálky, plyne jen velmi málo energií, které jsou zabarveny myslí, proto energie koluje stále dokola. Očišťuje se a otevírá postupně:  „sebeláskou, sebepřijetím a odpuštěním“. Pokud je 1. čakra otevřena jen málo a není ani snaha ji otevírat „sebeláskou, sebepřijetím a odpuštěním“, člověk umírá, i když nemusí vždy umřít fyzicky, jde o duchovní rčení, že je „člověk mrtvý, či spící“, jelikož jeho život nemá žádnou cenu. A on to zřejmě pociťuje velmi silnými depresemi, vážnými až smrtelnými nemocemi a nespokojeností se svým životem.

    První čakra Muladhára je proto velmi důležitá, neboť vytváří veškerou životní anebo světelnou energii v hmotné existenci. Je to energie pozemská, není to energie nebe, tedy vnitřního bytí – vnitřního Vesmíru. Tam energie není, je to svým způsobem také energie, ale velmi jemná a postřehnutelná jen lidským pocitem, vizí, snem, jen při vyšších energiích pozemských a při plné otevřenosti. Spíše bych řekla, že to není energie, ale sen, vize, představa, informace co představuje MOC tvoření k níž tvůrčí SÍLU představuje Vaše slovo. Tím je vnitřní Vesmír zachycen spíše z pohledu kvantové fyziky než pozemské fyziky. Proto také vnitřní Vesmír není energetický a tudíž nemůže existovat také název pro energie REIKI. Pokud bychom chtěli zachovat tento původní název, je nutné oddělit vnitřní Vesmír jako samostatné části neenergetické: REI – japonsky vesmír – od vnější pozemské energetické: KI – japonsky energie. Celý název by byl takto REI / KI = vnitřní Vesmír versus pozemské energie, které z něho teprve vznikají – materializují se, v první čakře.

    Skrze 1. čakru se zhmotňují veškeré Vaše sny, tvoří se hmota Vašeho těla a všechny změny v těle (viz. obezita) a také si přitáhnete vše, co chcete – jinými slovy – i to si stvoříte díky svému elektromagnetickému poli. Co si přitáhnete, bude záležet na čakře, která to stvoří a uvede do své konkrétní úrovně a kvality (dle uvědomění si sebe sama) dle Vašeho snu a vědomí.

Přeji Vám krásné dny a mír v duši Jana Holčová

30. 6. 2015

Duše

Člověk byl stvořen dle Obrazu Božího, jednoduchými slovy tento akt vyjádřím tak, že Bůh stvořil sám sebe, svoji vnitřní mocí a silou z Nicoty, do pozemského časoprostoru v trojjediné podobě, jako člověka. Pokud se zrodí hmotné tělo, jeho součástí jsou dvě podoby Obrazu Božího: tělo a čistá duše dítěte a třetí podoba: duch se připojí následně po porodu dítěte, přestože je s ním od začátku početí. Duch je jedna část Božího Celku – moc jeho vědění, snů a představ o tom, kdo je, paměť o jeho duchovně evolučním vývoji v jednotlivých inkarnacích, na kterou duch zapomene. A je nutné projít duchovně evolučním vývojem, aby v sobě ducha probudil.

    Člověk při narození zapomene, kým je, protože si nejdříve pomalu bude otevírat svoji čistou, nepopsanou duši. Zrodí se jako čistý, nepopsaný list, který se začíná popisovat tím, co dítě pobírá ze svého okolí, jak a co na něj působí. Psycholog Carl Gustav Jung ve své knize Moderní duše napsal:

Osobnost je v dítěti klíčícím zárodkem, který se pozvolna vyvíjí jen skrze život a v životě. Bez určitosti, celosti a zrání se žádná osobnost (duše) neprojeví. Tyto tři vlastnosti nemohou a nemají být dítěti vlastní, neboť by kvůli nim bylo oloupeno o dětství. Bylo by jakousi nepřirozenou, předčasně zralou náhražkou dospělého. Avšak moderní výchova už taková monstra vytvořila, zejména v případech, kdy do ni rodiče vkládají opravdový fanatismus v tom smyslu, že pořád dělají pro dítě „to nejlepší“ a „žijí jenom pro ně“. Tento ideál, o kterém tak často slýcháme, velice účinně překáží rodičům v tom, aby rozvíjeli sami sebe a uzpůsobuje je k tomu, že to své „nejlepší“ vnucují dětem. Ale to, co je v nich tzv. nejlepší, je právě to, co rodiče v nejvyšší míře zanedbali u sebe. Děti jsou pak pobízeny k výkonům, kterých rodiče nikdy nedosáhli, a jsou jim vnucovány ambice, které rodiče nikdy nenaplnili. Takové metody a ideály produkují výchovné zrůdnosti.

    Duše dítěte musí projít vývojovým cyklem výchovy a přizpůsobení se svým potřebám, potřebám druhých a nejrůznějším očekáváním jak u sebe tak pro druhé, pro své okolí. V této fázi se učí mít se rádo, projevovat samo sebe ve své přirozenosti. Neboť duše je přirozenost, kterou si přineslo z DNA rodičů, vytvořením svojí DNA. Přirozenost je mu daná, je to jeho osobitý projev a osobité reakce na všechny úrovně jeho života (viz. ájurvéda tělo – mysl).

    Přirozenost dítěte je ovšem velmi brzy pokroucená, pošlapaná a dítě je nuceno žít tak, jak od něj očekávají rodiče. A tak místo duše, se otevírá jeho mysl a ego. Dítě se nenaučí mít se rádo, naopak ve velkém množství je vychovávané podmínečnou láskou, s velmi těsnými hranicemi možností jeho vývoje. Místo vývoje duše, dochází k vývoji a ztotožnění se s jeho falešnou identitou - egem. Začne přijímat klam a iluze, které pobral od druhých. Začne potlačovat svoji přirozenost, svoje pravdy a tím se uzavírat svému vědomí si sama sebe a své lásky. V mnoha případech se nemá rádo a ani to neví, protože mu nebylo vštípeno od začátku jeho života, že ono je láskou, že ono je krásou, že ono je tím, kdo se otevírá uvědomění si toho, že ono je „stvořitelem samo sebe, svého života“. Jeho vývoj vede k „nevědomí a nevědění“.

    Jiný úhel pohledu na tuto realitu je, že si každý své rodiče vybral sám a že se tu odvíjí jeho karmická cesta. Co chce, co si vybral v minulých životech – to má. Ano, tak to je, ovšem je tu ještě jeden úhel pohledu, že nechce přijmout jako součást jeho existence to, o čem se domnívá, že je špatné, nemožné, nemorální, neetické, atd.. Tím se dostává do nerovnováhy a velkého vnitřního rozporu. Neboť jeho duše je vším. Není v celistvosti, protože mu bylo rodiči a okolím vštěpováno, kým má být a kým nemá být. A protože to během dětství přijme, v jedné z polarit, nese si to dál do dospělosti a věří tomu, co přijal. Věří dál své falešné identitě, kterou si vytvořil během dětství a nechce připustit, že by to mělo být špatně, i když ho osud zkouší na všech úrovních.

    Jako lidi jsme dostali do vínku „dualitu“ v níž žijeme, bohužel pro ty nevědomé, kdo toto nerespektují je to velmi nebezpečné a ničivé. Jelikož se tu projeví destruktivní síla nerovnováhy. A z tohoto úhlu pohledu nic není špatně, jen tu chybí přijetí druhé strany. Opět tu cituji C. G. Junga:

    Dary Bohů mají dvě strany, jednu světlou a druhou temnou. Neboť ten, kdo jde příliš vpředu, si jde pro výprask. A pokud ho nedostane od učitele, dostane ho od osudu, ale většinou od obou. Nadaný udělá dobře, když si zavčas zvykne na skutečnost, že větší schopnosti mají za následky výjimečné postavení se všemi jeho riziky, zvláště s rizikem vystupňovaného sebevědomí. Před tím ho ochrání jen pokora a poslušnost, a to ještě ne vždycky.

    Jde o to, že pokud si někdo otevírá duši na své duchovní cestě – tedy světlo lásky – musí přijmout vše, co potlačil a odmítl, protože mu někdo kdysi řekl, že je to jenom špatné. Ale všechno je: i špatné i dobré, rozhoduje přítomný okamžik. Přijetím všeho potlačeného si člověka otevírá sebevědomí – tedy ego, kdy poznává svoji falešnou identitu a hrozí zde, že místo toho, aby se dal do rovnováhy, přijal pokoru a poslušnost svému srdci, dostane se na vrchol svého ega, a to doslova. To je, bohužel, největší past pro ty, co jdou duchovní cestou a nepochopí tento fakt.

Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

29. 6. 2015

Co to je Obraz Boží a Jeho podoba?

Všechny stvořené Obrazy Boží v jejich trojjediné podobě (tělo, duše, duch): krystalů, zvířat, rostlin i planet tvoří jeden celek, který je součástí dalšího celku, jímž je Obraz Boží „člověka“ (dle mojí první knihy Do-Reiki příchod nové Vesmírné doby…). Proto je v Bibli psáno: „I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi. (První Mojžíšova 1,26).  Jde o to, že v člověku jsou obsaženy všechny Obrazy, veškerého Božího stvoření, čímž se ocitá na nejvyšším vrcholu evoluce jako „stvořitel“. On je pánem nad všemi nižšími formami stvoření, jelikož jsou součástí jeho samotného. A pokud je dokáže ovládat zevnitř, a to zcela vědomě, teprve potom je může ovládat zevně. Tím ovšem myslím, že ovládá sám sebe na všech svých energetických úrovních. 

     Jeho EVOLUČNÍ vývoj neprobíhal tak, jak popisuje Darwin, ale vývojem energií v jednotlivých podobách Obrazu Božího všech forem života.  Od energií země, vody, nižších stvoření až po stvoření zvířat, probíhala duchovní evoluce, kdy vznikal Obraz Boží člověka. Obraz Boží a Jeho podoba je symbolem Mikrovesmíru, z něhož byl stvořen vnitřní Vesmír a následně pozemský vesmír. Skrze nejmenší antičástice atomu a kvantové procesy v nich probíhající, byly stvořeny jednotlivé Obrazy Boží, v podobě struktury atomu. Z něho byly dále tvořeny molekuly DNA a jejich vzorce tělesných, hmotných energií přirozenosti všech forem života. Tento fakt je vyjádřen posvátným geometrickým obrazcem Květu života.

    A co je Obraz Boží člověka? Je to jeho podoba těla – mysli: symbolicky země, podoba duše: symbolicky nebe a podoba ducha: symbolicky Duch Svatý. Tyto tři podoby jsou sloučené v jeden trojjediný celek, stejně jako v Mikrovesmíru jsou sloučeny tři body, z nichž následně vzniká Obraz Boží jako struktura atomu. Je důležité si uvědomit, že duchovnost je věda, stejně jako ostatní vědy, které v tomto momentě vznikají. Duchovnost je ovšem primární věda o stvoření světa, poté vznikají další: kvantová a jaderná fyzika, fyzika, chemie, biologie, matematika, geometrie a tak bychom mohli pokračovat dál. Všechno vedlo ke stvoření člověka a slouží mu to dál k jeho bytí a životu.

    Je všeobecně známý fakt, že všechno se skládá z atomů, čímž dostáváte odpověď, proč se říká, že všichni jsme jedno. Všichni pocházíme z atomů a atom pochází z Nicoty inteligentního vědění – z Mikrovesmíru, trojjediné podoby Obrazu Božího.

    Všechny tři podoby Obrazu Božího jsou rovněž zachyceny symbolicky posvátnou geometrií, a to tvarem dvou protilehlých pyramid. Stvoření pozemského vnitřního i vnějšího Vesmíru a symbolikou „Květu života“.

   Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

 

28. 6. 2015

Co to je Obraz Boží a Jeho podoba?

Všechny stvořené Obrazy Boží v jejich trojjediné podobě (tělo, duše, duch): krystalů, zvířat, rostlin i planet tvoří jeden celek, který je součástí dalšího celku, jímž je Obraz Boží „člověka“ (dle mojí první knihy Do-Reiki příchod nové Vesmírné doby…). Proto je v Bibli psáno: „I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi. (První Mojžíšova 1,26).  Jde o to, že v člověku jsou obsaženy všechny Obrazy, veškerého Božího stvoření, čímž se ocitá na nejvyšším vrcholu evoluce jako „stvořitel“. On je pánem nad všemi nižšími formami stvoření, jelikož jsou součástí jeho samotného. A pokud je dokáže ovládat zevnitř, a to zcela vědomě, teprve potom je může ovládat zevně. Tím ovšem myslím, že ovládá sám sebe na všech svých energetických úrovních.  

     Jeho EVOLUČNÍ vývoj neprobíhal tak, jak popisuje Darwin, ale vývojem energií v jednotlivých podobách Obrazu Božího všech forem života.  Od energií země, vody, nižších stvoření až po stvoření zvířat, probíhala duchovní evoluce, kdy vznikal Obraz Boží člověka. Obraz Boží a Jeho podoba je symbolem Mikrovesmíru, z něhož byl stvořen vnitřní Vesmír a následně pozemský vesmír. Skrze nejmenší antičástice atomu a kvantové procesy v nich probíhající, byly stvořeny jednotlivé Obrazy Boží, v podobě struktury atomu. Z něho byly dále tvořeny molekuly DNA a jejich vzorce tělesných, hmotných energií přirozenosti všech forem života. Tento fakt je vyjádřen posvátným geometrickým obrazcem Květu života.

    A co je Obraz Boží člověka? Je to jeho podoba těla – mysli: symbolicky země, podoba duše: symbolicky nebe a podoba ducha: symbolicky Duch Svatý. Tyto tři podoby jsou sloučené v jeden trojjediný celek, stejně jako v Mikrovesmíru jsou sloučeny tři body, z nichž následně vzniká Obraz Boží jako struktura atomu. Je důležité si uvědomit, že duchovnost je věda, stejně jako ostatní vědy, které v tomto momentě vznikají. Duchovnost je ovšem primární věda o stvoření světa, poté vznikají další: kvantová a jaderná fyzika, fyzika, chemie, biologie, matematika, geometrie a tak bychom mohli pokračovat dál. Všechno vedlo ke stvoření člověka a slouží mu to dál k jeho bytí a životu.

    Je všeobecně známý fakt, že všechno se skládá z atomů, čímž dostáváte odpověď, proč se říká, že všichni jsme jedno. Všichni pocházíme z atomů a atom pochází z Nicoty inteligentního vědění – z Mikrovesmíru, trojjediné podoby Obrazu Božího.

    Všechny tři podoby Obrazu Božího jsou rovněž zachyceny symbolicky posvátnou geometrií, a to tvarem dvou protilehlých pyramid. Stvoření pozemského vnitřního i vnějšího Vesmíru a symbolikou „Květu života“.

   Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

 

Duchovnost versus duch

27. 6. 2015

Určitě víte, jaký rozdíl je mezi českým jazykem a jakýmkoli jiným. Rozdíl je velký. Je nutné se cizí jazyk naučit, když mu chcete rozumět. A když přijedete do cizí země, jejíž jazyk neovládáte, cítíte se ztraceni. Stejně tak je to i s porozuměním duchovní reality. Jste ztraceni, pokud neovládáte základní duchovní pojmy, neporozumíte všemu do hloubky a nepochopíte základní zákonitosti na úrovni ducha, a to vlastní zkušeností, nikoli tedy mysli – intelektuálně. V takovém případě je možné chápat a vykládat duchovno v úplně jiném smyslu, či záměru, což představuje jen malou část duchovní reality (tělo, mysl). Protože nejdůležitější je „vědění“, že Bůh je CELEK a Vy jste, jako Bozi, kompletní ve své podobě Obrazu Božího, tudíž ve své celistvosti.

    A každá část z celku má svoje „zákonitosti“, tvoří aspekty, které mají být v rovnováze a harmonii a vytvářet jeden celek. A pokud jste tím celkem VY jako homo sapiens, je nutné přijmout, že jste duchovní (neenergetické) a energetické (tělesné, duševní) bytosti, jejichž energie by měla mít stejné vlastnosti. Je nutné přijmout zákonitosti tělesných energií a duševních energií Vaší přirozenosti. Měly by být v rovnováze, harmonii a celistvosti, na konci cesty v jednotě Boží. Pokud budu vysvětlovat duchovno, tak jedině jako osobní „duchovní cestu duchovně evolučního vývoje“ jedince. Protože to JE, duchovní cesta. Cesta vnitřní, která je hluboko uvnitř Vás, uvnitř každé molekuly, atomu a jeho dalších částic, tvořící Vaší podstatu – Boží podstatu.

    Všichni říkají, že jste stvořeni z energií. Není to tak docela pravda, vyvedu je z omylu. Zdroj bytí a následně života je Nicota, Nic, Nikdo, pouhopouhé „inteligentní vědění“, kterému říkáte Bůh. A to není energie, je to Mikrovesmír, jako Nicota a hodnoty, které jsou na úrovni nula a hodnoty menší než nula, s nimiž pracuje kvantová fyzika. Zdroj veškerého bytí je „informace, vědění, uložena ve Vás prostřednictvím Vaší představy, vize, snu, který si tvoříte každým přítomným okamžikem tady a teď. A této podobě Obrazu Božího říkáme: Duch.

    Duchovno tedy samo o sobě není o duchovních energiích, ale o snu Vašeho ducha, který tu má svůj úkol a Vy se o něm můžete dozvědět, teprve tehdy, až se probudíte. Duchovnost je jednota Vašeho snu s ostatními Vašimi částmi, která se utváří „duchovně evolučním vývojem“ a dohromady tvoří Obraz Boží. Zkvalitňuje úroveň energií duševních na nejvyšší úroveň Vašeho Bytí, čímž dochází i k uzdravení a zkvalitnění života.  Na této úrovni jste sami sebou, nejvyšším Já – Bohy Stvořiteli SVÉHO BYTÍ I ŽIVOTA.

    V žádném případě není duch „povrchní záležitostí“ lidské mysli, anebo ega, které se za něj rádo vydává. Je to vnitřní záležitostí vědění, přijetí, osobního prožitku, sebepoznání, poznání, transformace Vašeho Vesmíru na duchovní bytost, stvořením sebe sama jako „Stvořitele“ svého bytí a života. Takový jedinec, který je již probuzený je pokorný k Bohu. To neznamená poslouchat nějaké modly, druhé a mít je za svůj vzor a poslušně se nechat vést a přijímat vše, o čem si myslí, že je to dobré. To znamená, podřídit svůj život svému nejvyššímu vnitřnímu uvědomění si sebe sama a být sám sebou: Bohem Stvořitelem. Poslouchat svoji duši: srdce - lásku a ducha: intuici, která Vás vede k tomu, co je pro každého individuálně funkční – tedy funkčně dobré – nikoli dobré podle toho, co si myslí mysl, ego.

Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

 

Pravá duchovní cesta

26. 6. 2015

Listujete-li fcb články a duchovními videi, začínáte-li číst duchovní literaturu faktu, jste určitě zmateni. Mnozí nevěřící si klepou na čelo a říkají: „Cože to mám udělat? Neztotožňovat se s egem? Nebýt myslí? Mít se rád? Mluvit s anděly? Cestovat v astrálu? Páni, co to jsou za blbosti? Kdo to takto může žvanit?  A mnohé názory čtenářům v recenzích a komentářích tomu odpovídají. A já se jim nedivím. Jedinec, který se nezabývá duchovní tématikou je prostě ztracen. A nejen on. Ztracen je i ten duchovní, který jde tzv. duchovní cestou, ale „sám“. Myslí si, že když se něco naučí z nejrůznějších knih, článků, videí, že je duchovní. Mnohdy ani neví, co to vlastně znamená, co říká, nezná významy jednotlivých duchovních názvů, ale cítí se jako „vědoucí“, protože se to naučil a snaží se tím řídit, tedy ovládnout svojí myslí svůj život, kontrolovat se a kontrolovat svůj život tak, jak si myslí, že je to dobře.

    Duchovní zákonitosti a názvosloví si následně každý vysvětluje po svém a vzniká nový zmatek, který tu již několikrát byl. Přesně takto vznikala „náboženství“. Nějaký Prorok – třeba Ježíš – přinesl krásné učení, přinesl učení o lásce, byl posel lásky a jeho učedníci z jeho krásného učení udělali „náboženství“ s následnou hierarchií. Nebyl to sám Ježíš, kdo založil církev, byli to ti, kteří si to začali přizpůsobovat po svém. Ze začátku bylo jistě vše míněno v dobrém úmyslu, ovšem postupně se vše zvrtlo v tichou poštu, kde na konci vyšlo něco, co má k duchovnímu daleko, jelikož o všem rozhoduje jediný člověk na vrcholu – papež. A ten rozhoduje, co je pro každého kněze i člověka to nejlepší. Ne, že by si o tom každý rozhodl sám, protože jedině on je zodpovědný za svůj život, ale nejvyšší církevní vůdce rozhoduje, co můžete a nemůžete ve jménu Boha.

    Už toto je protimluv, jelikož Bůh Stvořitel jste Vy. Vaše nejvyšší Já. Vy jste byli stvořeni dle podoby Obrazu Božího jako Bozi Stvořitelé, tak proč o Vás má rozhodovat jeden muž? A ještě k tomu cizí? On za Vás přeci Váš život nemůže tvořit, stejně tak jako dýchat, myslet, mluvit či činit rozhodnutí o životě. A proč máte za Bohem chodit do kostelů, když Bůh je uvnitř Vás? Proč se máte modlit v kostelích, když chrámem Božím je Váš Obraz Boží? Tedy Vaše tělo, duše a duch?

    Jedním ze zákonitostí duchovna je: „Miluj bližního svého, jako sám sebe“, řekl Ježíš. Což znamená, že do jaké míry máte rádi sebe, do té míry máte rádi i své bližní (pokud jimi jsou). Pokud se necháte ovládat jen jedním člověkem (a nemusí to být zrovna jenom papež), budete poslouchat  jeho rady a žít podle toho, nemáte se rádi, protože nejste sami sebou a žijete život někoho cizího, nikoli svůj.

    Ta „pravá cesta“ je jenom Vaše cesta sebepoznání a sebelásky, skrze níž máte rádi i své bližní. A namítnete-li, že už se máte rádi, co je to za blbost, vyvedu Vás z omylu. Ano, máte se rádi, ale do té míry, do jaké jste se naučili, mít se rádi. A do jaké míry máte rádi své tělo jako jedinou svojí realitu. A kde je duše? A kde je duch? O tomto poznání je celé duchovno. Mít rádi nejen tělo a tělesno, ale i duši a duševno a ducha i duchovno. A jak vidíte, duchovno je až na posledním místě. A v žádném případě zde nemůžete přeskakovat. A jak já pozoruji, tak přeskakuje skoro každý a pak to tak i vypadá. A proč? Protože mysl stále myslí a učí se. A svým myšlením si vytváří svět fantazie, klamu a iluzí a dost přesvědčivě maskuje realitu, spíše ne-realitu, aby přesvědčilo druhé, že jsou opravdu na výši, osvícený a probuzení. A duchovně evoluční vývoj nikomu nic neříká?

    Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

 

25. 6. 2015

Nová doba

Přišla „Nová doba“, která byla mnohými Proroky, včetně Bible, předpovídána jako „duchovní“. Byl předpovězen i příchod Ježíše Krista, který tu už nějakou dobu je, aby pomáhal nejen mně, ale mnohým lidem, kteří se rozhodli jít „skutečnou duchovní cestou“ k probuzení.

    Proč je tato doba nazývána „Novou dobou“, když duchovní lidé tu stále byli a jsou? Důvodem je to, že přišel správný čas, kdy energetické konstelace vnitřního i vnějšího Vesmíru jsou v těch nejlepších seskupeních a karma lidstva a Země se naplňuje svými důsledky.

    Pokud byste se zeptali tibetských lámů, odpověděli by Vám, že do doby příchodu „Nové doby“ se vyučovala jen učení neúplná, čili od této doby jsou všichni duchovní Mistři a Mistryně připraveni vyučovat úplný systém duchovních nauk, tak jak ji sami budou objevovat svými prožitky a přijímat do nejvyššího vědomí. Čas těchto nových poznatků, které jsou nyní v Akáše k dispozici, nastal na přelomu tisíciletí. Informace z ní jsou k dispozici osvíceným, probuzeným lidem, a rovněž Ježíšem, anděly a Bohem (nejvyšším Já), předávány každému duchovnímu adeptu, který je schopen je aspoň částečně přijímat.

    Vnímám, jak tento fakt funguje u lidí, kteří jsou roky po duchovní cestě. Jak se jejich životy mění, stejně tak jako názory, jak se pohybují životem v souladu s duchovně evolučním vývojem. A rozhodně to není záležitost dvou dní, anebo dvou měsíců, ale 20 a více let. Přičemž každý zjistí, že vývoj je tu nekonečný a věčný, že nikdy nekončí. Každý Mistr/yně zjistí, že čím více ví, tím více má pocit, že nic neví.

    Proto by si každý, kdo chce vykročit na duchovní cestu, měl uvědomit, že ta netrvá jen po čas, který jste se svým učitelem, Mistrem, Mistryní. Je to nejen dlouhodobé učení se sebepoznání, nýbrž i prožívání svého bytí na vědomé úrovni, v každém přítomném okamžiku života. Stejně jako nemůžete přestat dýchat, protože byste umřeli, prožíváte svoji realitu: tělesnou, duševní, anebo duchovní. A jedině duchovní realita zde může být úplně vyřazena ze hry, z důvodu zapomnění, kdo jste. A odpověď na tuto otázku, je cílem veškerého Vašeho plahočení se všemi inkarnačními procesy a jejich jednotlivými životy v konkrétní době, v konkrétním těle a konkrétním prostředí.

    Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová

 

24. 6. 2015

Duchovní vůdci - aneb duchovní rychlokvašky

Všimla jsem si, jak většina lidí, kteří se rozhodli jít po duchovní cestě, si hledají své učitele, Mistry, Mistryně na základě zákonitosti o energetické přitažlivosti. Protože celý život jim byly předávány lži, naučili se žít ve lži, klamu, iluzi a přetvářce. Tím pádem si hledají a věří těm vůdcům, kteří jsou stejní a pouze se vydávají za vědoucí a nadvědomé. Jsou akční a svými činy se snaží vytvořit nová náboženství.
Za jejich přetvářkou stojí jejich mysl, která je přesvědčuje, že jsou již očištěni, otevření energiím a jsou probuzení, či osvícení. Což je v dosti četných případech, jak zjišťuji, pořádná lež. Za jejich přeetvářkou stojí mysl a ego, jejich přesvědčení, že všichni jsou stejně hloupí a jejich podvod nerozeznají, protože o těchto tématech stejně nic neví.
Duchovní cesta je o duchovně evolučním vývoji v rámci sebelásky a sebepoznávání, a ten trvá roky, věřte mi! Nikdo Vás to nenaučí za jeden či dva dny, jak Vás mnohdy bulíkují někteří chytráci. Je to o Vaší individuální cestě, nikoli o tom, co Vám (doslova) nalejí trychtýřem do hlavy.
     Někteří jedinci si říkají Mistři a je to pro ně přitom jen byznys, nic víc. To tu bylo je a bude stále, ale stále dost lidí na to naletí. Proto se zajímejte o kurzy a učitele, kteří Vám zprostředkovávají sebepoznání a vše o tom: Kdo jste, než nesmyslné kurzy o různých zázracích, kdy Vám slibují, že Vás je naučí během pár dnů. Je to podvod a lež. K těmto zázrakům dojdete až na konci své očisty, tedy po svém probuzení sami a věřte mi, uspěchat to tu prostě nelze.
Přeji Vám krásné dny a mír v duši. Mám Vás ráda Jana Holčová